ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.5.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 5/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2012 stížnost obviněného R. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 6 To 111/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného R. Š. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 61 T 31/2011, byl obviněný R. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a za tyto trestné činy mu byl podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za použití ustanovení §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce. Dne 8. 3. 2012 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle §72 odst. 1, 3 věta druhá, odst. 4 tr. ř., že obviněný se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. ř. Podle §73 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a contrario dále soud nepřijal nabídku důvěryhodné osoby k převzetí záruky za další chování obviněného a dále nebyl přijat písemný slib obviněného jako opatření nahrazující vazbu. Podle §73a odst. 2 písm. b) tr. ř. nebyla přijata nabídka peněžité záruky jako opatření nahrazující vazbu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný do protokolu stížnost, kterou odůvodnil jednak sám, jednak prostřednictvím své obhájkyně. Ve vlastnoručním zdůvodnění stížnosti uvedl, že byl po dobu šestnácti měsíců ve vazbě z důvodu pokračování v trestné činnosti podle §67 písm. c) tr. ř. Pro jeho ponechání ve vazbě z důvodu podle §67 písm. a) neexistuje reálné opodstatnění. Obviněný je dosud bezúhonný člověk, od osmnácti let byl řádně zaměstnán, od roku 2002 podnikal ve stavebnictví, platil řádně daně, založil rodinu. V současné době s manželkou vychovává pětiletého syna D. Nikdy se během svého života nezdržoval dlouhodobě mimo ČR, má zajištěnou práci v rodinné firmě. Obviněný zdůrazňuje, že má pevný a nevyvratitelný vztah ke své rodině, trvalému bydlišti, zaměstnání, k pokračujícímu budování rodinného zázemí a pracovní kariéry.
Obviněný nesouhlasí s odůvodněním hrozbou vysokým trestem. Od počátku se pohybuje v sazbě pět až deset let. Státní zástupce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal podle něj z důvodu msty a zaujatosti a to kvůli dopisům, ve kterých obviněný popisuje vyšetřování Policie České republiky a státního zastupitelství a chování spolupracujícího obviněného. Obviněný se doznal ke třem skutkům, o jeho účasti na ostatních neexistuje důkaz. Domnívá se, že trest odnětí svobody v trvání osmi let mu reálně nehrozí. Škoda ve výši 21 miliónů korun nebyla reálně způsobena, z části se jedná o pokusy, tři vozidla byla nalezena.
Co se týká §67 písm. c) tr. ř., tedy že by obviněný mohl pokračovat v trestné činnosti, podotýká, že nabídl záruku ve výši 1 000 000 Kč, což nepovažuje za malou částku. Vrchní soud podle něj nepřihlédl k majetkovým poměrům jeho osoby a nezohlednil jeho faktickou zdravotní indispozici. Podle obviněného je vyloučeno, aby sám páchal trestnou činnost tohoto charakteru. I když Vrchní soud nemusí při rozhodování o vazbě přihlížet ke zdravotním problémům, obviněný přesto zmiňuje, že mu po dobu výkonu vazby nebylo umožněno nosit protézu, kterou musí nosit, aby se mu nedeformovala páteř a neochabovalo mu svalstvo, které slouží k předávání informací pouzdru protézy pro plnou funkčnost. Během pobytu ve vazbě se zdravotní stav obviněného po této stránce velmi zhoršil, trpí soustavnými bolestmi zad způsobenými nevyvážeností těla (pravá ruka jej převažuje). Dále připomíná, že při trestné činnosti působil jako „předjezdec“ ve svém autě, dával pozor, zda někde není policie. Auto mu bylo zabaveno, neví proto, čím by další trestnou činnost mohl páchat.
V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky přehodnotil veškeré skutečnosti a přijal nabízené záruky, případně mu uložil i jiná omezení.
Obhájkyně obviněného dále v odůvodnění stížnosti uvedla, že obviněný část trestné činnosti popírá, je usvědčován pouze výpovědí spolupracujícího obviněného. Nalézací soud se nezabýval důkazy svědčícími ve prospěch obviněného, konkrétně zcela opomněl příkazy podle §88a tr. ř. Z předložených SMS zpráv, které zasílal spoluobviněný B. své přítelkyni, vyplývá, že byl již předem srozuměn s tím, že mu bude uložen nepodmíněný trest. Obviněný má pevné rodinné zázemí, bydliště i zaměstnání. Důvod útěkové vazby tak u něj vyznívá poněkud rozpačitě. Důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř. rovněž není u obviněného na místě, a to i s ohledem na zázemí obviněného, jeho osobu a trestní rejstřík.
Prostřednictvím obhájkyně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení a sám rozhodl, že se obviněný propouští z vazby na svobodu, přičemž se přijímají všechny nabízené instituty nahrazující další trvání vazby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle §72 odst. 1, 3 věta druhá, odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí podle tohoto ustanovení uplynuly tři měsíce.
Vrchní soud v Olomouci zdůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že z hlediska ustanovení §67 písm. c) tr. ř. od posledního usnesení, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě, nedošlo k žádné změně. Vrchní soud se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně ze dne 20. 10. 2011, č. j. 61 T 31/2011-2654, na kterou odkazuje. Obviněný je důvodně podezřelý ze spáchání závažné majetkové trestné činnosti, kterou měl páchat v delším období (cca deset měsíců), samotná trestná činnost měla výrazně promyšlený charakter s prvky organizované trestné činnosti.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl Vrchní soud v Olomouci k závěru, že na straně obviněného je dán také vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Zdůraznil, že obviněný je stíhán pro zvlášť závažný zločin, v případě uznání viny je ohrožen trestní sazbou od pěti do deseti let odnětí svobody. Byl nepravomocně uznán vinným a byl mu uložen trest v trvání sedmi let. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku bylo podáno i ve vztahu k obviněnému odvolání státního zástupce, a to do výroku o trestu v jeho neprospěch, ve kterém se státní zástupce dožaduje uložení výraznějšího trestu odnětí svobody, nelze vyloučit, že v rámci odvolacího řízení dojde ke zvýšení již uloženého trestu odnětí svobody. Vrchní soud v této souvislosti odkázal na judikaturu obecných soudů a zejména Ústavního soudu, konkrétně na nález sp. zn. III ÚS 566/03, v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání závažného zločinu lze v případě uznání viny předpokládat uložení výraznějšího trestu odnětí svobody. Za výraznější trest odnětí svobody se považuje trest uložený minimálně v trvání osmi let. Přitom v případě obviněného nelze vyloučit, že by mu takový trest při zvážení všech skutečností citovaných výše mohl být uložen.
Jako opatření nahrazující vazbu byly v rámci vazebního řízení nabídnuty záruka za další chování obviněného jeho manželkou Z. Š. a obchodní společností RZ Střechy, s . r . o . , zastoupenou jednatelkou L. S., matkou manželky obviněného, dále písemný slib a peněžitá záruka ze strany obviněného Š. Vzhledem k rozsahu a závažnosti trestné činnosti, pro kterou je obviněný stíhán, četnosti útoků a výši škody na majetku, kterou měl svým jednáním způsobit, se Vrchní soud nedomnívá, že by bylo možno dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Vrchní soud připomíná, že rodinné prostředí nebylo schopno zabránit obviněnému v páchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán, lze si tedy stěží představit, že by manželka obviněného byla schopna převzít záruku za jeho další chování. V případě nabídnuté peněžité záruky poukázal vrchní soud mimo již uvedených důvodů na její neadekvátnost vůči výši způsobené škody.
Nejvyšší soud se s citovaným stanoviskem Vrchního soudu v Olomouci zcela ztotožňuje a na odůvodnění napadeného rozhodnutí plně odkazuje. Vrchní soud v Olomouci se náležitě zabýval skutečnostmi odůvodňujícími další trvání vazby obviněného, vzal v úvahu jeho návrhy opatření nahrazujících vazbu, vše pečlivě vyhodnotil a ve svém rozhodnutí zdůvodnil. Jeho závěrům tak nelze nic vytknout. Nad rámec již řečeného pouze dodává, že ač obviněný popírá, že se části trestné činnosti dopustil, nelze v této fázi řízení v rámci rozhodování o jeho stížnosti na takový závěr přistoupit. Důvodnost podezření ze spáchání trestné činnosti je zřejmá již jen z té samotné skutečnosti, že jí byl obviněný nepravomocně shledán vinným. Námitky zpochybňující výpověď spoluobviněného jsou navíc pouze obecného charakteru. Co se týká zhoršení zdravotního stavu obviněného v době pobytu ve vazbě, je-li tomu skutečně tak, jedná se sice o politování hodnou skutečnost, kterou se však Nejvyšší soud na tomto místě nemůže zabývat a je věcí obviněného, aby ji řešil s Vězeňskou službou České republiky.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného R. Š. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch