ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.31.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 31/2011-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. ledna 2012 stížnost obviněného M. F. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2011, sp. zn. 6 To 73/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného M. F. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2011, sp. zn. 4 T 6/2009, byl obviněný M. F. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let s výkonem ve věznici s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, s nímž byla dne 8. listopadu 2011 věc předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
V souvislosti s trestnou činností, jíž byl shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze uznán vinným, byl obviněný usnesením téhož soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 4 T 6/2009 (poté, co byl vůči němu zrušen rozsudek tohoto soudu ze dne 8. října 2009, sp. zn. 4 T 6/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2010, sp. zn. 6 To 86/2009, které byly ohledně posuzované trestné činnosti obviněného vyhlášeny v řízení o uprchlém vedeném podle §302 a násl. tr. ř.) vzat do vazby, a to z důvodů podle §67 písm. a) tr. ř.
Ve vazbě se obviněný nacházel i po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, proto soud v souladu s §71 odst. 4, 6 a 7 tr. ř., usnesením ze dne 24. listopadu 2011, sp. zn. 6 To 73/2011, o vazbě obviněného rozhodl, a to tak, že se obviněný M. F. ponechává ve vazbě. Jelikož současně obviněný (nijak neodůvodněným) podáním ze dne 14. listopadu 2011 navrhl své propuštění z vazby na svobodu, přijetí peněžité záruky a dále i nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, Vrchní soud v Praze výše citovaným usnesením dále rozhodl i o těchto návrzích obviněného, a to tak, že žádost obviněného o propuštění z vazby podle §72 odst. 2 tr. ř. zamítl, neboť důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. nadále trvá, podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl i návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a podle §73a odst. 2 písm. b) tr. ř. nepřijal nabídku peněžité záruky otce obviněného Ing. J. F.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou odůvodnil tím, že nemá zájem se trestnímu stíhání jakkoli vyhýbat, neboť chce prokázat, že ne všeho jednání kladeného mu za vinu se ve skutečnosti dopustil. Obviněný si je vědom nezbytnosti výkonu uloženého trestu odnětí svobody i skutečnosti, že v případě jeho propuštění nebude mít jeho pobyt na svobodě dlouhého trvání. I kratší pobyt na svobodě mu nicméně umožní vyřízení veškerých rodinných a osobních záležitostí. Obviněný popírá, že by zde byla tak vysoká obava z vyhýbání se trestnímu stíhání, jak ji popisoval Vrchní soud v Praze. Záruky navržené místo vazby považuje za naprosto dostatečné. Pokud se jimi soud nezabýval a tyto řádně neposoudil, nejde o pochybení obhajoby. Obviněný v závěru navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil, rozhodl o propuštění obviněného z vazby a to za stanovení dohledu probačního úředníka, popř. za současného přijetí navržené peněžité záruky.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Vrchní soud v Praze se pečlivě zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného, Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a na argumentaci v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu lze proto pro stručnost odkázat. Vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. je v případě obviněného skutečně opodstatněn především vzhledem k tomu, že obviněný již jednou před svou trestní odpovědností uprchl. Trestní stíhání proti obviněnému bylo od počátku vedeno jako řízení proti uprchlému, neboť se jej nepodařilo zajistit pro účely trestního stíhání. Na obviněného byl v průběhu trestního stíhání vydán jak evropský, tak mezinárodní zatýkací rozkaz a až na jejich podkladě byl obviněný zadržen v Austrálii, kde pobýval bez platného víza a kam tedy zjevně uprchl právě z obavy před trestním stíháním. Po zadržení byl obviněný deportován do České republiky, kde byl v mezidobí pro jeho trestnou činnost vyhlášen pravomocný rozsudek. Pokud tedy obviněný již jednou před svou trestní odpovědností uprchl, pak lze souhlasit s názorem vrchního soudu, že u obviněného je nadále dán vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Navíc pokud obviněný byl, byť zatím nepravomocně, uznán vinným dvěma úmyslnými zločiny, a za tuto trestnou činnost mu byl uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pak i z tohoto důvodu je, a to i ve světle judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03), důvodná obava z možného útěku obviněného, z vyhýbání se trestnímu stíhání či uloženému trestu odnětí svobody. Propuštěním obviněného na svobodu by hrozilo, že by účelu trestního stíhání, kterým je i spravedlivé potrestání jejího pachatele, nebylo dosaženo. V trestním řízení obviněného přitom nebyla zjištěna žádná neodůvodněná prodleva. Po zrušení rozsudků vynesených v řízení proti uprchlému (k čemuž došlo usnesením ze dne 31. března 2011, sp. zn. 4 T 6/2009) Městský soud v Praze začal věc obviněného znovu projednávat dne 14. dubna 2011, opětovně provedl veškeré k věci relevantní důkazy, a o věci rozhodl dne 10. října 2011. Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání a jak již bylo výše uvedeno, věc se nyní s odvoláním obviněného nachází u Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší soud je proto toho názoru, že podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny. Pokud obviněný ve stížnosti namítal, že se soud řádně nezabýval navrženou náhradou vazby dohledem probačního úředníka a přijetím peněžité záruky jeho otce, ani těmto jeho námitkám nelze přisvědčit. Vrchní soud se i s těmito návrhy obviněného, byť jako konkrétní byly předloženy až přímo při jednání soudu, vypořádal, Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožňuje a proto na ni v podrobnostech odkazuje (str. 2 napadeného usnesení). Za stávající situace skutečně není nahrazení vazby obviněného na místě, neboť je zde podložená pravděpodobnost, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání, které má být pravomocně skončeno dne 9. ledna 2012, na kdy je u Vrchního soudu v Praze nařízeno veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného. A proto ani obviněným nabízené záruky nemohou být pro orgány činné v trestním řízení dostatečným ujištěním.
Protože obviněný ve své stížnosti Nejvyššímu soudu žádné další argumenty nepředložil, tak po přezkoumání výroků napadeného usnesení, které byly shledány bez vad, přičemž vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík