ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.3.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 3/2012-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2012 stížnost obviněného M. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 92/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného M. Ž.
z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. 10 T 1/2010, byl obviněný M. Ž. uznán vinným dvakrát zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), a za tyto trestné činy mu byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Dne 14. 12. 2011 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. ř., že obviněný se ponechává ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že při rozhodování o vzetí do vazby (ponechání ve vazbě) je nutné vedle toho, zda je dána důvodná obava z jednání předpokládaného v §67 tr. ř., také zjišťovat, zda existuje důvodnost zahájení trestního stíhání. Obviněný nesouhlasí s tvrzením Vrchního soudu v Olomouci, že skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, podána obžaloba a pro které byl nepravomocně odsouzen, byly spáchány, mají všechny znaky trestných činů a existuje důvodné podezření, že byly spáchány jeho osobou.
Nejprve obviněný poukazuje na nedostatky ve vedení spisového materiálu, který podle něj nelze vůbec nazývat „spis“. Tento je tvořen především rozsáhlou přílohovou částí, k níž však neexistuje žádný podrobný obsah. Dále pak uvádí, že trestní spis obsahuje dva znalecké posudky z oboru ekonomika, z nichž ani jeden neprokázal, že by systém E. nemohl dlouhodobě fungovat. Posudek zpracovaný Ing. Stanislavem Čechem je naprosto nepřezkoumatelný. Z obhajobou předloženého posudku ústavu Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Praha pak plyne, že spisový materiál neobsahuje takové podklady, které by umožňovaly vynést rozhodnutí nalézacího soudu. V trestní věci figuruje cca šest tisíc poškozených osob. Pouze třicet z nich bylo vyslechnuto v pozici svědků u hlavního líčení. Přesto orgány činné v trestním řízení učinily paušalizující závěry v tom směru, že se vůči všem šesti tisícům osobám obviněný dopustil totožného jednání. Z důkazů obsažených v trestním spise neplyne naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu.
Podle názoru obviněného z jeho jednání ani z dalších skutečností nevyplývá důvodná obava, že se dopustí jednání uvedeného v ustanovení §67 písm. a), c) tr. ř. Po zásahu ze strany policie v březnu roku 2008 (prohlídky jiných prostor) do systému E. vstoupila určitá skupina osob v čele s panem V. a S., která nabízela záchranu podnikatelského záměru včetně zajištění kapitálu a od poloviny roku 2008 systém E. prakticky ovládala. Dne 5. 12. 2008 byl obviněný telefonicky kontaktován, aby se dostavil na schůzku s panem V. Na ní mu bylo ze strany pana V. sděleno, že půjde do vazby a následně do vězení a že musí proto okamžitě odjet na Slovensko. Pan V. mu dokonce ukázal dokument obsahující návrh na jeho vzetí do vazby. Obviněný má za to, že jeho trestní stíhání bylo předem připravené, přičemž jeho „odklizením“ na Slovensko a následně do vazební věznice se určitým lidem otevřel prostor k tomu, aby mohli ovládnout systém E. včetně finančních prostředků na bankovních účtech. O tom svědčí skutečnost, že po omezení obviněného na svobodě byla z účtu společnosti E., a. s., odeslána na zahraniční účet společnosti FIRECROFT INVESTMENTS LTD. částka ve výši 1 165 000 €.
Tyto skutečnosti jsou podle obviněného o to závažnější v době, kdy vyšlo najevo, že v jihomoravském kraji působil policejní gang, který vydíral podnikatele. M. V. byl nedávno ze strany policie zadržen, v minulosti byl také již odsouzen za závažnou hospodářskou trestnou činnost. V médiích se také objevily informace, že na uvedený policejní gang byl napojen státní zástupce M. G., který byl činný v předmětné trestní kauze.
