ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.4.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 4/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2012 stížnost obviněného D. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2011, sp. zn. 10 To 77/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného D. Ch. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. srpna 2011, sp. zn. 20 T 40/2010, byl obviněný D. Ch. (společně s obviněným E. C.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a trest propadnutí majetku. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
K odvolání obviněného D. Ch. (jakož i k odvolání obviněného E. C. a k odvolání státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného E. C.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2011, sp. zn. 10 To 77/2011, rozhodl podle §258 odst. 1 písm. a), b) a c) tr. ř. tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně soud rozhodl o žádosti obviněného D. Ch. o propuštění z vazby na svobodu tak, že ji podle §72 odst. 3 tr. ř. zamítl a obviněného ponechal ve vazbě z důvodu podle §67 písm. a) a c) tr. ř. O nabídce záruky za další chování obviněného, nabídce jeho písemného slibu, návrhu na vyslovení dohledu probačního úředníka a nabídce peněžité záruky soud rozhodl tak, že je nepřijímá.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze, do části, v níž bylo rozhodnuto o jeho vazbě, podal obviněný D. Ch. prostřednictvím své obhájkyně stížnost, kterou odůvodnil tím, že se trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil, o čemž svědčí i dosavadní průběh dokazování. Pokud jde o vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř., tento podle jeho názoru není naplněn, neboť neexistuje žádná konkrétní obava, že by utekl nebo se trestnímu stíhání vyhýbal. Pouhá hrozba uložení vysokého trestu odnětí svobody není ani podle judikatury Ústavního soudu důvodem pro uplatnění tohoto vazebního důvodu. Obviněný s orgány činnými v trestním řízení vždy řádně spolupracoval, trestnímu stíhání se nevyhýbal a od roku 2007 má zajištěné bydliště u své družky na adrese Š. Naplněn pak není ani vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř. Obžaloba obviněného viní ze spáchání jediného skutku, jehož se měl dopustit před více než čtyřmi lety. Než byl vzat do vazby, živil se legálně svou sázkovou činností. Jediné další trestné činnosti se dopustil před devatenácti lety, toto jeho odsouzení je ale již zahlazeno, a proto by k této trestné činnosti nemělo být nadále přihlíženo. Pokud by soud přesto důvody vazby shledal, obviněný se domnívá, že tato může být nahrazena již dříve nabídnutou zárukou za další chování obviněného ze strany družky obviněného, jejího otce a manželky jejího otce, již dříve předloženým slibem obviněného, dohledem probačního úředníka nebo dříve předloženou nabídkou peněžité záruky učiněnou ze strany manželky otce družky obviněného, popř. kombinací těchto institutů. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu obviněného na jeho propuštění z vazby, zrušil a aby sám rozhodl tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu za případného přijetí některé z nabízených záruk.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Vrchní soud v Praze se zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného, Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a na argumentaci v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu lze proto pro stručnost odkázat. Vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. je v případě obviněného skutečně opodstatněn především vzhledem k tomu, že mu za stíhanou trestnou činnost kvalifikovanou jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 a 3 tr. zákoníku hrozí uložení velice citelného trestu odnětí svobody v sazbě od osmi do patnácti let, ostatně výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, byť zrušeným v odvolacím řízení, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 let. Tedy i ve světle judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03), podle níž hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby tehdy, když na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let, je důvodná obava z možného útěku obviněného, z vyhýbání se trestnímu stíhání či uloženému trestu odnětí svobody. Propuštěním obviněného na svobodu by hrozilo, že by účelu trestního stíhání, kterým je i spravedlivé potrestání jejího pachatele, nebylo dosaženo. Pokud pak jde o vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř., ten je opodstatněn především vzhledem k charakteru trestné činnosti obviněného, který lze hodnotit jako předem naplánovaný a velice sofistikovaný a vzhledem k odůvodněnému předpokladu, že obviněný již větší část trestnou činností získaných finančních prostředků utratil a tedy by se v situaci, kdy nemá žádný pravidelný příjem (sázkovou činnost, na níž poukazoval, za činnost vedoucí k pravidelnému příjmu považovat skutečně nelze) mohl pokusit získat finanční prostředky další trestnou činností. Tomu skutečně nasvědčuje i jeho trestní minulost. I v tomto směru je nutno se ztotožnit s názorem soudu, že trestní minulost obviněného (byť zahlazenou) je v tomto případě nutno vzít v potaz, neboť jde o hodnocení osobnosti pachatele. K vazbě obviněného je pak dále třeba uvést, že v jeho trestním řízení nebyla zjištěna žádná neodůvodněná prodleva. Obžaloba byla ve věci podána dne 20. prosince 2010, hlavní líčení pak probíhala od 2. února 2011 do 10. srpna 2011, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek, který byl následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2011 (mimo jiné též) k odvolání obviněného zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, kde je na 1. a 2. února 2012 nařízeno další hlavní líčení ve věci. Nejvyšší soud je proto toho názoru, že podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny. Pokud obviněný ve stížnosti opětovně navrhoval přijetí některé z nabízených záruk, pak je třeba poukázat na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze, který se rovněž zabýval obdobným návrhem obviněného a s jehož hodnocením situace se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. V posuzované věci totiž skutečně především vzhledem k povaze a závažnosti trestné činnosti obviněného a vzhledem k míře pravděpodobnosti, že uprchne, bude se trestnímu stíhání vyhýbat nebo že bude pokračovat v trestné činnosti, nabízené záruky nemohou být pro orgány činné v trestním řízení dostatečným ujištěním.
Protože obviněný ve své stížnosti Nejvyššímu soudu žádné další argumenty nepředložil, nemohl se jimi Nejvyšší soud blíže zabývat a po přezkoumání výroků napadeného usnesení, které byly shledány bez vad, přičemž vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík