ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.37.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 37/2012 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2012 stížnost odsouzeného L. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost odsouzeného L. K. zamítá.
Odůvodnění:
V trestní věci odsouzeného L. K., vedené o nařízení výkonu zbytku trestu z podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, bylo usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. 3 PP 283/2010, podle §33 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto, že jmenovaný nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený stížnost a stejně tak podal stížnost i proti opravnému usnesení v téže věci ze dne 20. 3. 2012. Současně svými podáními ze dne 12. 3. 2012 a ze dne 22. 3. 2012 vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, o níž tento soud rozhodl usnesením ze dne 22. 5. 2012, č. j. 55 To 203/2012–317 tak, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Dagmar Dziaková, Mgr. Jiří Malinovský a JUDr. Zdeňka Mitošinková nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného L. K. vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 PP 283/2010 a u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odsouzený L. K. stížnost, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Usnesením ze dne 29. 10 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, Vrchní soud v Praze podle §131 odst. 1 a §138 tr. ř. tr. ř. opravil ve vyhotovení a opisech zřejmou nesprávnost v odůvodnění shora již uvedeného usnesení ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, spočívající v chybném uvedení příjmení soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z příjmení Malina na správné Malinovský, z příjmení Dzianková na správné Dziaková a z příjmení Mitošinsková na správné Mitošinková. V odůvodnění usnesení se podává, že při vyhotovení usnesení došlo ke zřejmé nesprávnosti, která byla v souladu s ustanovením §131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §138 tr. ř. opravena tak, aby vyhotovení usnesení a jeho opisů bylo v naprosté shodě s obsahem usnesení, tak jak bylo vyhlášeno. Rozhodnutí obsahuje též poučení, že proti němu není řádný opravný prostředek přípustný.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal odsouzený L. K. včas stížnost, v níž uvádí, že z usnesení se sice podává, že proti němu není stížnost přípustná, podle jeho názoru je však toto poučení vrchního soudu nesprávné, přičemž odkázal na znění ustanovení §131 tr. ř. Ke stížnosti přiložil opis rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 4 Tz 7/2004.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti správnost napadeného výroku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícímu závěru.
S ohledem na obsah poučení o opravném prostředku v napadeném usnesení se Nejvyšší soud musel předně vypořádat s tím, zda je vůči němu stížnost vůbec přípustná.
Z ustanovení §131 odst. l tr. ř. vyplývá, že předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Z ustanovení §131 odst. 3 tr. ř. se podává, že proti rozhodnutí o opravě podle odst. 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Podle §141 odst. 1 tr. ř. je opravným prostředkem proti usnesení zásadně stížnost, přičemž podle §141 odst. 2 tr. ř stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Podle §141 odst. 4 tr. ř. stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
Podle článku 6 odst. 1, věty prvé, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněné pod č. 209/1992 Sb.) každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Z práva na spravedlivý proces vyplývá nejen požadavek, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soud, ale i požadavek, aby rozhodnutí soudu podléhalo přezkumu soudem vyššího stupně v případě, že to zákon výslovně připouští a že o věci (předmětu řízení) rozhoduje v prvním stupni, tj. poprvé, a to i v případě, že takové rozhodnutí činí v rámci řízení o opravném prostředku. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 15 Tvo 155/2001, publikované pod č. 23/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož „jestliže odvolací soud rozhodne podle §31 odst. 1 tř. ř. o návrhu na vyloučení svého některého člena (popřípadě všech svých členů), pak s ohledem na zásady spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněna pod č. 209/1992 Sb.) je nutno zabezpečit přezkum takového rozhodnutí, a proto je proti němu přípustná stížnost“. Shodný právní názor byl vysloven též v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 15 Tvo 165/2001, publikovaném pod č. 24/2003 Sb. roz. tr., podle kterého z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývá mimo jiné i požadavek, aby rozhodnutí soudu o uložení pořádkové pokuty bylo přezkoumáno soudem vyššího stupně, a to i tehdy, uložil-li pořádkovou pokutu odvolací soud. Stejně to platí i pro některé další případy, kdy se rozhodnutí odvolacího soudu významně dotýká osoby obviněného (např. rozhodnutí o vazbě).
Podle Nejvyššího soudu je tento právní názor v zásadě shodný se stanovisky vyjádřenými mimo jiné v nálezech Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 86/98 a sp. zn. III. ÚS 164/98, že zásada přezkumu rozhodnutí vydaných v soustavě obecných soudů náleží k základním ústavním principům spravedlivého procesu, resp. stanoveného postupu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rozhodnutí o opravě písařské chyby podle §131 odst. l tr. ř. je ze zákona v zásadě přezkumnému řízení podrobeno (srov. §131 odst. 3 tr. ř.), a proto z důvodů shora uvedených podléhá přezkumu vyšším soudem i tehdy, bylo-li vydáno v rámci řízení o opravném prostředku, tj. stížnostním či odvolacím soudem. K tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 11 Tvo 21/2011, a ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 11 Tvo 11/2012.
Nejvyšší soud tak v projednávané věci (tj. v řízení podle §131 tr. ř. o opravě písařské chyby či jiné zřejmé nesprávnosti) shledal stížnost odsouzeného přípustnou, bez ohledu na nesprávné poučení ze strany vrchního soudu (srov. a contrario rozhodnutí pod č. 8/1994 Sb. rozh. tr.). Lze tak uzavřít, že proti usnesení, jímž soud druhého stupně rozhodne o opravě vyhotovení a opisu rozsudku či usnesení (§131, §138 tr. ř.), je stížnost přípustná.
Z obsahu spisu pak bylo zjištěno, že v posuzovaném případě odsouzený L. K. svou stížností napadá usnesení, kterým Vrchní soud v Praze rozhodl o opravě písařské chyby ve vyhotovení a opisech, když v odůvodnění svého usnesení ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, v rozporu se skutečností uvedl shora specifikovaná nesprávná příjmení soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodujících v trestní věci odsouzeného L. K. vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 PP 283/2010, a u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012, Mgr. Dagmar Dziakové, Mgr. Jiřího Malinovského a JUDr. Zdeňky Mitošinkové. Pokud Vrchní soud v Praze postupoval podle §131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §138 tr. ř. a tuto zřejmou nesprávnost napadeným usnesením opravil, pak mu nelze nic vytknout. Ustanovení §131 odst. 1 tr. ř. totiž umožňuje předsedovi senátu zvláštním usnesením tyto nesprávnosti kdykoli opravit tak, aby vyhotovení rozsudku (a za použití §138 tr. ř. i usnesení) bylo v souladu s jeho obsahem, tak jak byl vyhlášen. Stížnosti odsouzeného proto nelze přisvědčit, když ostatně odsouzený v tomto směru ani žádnou věcnou námitku neuplatnil.
Protože Nejvyšší soud nezjistil pochybení v postupu, ani v následném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, nezbylo než stížnost odsouzeného L. K., byť byla shledána přípustnou, jako nedůvodnou zamítnout /§148 odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík