ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.2767.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 2767/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, s adresou pro doručování VZP ČR Regionální pobočka Brno, Benešova 10, proti povinné Z. H. , zastoupené Mgr. Marcelem Mošťkem, advokátem se sídlem v Brně, Grohova 101/2, pro 48 104,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3981/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, č. j. 20 Co 151/2011-410, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 20. 12. 2010, č. j. 69 Nc 3981/2007-294, ve znění opravného usnesení z 4. 2. 20110, č. j. 69 Nc 3981/2007-359, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na odklad provedení exekuce nařízené usnesením ze dne 30. 8. 2007, č. j. 69 Nc 3981/2007-3.
Povinná, ač správně poučena o jeho nepřípustnosti, napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na odklad exekuce nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 48; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §238 a §238a o. s. ř. (nejde o věci zde uvedené), zabýval se dovolací soud již jen přípustností z pohledu ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., které taxativně vyjmenovává nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež může účastník napadnout dovoláním; rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil výrok, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na odklad exekuce, však zde uvedeno není. Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu