ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.17.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 17/2012-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2012 stížnost obviněného L. D. H. , státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2012, sp. zn. 11 To 92/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného L. D. H.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2012, sp. zn. 4 T 13/2011, byl obviněný L. D. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou a trest propadnutí věci. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. V. T.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. června 2012, sp. zn. 11 To 92/2012, podle §72 odst. 1, 3 tr. ř. ponechal obviněného L. D. H. a jeho spoluobviněného nadále ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. u obou nadále trvají.
Proti tomuto usnesení podal obviněný L. D. H. stížnost s tím, že podle §67 tr. ř. musí existovat konkrétní skutečnost, která by obavu z útěku odůvodňovala. Podle něj není trest 8 let odnětí svobody sám o sobě způsobilý založit útěkový důvod vazby, když bylo několikráte Nejvyšším a Ústavním soudem definováno, že za hrozbu vysokým trestem lze považovat trest s horní hranicí trestní sazby ve výši 10 let. Stejně tak byla mnohokráte prezentována skutečnost, že v okamžiku, kdy je argumentováno cizí státní příslušností, jedná se o použití diskriminačního práva vůči osobám cizí státní příslušnosti. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu zrušil, a on byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného L. D. H. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, i nadále reálná. V tomto směru lze připomenout závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, podle nichž hrozba vysokým trestem, jež za splnění dalších konkrétních okolností vztahujících se ke spáchanému činu a k osobě pachatele odůvodňuje vazbu obviněného, vyžaduje reálnou možnost uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem 8 let.
V posuzované věci je obava z toho, že by se obviněný na svobodě choval způsobem předvídaným v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. natolik důvodná, že uvedený vazební důvod nemůže být nahrazen ani písemným slibem nebo dohledem probačního úředníka. Pokud jde o předpoklad, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu řízení, lze se v podrobnostech ztotožnit s odůvodněním napadeného usnesení vrchního soudu. Nelze také přehlédnout, že obviněnému byl uložen, byť nepravomocně, kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 8 let, i trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu neurčitou.
Stížnosti obviněného lze přisvědčit pouze v tom směru, že cizí státní příslušnost jeho osoby a zázemí v cizině nemohou být (samy o sobě) dostatečným důvodem pro vazbu podle §67 písm. a) tr. ř. Tyto skutečnosti však byly vrchním soudem v daném případě správně zohledněny, ve vztahu k hrozícímu odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody. Takovému postupu nelze nic závadného vytýkat.
Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím vrchního soudu i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného L. D. H. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík