ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.14.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 14/2012-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2012 stížnost obviněného L. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 6 To 25/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného L. P.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 1 T 7/2011, byl obviněný L. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, a za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Dne 30. 5. 2012 rozhodl Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení usnesením podle §72 odst. 1, 3 věta druhá, odst. 4 tr. ř., že obviněný se ponechává ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že z dosavadního vyšetřování ani z dalších zjištěných okolností nic nenasvědčuje tomu, že by měl snahu vyhnout se trestnímu stíhání nebo uprchnout. Skutečnost, že družka, se kterou bydlel před vzetím do vazby, žije s novým partnerem, nemůže vést k odůvodněné obavě z naplnění předpokladů vazebního stíhání podle §67 písm. a) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci podle jeho názoru nedostatečně hodnotil možnosti, zda by v jeho případě nebylo možno dosáhnout účelu vazby jiným způsobem, např. dohledem probačního úředníka.
V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 6 To 25/2012, a sám rozhodl, že se obviněný propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle §72 odst. 1, 3 věta druhá, odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od právní moci posledního rozhodnutí Krajského soudu v Brně o ponechání obviněného ve vazbě by dne 15. 6. 2012 uplynuly tři měsíce. Své rozhodnutí zdůvodnil zejména tím, že obviněný byl soudem prvního stupně nepravomocně odsouzen, je tedy i nadále důvodně podezřelý ze spáchání závažné trestné činnosti. V souvislosti s posouzením vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci odkázal na judikaturu obecných soudů a zejména Ústavního soudu, konkrétně na nález ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 566/03, v němž bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu lze předpokládat v případě uznání viny uložení výrazného trestu odnětí svobody. V projednávaném případě vzhledem k závažnosti trestné činnosti, ze které je obviněný důvodně podezřelý, lze podle názoru Vrchního soudu v Olomouci v případě uznání viny uložení výrazného trestu odnětí svobody předpokládat. Dále pak Vrchní soud v Olomouci zdůraznil, že družka obviněného, u které bydlel před vzetím do vazby, již žije s novým partnerem a obviněný tak nemá žádné trvalé místo pobytu. Vrchní soud v Olomouci proto dospěl k závěru, že v případě obviněného L. P. vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. trvá.
Tomuto závěru nelze nic vytknout. Je skutečností, že obviněný byl nepravomocně uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu a podle Nejvyššího soudu již samotná skutečnost, že se řízení nachází ve fázi odvolací, nasvědčuje tomu, že zde důvodné podezření z jeho spáchání je. V daném stadiu trestního řízení byla shromážděna celá řada důkazů, které spáchání trestné činnosti nasvědčují.
Vrchní soud také správně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Obviněnému byl přitom právě osmiletý trest odnětí svobody nepravomocně uložen.
Rovněž skutečnost, že družka obviněného již žije s jiným mužem, je z pohledu posouzení trvání vazebních důvodů významná a to z toho důvodu, že obviněný tak nemá stálé bydliště a zázemí osobních vztahů, které by jej od případného útěku odrazovalo.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného L. P. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík