ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.362.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 362/2010-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti povinným 1) S. S. , dříve P., 2) M. T. , zastoupenému JUDr. Věrou Vyčichlovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Žižkova 852, 3) S. Č. , a 4) I. Č. , pro 1 656 674,55 Kč a 5 522,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26 Nc 2115/2009, o dovolání 2. povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2009, č. j. 18 Co 296/2009-41, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2002, č. j. 52 Sm 187/2002-10, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. 47 Cm 6/2003-47, k vymožení povinnosti povinných 1), 2), 3) a 4) zaplatit oprávněné společně a nerozdílně 1 656 674,55 Kč s 6% úroky z této částky od 1. 1. 2000 do 26. 3. 2002 a s 6% úroky z téže částky od 27. 3. 2002 do zaplacení a částku 5 522,- Kč a dále k vymožení nákladů předcházejícího řízení 66 490,- Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce exekuci na majetek povinných, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že povinní nedoložili svá tvrzení o nedostatku aktivní legitimace oprávněné, která podle nich měla pohledávku postoupit, přičemž exekuční titul byl vydán v její prospěch.
Povinný 2) v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Namítá, že oprávněná postoupila pohledávku společnosti CDV-2, LTD, se sídlem v Londýně, registrační číslo 44344554, což bylo prokázáno v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 27 K 5/2006. Poukázal na dvě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek – smlouvu č. 591 ze dne 27. 2. 2004 a smlouvu č. 592 - a uvedl, že zmíněná společnost se přihlásila jako konkursní věřitel s návrhem na oddělené uspokojení pohledávek. Otázku zásadního právního významu spatřuje právě v komplexním vyřešení otázky aktivní legitimace oprávněné. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dlužník (2/ povinný) a Investiční a poštovní banka, akciová společnost, se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 31 (dále též jen „IPB“) uzavřeli dne 21. 12. 1995 Smlouvu o úvěru č. 2046/95/024 (dále jen „Smlouva o úvěru 1“). V této smlouvě se banka zavázala poskytnout dlužníkovi střednědobý úvěr v částce 1 000 000,- Kč za účelem nákupu provozovny restaurace „U nádraží“ v Teplé. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. 105761973/5100. V souvislosti s touto smlouvou byla vystavena směnka, tzv. kauční směnka, která byla podkladem pro vydání exekučního titulu a která slouží k zajištění veškerých splatných pohledávek ze Smlouvy o úvěru 1. Dne 22. 4. 2003 dlužník písemně uznal svůj závazek ze Smlouvy o úvěru 1 v celkové výši 3 272 437,33 Kč, z čehož jistina činila 1 000 000,- Kč, úroky 987 121,36 Kč, úroky z prodlení 1 261 698,04 Kč a poplatky 23 617,93 Kč. Mimo to uzavřel dlužník dne 28. 6. 1996 s toutéž bankou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 20469614 ve znění Úvěrových podmínek IPB pro úvěry podnikatelům ze dne 28. 6. 1996, dodatku č. 1 ze dne 26. 6. 1997 a dodatku č. 2 ze dne 26. 8. 1997 (dále též jen „Smlouva o úvěru 2“). Na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19. 6. 2000 uzavřené mezi IPB a oprávněnou se oprávněná stala věřitelem pohledávek ze Smluv o úvěru č. 1 a 2 a také majitelkou směnky. Oprávněná zahájila dne 4. 10. 2002 u Krajského soudu v Plzni vůči dlužníkovi a povinným řízení o zaplacení pohledávek ze směnky, jehož výsledkem je exekuční titul. Pohledávky ze Smluv o úvěru č. 1 a 2 za dlužníkem – ale bez předmětné směnky – byly následně postoupeny společnosti CDV-2, LTD, a to dílčími smlouvami o postoupení pohledávky č. 591 a 592 ze dne 27. 2. 2004. Tato společnost v konkursním řízení směnku nepředložila, ale uplatnila pohledávky z úvěrových smluv, v případě 1. smlouvy částku 4 290 748,44 Kč a v případě 2. smlouvy 1 038 131,24 Kč. Společnost CDV-2, LTD oprávněné sdělila, že v konkursu obdržela na uspokojení svých pohledávek 544 909,25 Kč (jako oddělené uspokojení ze zpeněžení zastavených nemovitostí) a dále z rozvrhu 187 345,45 Kč. Obě tyto částky započetla na starší pohledávku ze Smlouvy o úvěru 1. Uvedla dále, že na společnost CDV-2, LTD nepřevedla směnku, a proto se nejedná o duplicitní plnění. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.
Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje úvahu o tom, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Soud výkonu rozhodnutí naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení výkonu rozhodnutí vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V souzené věci svědčí exekuční titul přímo oprávněné Československé obchodní bance, a. s. Proto ve fázi nařízení exekuce nemůže být rozhodná námitka, že oprávněná postoupila pohledávku zajištěnou směnkou (na základě níž byl exekuční titul vydán) společnosti CDV-2, LTD (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2008, 20 Cdo 149/2006).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu