ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.26.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 26/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 stížnost obviněného A. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. srpna 2012, sp. zn. 4 To 46/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného A. F. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 46 T 3/2011, byl obviněný A. F. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu deseti let. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžních prostředků na smlouvě o penzijním připojištění č. … vedené pro obviněného u Penzijního fondu ING Penzijní fond, a. s., IČ 63078074, Nádražní 344/25, 150 00 Praha 5. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě ohledně obviněných F. B., Ing. G. B., Z. J., J. K. a M. P..
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání, přičemž veřejné zasedání o odvolání obviněných bylo nařízeno na den 25. 9. 2012.
Jak se podává ze spisového materiálu, obviněný byl dne 19. 3. 2010 vzat usnesením Městského soudu v Brně pod č. j. 70 Nt 3550/2010 do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) c) tr. ř. Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, sp. zn. 3 VZV 4/2010 ze dne 12. 5. 2010 došlo ke změně vazebních důvodů, když odpadl vazební důvod podle §67 písm. b) tr. ř. Naposledy pak bylo o vazbě obviněného pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně dne 3. 5. 2012, č. j. 46 T 3/2011-3686, kterým byl podle §72 odst. 1, odst. 3 tr. ř. ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), písm. c) tr. ř. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 5. 2012. Tříměsíční vazební lhůta, uvedená v ustanovení §72 odst. 1 tr. ř., tedy končila dne 8. 8. 2012. Jelikož se věc v současné době nachází v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Olomouci, tento je ve smyslu ustanovení §72 odst. 4 tr. ř. příslušný rozhodovat o dalším trvání vazby.
Vrchní soud v Olomouci na den 6. 8. 2012 nařídil neveřejné zasedání, ve kterém rozhodoval o tom, zda obviněný bude ponechán i nadále ve vazbě nebo zda bude propuštěn z vazby na svobodu. Dotazem na obviněného zjistil, že tento o konání vazebního zasedání ve smyslu ustanovení §73d odst. 3 tr. ř. nežádá, jak vyplývá z jeho výslovného vyjádření ze dne 24. 7. 2012. Z toho důvodu rozhodoval Vrchní soud v Olomouci o dalším trvání vazby v neveřejném zasedání, když nepovažoval za potřebné osobní slyšení obviněného pro účely rozhodnutí o vazbě. Usnesením ze dne 6. 8. 2012, sp. zn. 4 To 46/2012, pak rozhodl o dalším trvání vazby tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. se obviněný A. F. nadále ponechává ve vazbě, neboť u něj přetrvávají vazební důvody uvedené v §67 písm. a), písm. c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě vlastnoruční stížnost, v níž k vazebním důvodům podle §67 písm. a), písm. c) tr. ř. namítl, že mu byl zrušen živnostenský list k podnikání pro společnost ALFAX, s. r. o. a nemá tak možnost k pokračování v trestné činnosti. Současně uvedl, že se nemíní vyhýbat trestnímu stíhání i přes uložený nepodmíněný trest. Rovněž podotkl, že se cítí být nevinen a požádal Nejvyšší soud o objektivní posouzení nedostatků výroku o vině krajského soudu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Vrchní soud v Olomouci se pečlivě zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného, Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a na argumentaci v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu lze proto pro stručnost odkázat. Nad rámec již řečeného pouze dodává, že ač obviněný popírá, že se trestné činnosti dopustil, nelze v této fázi řízení v rámci rozhodování o jeho stížnosti na takový závěr přistoupit. Důvodnost podezření ze spáchání trestné činnosti je však zřejmá již jen z té samotné skutečnosti, že obviněný byl, byť zatím nepravomocně, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a pokud mu za tuto trestnou činnost byl uložen již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti let, pak skutečně je, a to i ve světle judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ze dne 1. 4 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03), důvodná obava z možného útěku obviněného, z vyhýbání se trestnímu stíhání či uloženému trestu odnětí svobody. Tato je pak dále podporována skutečností, že obviněný je osobou, která nemá žádné pevné vazby na své trvalé bydliště, nehlášeně se zdržoval na jiném místě a již v minulosti v souvislosti s předchozí trestnou činností se vyhýbal trestnímu stíhání. S ohledem na toto zjištěné jednání obviněného za situace, kdy je reálně ohrožen citelným trestem odnětí svobody je zcela namístě důvodná obava, že by se mohl trestnímu stíhání a hrozícímu trestu vyhýbat. Za těchto okolností je pak důvodný i závěr, že propuštěním obviněného na svobodu by hrozilo, že by účelu trestního stíhání, kterým je i předcházení (zamezení) trestné činnosti, jakož i spravedlivé potrestání jejího pachatele, nebylo dosaženo. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožnil se závěry vrchního soudu, že u obviněného je nadále dán vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Ze spisového materiálu je rovněž patrno, že se obviněný v minulosti opakovaně dopouštěl trestné činnosti majetkového charakteru, tímto způsobem si obstarával prostředky na svou obživu, či zvyšoval svůj životní standard. Protože dřívější trestní stíhání a tresty jej zjevně neodradily od opakovaného páchání majetkové trestné činnosti, pak je obava, že by v případě propuštění z vazby na svobodu opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, reálná. Je tudíž i podle Nejvyššího soudu nadále opodstatněna i existence vazebního důvodu podle ustanovení §67 písm. c) tr. ř. Posuzovanou věc s ohledem na její rozsah a povahu nebylo možno dříve pravomocně skončit, přičemž dosavadní řízení je přiměřené náročnosti projednávané věci a není zatíženo nějakými neopodstatněnými průtahy (§71 odst. 1 tr. ř.).
Pokud stěžovatel uplatnil též výhrady vůči rozsudku soudu prvního stupně, je nutno připomenout, že přezkoumání správnosti a zákonnosti odsuzujícího rozsudku, jímž byl Krajským soudem v Brně obviněnému uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody, přísluší odvolacímu soudu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík