ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1932.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1932/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné J. G. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti povinné JUDr. M. K. , pro 1 449 245,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 Nc 5730/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 9. 12. 2010, č. j. 15 Co 613/2010-134, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 6. 2010, č. j. 4 Nc 5730/2009-71, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Uvedl, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci 19. 3. 2010, následně bylo zahájeno insolvenční řízení a že až do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zjištění úpadku (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2010, č. j. KSCB 28 INS 5813/2010-A-12), nebylo možné v exekuci pokračovat. Nyní však lze postihnout exekucí pensijní připojištění převyšující částku 130 000,- Kč. Stejně tak postižení obchodních podílů povinné v obchodních společnostech představuje postižení určitých majetkových hodnot. Konkrétně je ve smyslu §320a odst. 1 o. s. ř. postiženo právo na vypořádací podíl, popř. právo na podíl na likvidačním zůstatku příslušných společností. Příjmy povinné též plynou z její advokátní činnosti. Odvolací soud nesouhlasil ovšem s názorem soudního exekutora, že nelze vyloučit, že povinná v budoucnosti něco nabude darem či děděním, protože takový hypotetický předpoklad by bránil zastavení exekuce pro nemajetnost povinného v jakékoliv exekuci. Odvolací soud rovněž neshledal jako odůvodněnou námitku litispendence, neboť v druhé označené probíhající exekuci figuruje jako oprávněný PaeDr. P. N., nejde tedy o stejnou věc, neboť se netýká týchž osob. Uvedl, že exekučním titulem bylo povinné uloženo zaplatit vymáhanou částku žalobcům PaeDr. P. N. a RSDr. F. G. (jehož právní nástupkyní je oprávněná) tak, že plněním jednomu z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované – povinné k druhému žalobci, a proto po povinné může přiznanou pohledávku vymáhat i PaeDr. P. N.
Povinná v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.). Povinná předně poukázala na zvláštní průběh nalézacího řízení, které vydání exekučního řízení předcházelo, a že v roce 2009 podala proti exekučnímu titulu dovolání, přičemž spis dosud nebyl Nejvyššímu soudu předložen. Uvedla, že případ solidarity věřitelů je určité „species“, a proto by měl být vymáhaný nárok považován jako jeden nárok, aby nedocházelo k situacím, že při větším počtu věřitelů bude vedeno pro stejný nárok více exekucí, čímž se zvýší i náklady. Uvedla dále, že v řízení byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci při posuzování její nemajetnosti, a trvá na tom, že v řízení brání překážka věci zahájené. Protože takovýto („hraniční“) případ dosud nebyl Nejvyšším soudem řešen, přisuzuje napadenému usnesení po právní stránce zásadní význam. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c), §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekutorský řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), protože dovolací soud se dosud otázkou souběhu více exekucí v souvislosti se solidaritou na straně věřitelů nezabýval.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Exekuční titul v projednávané věci (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2004, č. j. 13 Cm 6/2002-175, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2009, č. j. 14 Cmo 18/2008-386) ukládá žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 1,449.245,10 Kč s úroky z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky 120.000,30 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení a z částky 1,329.244,80 Kč od 1. 3. 1998 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednomu z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované k druhému žalobci.
Podle §513 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“) platí, že je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.
Ustanovení §513 obč. zák. upravuje tzv. aktivní solidaritu, kdy dlužník je zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou k přijetí plnění oprávněni společně a nerozdílně. Solidární věřitelé mohou proti dlužníkovi postupovat společně a podat proti němu společnou žalobu nebo některý z věřitelů (popř. někteří z nich) požádá o plnění celého dluhu sám a podá také sám žalobu. V takovém případě již jiný věřitel nemůže požadovat po dlužníkovi plnění a dlužník není oprávněn mu plnit (srov. výklad k §513 obč. zák. in Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 913-914).
V projednávané věci podali žalobu proti povinné oba oprávnění současně a podle exekučního titulu jsou také oba oprávněni společně a nerozdílně k přijetí plnění. Z uvedeného důvodu může kterýkoliv z oprávněných, popř. oba, podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí (využitím této možnosti nemůže vzniknout překážka litispendence, neboť každé ze zahájených řízení má jiný okruh účastníků – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000). Jestliže podle exekučního titulu plněním jednomu z žalobců (oprávněnému) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované (povinné) k druhému žalobci (druhému oprávněnému), může se druhý oprávněný domáhat plnění jen v rozsahu, v jakém nebylo plněno prvnímu oprávněnému. Požaduje-li více, je dán důvod pro zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.). Protože taková situace v projednávané věci nenastala, nebyl dán ani důvod k zastavení exekuce.
Povinná také namítá, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav ohledně její nemajetnosti. K tomu je však třeba uvést, že odvolací soud před vydáním napadeného usnesení (vydaného dne 9. 12. 2010) doplnil dokazování oznámením pověřeného soudního exekutora z 1. 11. 2010 a listinou vztahující se k insolvenčnímu řízení povinné. Poukázal na to, že k prověření majetkových poměrů povinné a k realizaci exekuce byl dosud omezený časový prostor (až do 25. 9. 2010 – do právní moci usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 1. 9. 2010, č. j. KSCB 28 INS 5813/2010-A-12, o zamítnutí návrhu na zjištění úpadku povinné, nebylo možno exekuci provádět s ohledem na §109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona). Soud předně uzavřel, že z odvolání povinné i z oznámení soudního exekutora plyne možnost získání výtěžku provedením exekuce postihující penzijní připojištění povinné v částce převyšující 130 000,- Kč a že již sama tato možnost vyvrací existenci důvodu pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Výše nákladů exekuce je totiž odvislá od výše vymoženého plnění a ne od celkové vymáhané částky. Tento závěr, jenž je z hlediska úvah o (ne)majetnosti povinné podstatný, dovolatelka nijak nezpochybňuje a za této situace se jeví případná další skutková zjištění již bezpředmětná.
Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě případných nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu