ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.7.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2012-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2012 stížnost obviněné Mgr. E. Č. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. dubna 2012, sp. zn. 1 To 10/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněné z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. 45 T 3/2011, byla obviněná Mgr. E. Č. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a byl jí za to uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obviněná, tak i státní zástupce, a to v neprospěch obviněné, v němž se mimo jiné státní zástupce domáhá uložení přísnějšího trestu odnětí svobody. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako odvolacímu soudu dne 1. 3. 2012.
Dne 4. 4. 2012 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle §72 odst. 1, 3 a §71 odst. 1 tr. ř. tak, že se obviněná Mgr. E. Č. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce stížnost, ve které namítla, že u ní nelze dovodit existenci výše označených důvodů vazby, neboť není odůvodněna obava z jejího útěku či z pokračování v trestné činnosti. Má za to, že s ohledem na svůj postoj k dosavadnímu průběhu trestního řízení, své rodinné zázemí a povahu předmětné trestné činnosti nejsou namístě obavy opodstatňující trvání těchto vazebních důvodů. Navíc jsou zde i pochybnosti o tom, zda řízení, které vyústilo v napadené usnesení, bylo konáno v souladu se zákonem, když k věci nebyla vyslechnuta a ani její obhájce nebyl o takovém řízení vyrozuměn.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle §72 odst. 1 , 3 a §71 odst. 1 tr. ř. o dalším ponechání obviněné ve vazbě, neboť tak byl povinen učinit s ohledem na tříměsíční lhůtu trvání vazby, která končila dne 9. 4. 2012, v rámci řízení o odvolání obviněné a státního zástupce. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že na straně obviněné stále trvají důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Obviněná byla citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě uznána vinnou závažným trestným činem (zvlášť závažným zločinem) majetkového charakteru, kterým měla způsobit škodu přesahující 20 mil. Kč. Vrchní soud v této souvislosti poukázal na výši jí nepravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a fakt, že státní zástupce se v odvolání domáhá uložení ještě přísnějšího trestu. Za této situace lze v posuzované věci odkázat i na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na jeho nález ve věci sp. zn. III. ÚS 566/03 s tím, že samotnou hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit trvání tzv. útěkové vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a) tr. ř.
Vzhledem k rozsahu a závažnosti trestné činnosti obviněné, délky doby jejího páchání, počtu útoků, kterých se měla dopustit, a celkové výši škody, kterou měla na cizím majetku způsobit, pak Nejvyšší soud přisvědčil i názoru Vrchního soudu v Olomouci o naplnění vazebního důvodu předvídaného ustanovením §67 písm. c) tr. ř. Za těchto okolnosti je namístě i obava, že v případě jejího propuštění z vazby na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Posuzovanou věc s ohledem na její rozsah a povahu nebylo možno dříve pravomocně skončit, přičemž dosavadní řízení je přiměřené náročnosti projednávané věci a není zatíženo nějakými neopodstatněnými průtahy.
Rovněž řízení předcházející napadenému usnesení nevykazuje obviněnou namítané vady vztahující se k absenci jejího výslechu před rozhodnutím o dalším trvání vazby. V tomto směru z obsahu spisu vyplývá, že vrchní soud obviněnou řádně poučil o možnosti konání vazebního zasedání, v jehož rámci měla možnost se vyjádřit k dalšímu trvání vazby, avšak obviněná prohlásila, že nežádá provedení vazebního zasedání a že by se jej odmítla účastnit (viz č. l. 3067 a 3070 spisu). Za této situace nelze procesnímu postupu vrchního soudu cokoliv vytknout.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ztotožnil, byť jeho odůvodnění je kusé a neoplývá přílišnou bohatostí argumentace, nemohla se stížnost obviněné setkat s úspěchem, a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík