ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.416.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 416/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného označeného jako Stavební úřad Městského úřadu Rudná, se sídlem v Rudné, Masarykova 94, identifikační číslo osoby 00233773, zastoupeného JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská 12, proti povinným 1) A. S. , 2) J. S. , zastoupeným Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, pro odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 Nc 6412/2008, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 Co 629/2010-125, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 Co 629/2010-125, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 výrokem I. usnesení ze dne 10. 9. 2010, č. j. 38 Nc 6412/2008-94, zastavil exekuci nařízenou svým usnesením z 11. 8. 2008, č. j. 38 Nc 6412/2008-9, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze z 30. 3. 2010, č. j. 12 Co 215/2009-60. Dospěl k závěru, že správní rozhodnutí, které je v dané věci exekučním titulem (jež nabylo právní moci 29. 4. 2004 a vykonatelnosti 29. 7. 2004), nemůže být podkladem pro exekuci v důsledku zániku vymáhaného nároku prekluzí, jež nastala 29. 7. 2007 podle §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění účinném ke dni 5. 4. 2004, a k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti (§268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“). Ve výroku II. a III. rozhodl o nákladech řízení a nákladech exekuce a výrokem IV. zamítl návrh oprávněného na změnu exekutora, neboť důvody pro jeho změnu v důsledku zastavení odpadly.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce se nezastavuje. Uvedl, že odvolací soud se s námitkou prekluze vznesenou povinnými vypořádal již ve svém usnesení z 30. 3. 2010, č. j. 12 Co 215/2009-60, kdy předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí o nařízení exekuce. Odvolací soud dovodil, že exekuční titul nabyl právní moci 29. 4. 2004, a posoudil věc podle §179 odst. 2 a §108 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., podle něhož exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do pěti let a provádět ji nejpozději do deseti let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně. Návrh na nařízení exekuce ze dne 30. 4. 2008 proto měl za včasný.
Povinní v dovolání, jehož přípustnost dovozují z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), je v příkrém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přitom odkázali zejména na usnesení sp. zn. 20 Cdo 1800/2007 a 20 Cdo 1802/2007) a je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud své odchýlení od ustálené judikatury a odlišný právní názor nijak nezdůvodnil. Uvedli, že exekuční titul byl vydán za účinnosti zákona č. 71/1967 Sb., přičemž podle jeho §71 odst. 3 v projednávané věci tříletá prekluzívní lhůta, v níž lze rozhodnutí vykonat, uplynula 29. 7. 2007. Návrh na nařízení exekuce byl podán 27. 5. 2008, tj. po uplynutí této lhůty. Aplikace §179 odst. 2 a §108 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. je nesprávná. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a je i důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu o tom, že v exekuci vymáhaný nárok dosud nezanikl prekluzí, a proto ani není dán důvod k zastavení exekuce.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 83/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek posuzoval obdobnou situaci, kdy byla vymáhána pokuta uložená v blokovém řízení podle §84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., který v §88 odst. 1 stanovil pětiletou prekluzívní lhůtu k výkonu rozhodnutí. Uvedené ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2006 zákonem č. 501/2004 Sb. zrušeno, aniž by přechodná ustanovení upravila, jak se posuzuje lhůta, která počala běžet před tímto datem. Nejvyšší soud zde přijal závěr, že není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, v níž lze správní rozhodnutí vykonat - jako vlastnost exekučního titulu, podle právního předpisu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno (přičemž rozhodné je znění předpisu účinné v době vydání rozhodnutí). Z tohoto rozhodnutí již Nejvyšší soud vycházel například i ve svém usnesení z 23. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 698/2009, v němž (jako v nyní projednávané věci) řešil vymáhání povinnosti k odstranění části stavby, jež byla uložena stavebním úřadem.
V projednávané věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Rudná, stavebního úřadu, ze dne 5. 4. 2004, č. j. 440/rozh/03/Ky, v právní moci 29. 4. 2004, jež stanovilo lhůtu pro odstranění stavby do tří měsíců ode dne nabytí právní moci usnesení; vykonatelnosti tak nabylo 29. 7. 2004. Protože za dané situace je nutné posoudit lhůtu, v níž lze toto rozhodnutí vykonat, podle předpisu, na jehož základě bylo vydáno (§71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.), bylo třeba - jak správně uzavřel soud prvního stupně - vykonat je do 29. 7. 2007, kdy musela být exekuce také ukončena.
Protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud rovněž s ohledem na označení oprávněné osoby připomíná, že stavební úřad tvoří organizační složku Městského úřadu v Rudné.
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová
předsedkyně senátu