Obviněný je toho názoru, že vazba podle §67 písm. a) tr. ř. je odůvodněná tím, že mu hrozí vysoký trest, pouze za předpokladu zjištění dalších konkrétních skutečností, které v souvislosti s hrozící sankcí obavu z útěku odůvodňují. Co se týká argumentace napadeného usnesení v tom směru, že v prosinci 2008 a lednu 2009 nebylo možné zjistit místo pobytu obviněného, poukazuje obviněný na skutečnost, že byl na území Slovenska z iniciativy pana V. Na konci ledna 2009 se však sám dostavil na policii k výslechu. Argumentace, že disponuje značnými finančními částkami, je rovněž lichá. K zasílání finančních prostředků do zahraničí došlo až po jeho omezení na svobodě a toto je předmětem prověřování na základě trestního oznámení podaného jeho přítelkyní. Konečně obviněný také připomíná, že se Vrchní soud v Olomouci nezabýval tím, že po provedeném zásahu policie v březnu 2008 byli klienti společnosti E., a. s., obesláni dopisem, v němž jim byla vysvětlena nastalá situace a byli dotázáni, zda požadují vrácení uhrazených finančních prostředků, či zda souhlasí s prodloužením termínu, v němž by jim mělo být zprostředkováno uzavření smlouvy o úvěru. Společnost tedy po zásahu policie skutečně pokračovala v činnosti, avšak proto, aby splnila závazky vůči svým klientům.
V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle
§149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení a sám rozhodl, že se obviněný propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle §71 odst. 4, 6 a 7 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podle tohoto ustanovení uplynuly tři měsíce.
Vrchní soud v Olomouci zdůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že na straně obviněného stále trvají důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Obviněný byl nepravomocně shledán vinným shora označenými trestnými činy a je tedy i nadále důvodně podezřelý ze spáchání závažné trestné činnosti majetkového charakteru, kterou měl způsobit škodu velkého rozsahu. Vrchní soud poukázal na judikaturu zejména Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). K tomu obviněný namítá, že v jeho případě chybí důvodnost podezření ze spáchání označené trestné činnosti. Podstatné v této věci je, že horní hranice trestní sazby, kterou trestní zákoník u toho trestného činu stanoví, činí deset let. Obviněnému byl přitom nepravomocně uložen trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku. Co se týká naznačené námitky obviněného, podle Nejvyššího soudu již samotná skutečnost, že se řízení nachází ve fázi odvolací, nasvědčuje tomu, že zde takové důvodné podezření je. Soud již rozhodoval v hlavním líčení, přičemž již byla shromážděna a provedena celá řada důkazů, které spáchání trestné činnosti nasvědčují. V podrobnostech lze odkázat na obsáhlé odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. 10 T 1/2010. Z jeho závěrů lze poukázat např. na znalecký posudek Ing. Čecha, který mimo jiné zjistil, že společnosti E. byly dalšími subjekty fakturovány enormně vysoké částky za nespecifikované služby, soud prvního stupně dospěl v této souvislosti k závěru, že obviněný Ž. z klientských vkladů financoval svůj soukromý život. Obviněným uváděné námitky v daném stádiu řízení sotva mohou být tak zásadního charakteru, aby důvodnost podezření ze spáchání trestné činnosti zcela vyvrátily. Jejich posouzení je věcí odvolacího soudu, jehož činnost nemůže Nejvyšší soud při projednání stížnosti proti rozhodnutí o vazbě nahrazovat.
Co se týká obavy, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, sám přiznává, že již v prosinci 2008 a lednu 2009 pobýval na Slovensku proto, že mu hrozilo vzetí do vazby. I kdyby tomu mělo být tak, jak uvádí obviněný, tedy že odcestoval na naléhání pana V., v každém případě je zřejmé, že se tímto způsobem chtěl vyhnout trestnímu stíhání. Není tedy pravda, že by svým jednáním nezavdal důvod k obavě, že uprchne nebo se bude skrývat. Pakliže obviněný popírá, že disponuje značnými finančními částkami na zahraničních účtech, jde pouze o jeho tvrzení, přičemž ze spisového materiálu vyplývá jiný závěr, ke kterému se soudy prozatím přiklonily.
Existenci vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. zdůvodnil Vrchní soud v Olomouci tím, že společnost E., a. s., pokračovala v nabízení svých finančních produktů i po 27. 3. 2008, kdy došlo k realizaci prohlídek jiných prostor a pozemků v kancelářích společnosti. To vyplývá ze stavu internetových stránek společnosti ke dni 28. 1. 2009. Námitka obviněného, že v uvedenou dobu společnost vracela klientům přijaté zálohy, přitom takový závěr nevylučuje.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny. Pokud jde o otázku maximálních lhůt trvání vazby, je nutno upozornit na stav projednávané věci, kdy byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen pro zvlášť závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a na ustanovení §72b tr. ř., ve znění účinném po 1. 1. 2012.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného M. Ž. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch