ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4284.2010.2
sp. zn. 20 Cdo 4284/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Credit Broker s. r. o. (dříve Reality ŠÍP s. r. o. a MARTOM Group cz, s. r. o.), se sídlem v Klimkovicích, Husova 291, identifikační číslo osoby 26792079, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská tř. 22, proti povinnému R. S. , zastoupenému JUDr. Pavlem Kolínským, advokátem, se sídlem v České Lípě, Pátova č. 777, pro 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 19Nc 4752/2005, o dovolání vydražitele Ing. M. B. , zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci II, U Soudu 363/10, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 3. 2010, č. j. 36 Co 552/2006-151, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 3. 2010, č. j. 36 Co 552/2006-37, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím (druhým v pořadí) krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové o udělení příklepu ze dne 29. 5. 2006, č. j. 4 EX 0793/05-18, tak, že příklep se neuděluje a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, vázán právním názorem vyjádřeným ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3709/2007, dospěl k závěru, že dražební vyhláška byla povinnému řádně doručena, a to náhradně. Písemnost byla uložena na provozovně pošty a povinnému byla zanechána ve schránce výzva k vyzvednutí zásilky, byť opatřená pouze razítkem exekučního úřadu. Povinný tak byl seznámen s doručováním zásilky, kterou si mohl vyzvednout na poště, protože se v místě doručování zdržoval. Dále dovodil, že „samotný smysl konání dražby by měl vést exekutory k tomu, aby v širším rozsahu informovali veřejnost o konání dražby, např. zveřejněním dražebního jednání v regionálním tisku, v regionálních inzertních novinách tak, aby se dražby mohl zúčastnit co nejširší okruh dražitelů.“ Pokud soudní exekutorka v souzené věci takto nepostupovala, znemožnila, aby se dražby zúčastnilo více dražitelů (v souzené věci byl při dražbě přítomen pouze znalec, který nemovitost ocenil) a aby bylo dosaženo vyššího nejvyššího podání. Soudní exekutorka proto porušila zásadu uvedenou v §1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."), která ukládá soudu (exekutorovi) postupovat v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním vydražitel, který (aniž se zabýval jeho přípustností) vymezuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítá, že „odvolací soud před vydáním napadeného rozhodnutí nedovoleným způsobem překročil svoji působnost, když si sám rozšířil odvolací důvody, zabýval se nikým nenamítanými skutečnostmi, uložil exekutorovi povinnosti nad rámec stanovené zákonem a vycházel toliko ze svých domněnek bez jakýchkoliv faktických podkladů a důkazů.“ Následně se v dovolání podrobně vyjadřuje k jednotlivým úvahám, na základě kterých odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí (doručování dražební vyhlášky, porušení ustanovení §1 o. s. ř., atraktivnost předmětu dražby, způsob informování o konání dražby, počet účastníků dražby a cena předmětu dražby). Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení před jiným senátem.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu k závěru, že dovolání je důvodné.
Z úřední povinnosti – i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §254 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009 (§254 odst. 6 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009) lze v odvolání uvádět nové skutečnosti a důkazy.
V usnesení ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2005, pod číslem 166, Nejvyšší soud formuloval závěr, že k novým skutečnostem odvolací soud přihlédne v řízení ve věci výkonu rozhodnutí nebo exekuce jen tehdy, byly-li v odvolacím řízení uplatněny (§212a odst. 3, §254 odst. 4 o. s. ř.). V odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud vysvětlil, že ačkoli lze v odvolacím řízení ve věcech výkonu rozhodnutí či exekucí uvádět novoty, nemůže k nim odvolací soud přihlížet bez dalšího, ze své procesní iniciativy či úřední povinnosti, aniž by se jich dovolal účastník řízení. Týž názor zastává odborná literatura (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1372, vysvětlivka č. 7, s. 2095, kde se uvádí, že je vyloučeno, aby odvolací soud při svém rozhodování zohlednil skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny za řízení před soudem prvního stupně, jestliže se jich žádný z účastníků v průběhu odvolacího řízení nedovolal, i kdyby jinak vyšly (až) za odvolacího řízení najevo.
V souzené věci však povinný v odvolání proti usnesení soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové o udělení příklepu ze dne 29. 5. 2006, č. j. 4 EX 0793/05-18, uplatnil – a krajský soud to také ve druhém odstavci druhé strany svého rozhodnutí (č. l. 151 spisu) výslovně uvádí – skutečnosti jiné (povinný namítal, že mu nebylo doručeno usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkaz na prodej nemovitostí, že mu ani spoluvlastníkům nemovitosti nebyla řádně doručena dražební vyhláška, zpochybňoval oprávněnost vydražitele zúčastnit se dražby, neboť v této věci bylo rozhodnuto o ceně dražených nemovitostí na podkladě vydražitelem zpracovaného znaleckého posudku). Žádnou námitku ohledně postupu soudní exekutorky při přípravě dražby v tom směru, že nezveřejnila nařízení dražebního jednání v tisku či jiných médiích, v odvolání neuvádí.
Tím, že krajský soud přihlédl ke skutečnosti, která v odvolání uplatněna nebyla (viz. shora poslední věta předcházejícího odstavce), zatížil řízení vadou, jež mohla mít – a v souzené věci měla - za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel současně žádal, aby byla věc přidělena jinému senátu.
Institut odnětí věci soudci je – již z povahy věci – krajním řešením, neboť se pro výjimečně zjištěné skutečnosti, předvídané v ustanovení §221 odst. 2 o. s. ř., účastníkům odnímá jejich zákonný soudce. Ústavně právnímu výkladu citované procesní normy, který je zapotřebí již s ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky v soudní praxi reflektovat, se dostalo prostřednictvím nálezu Ústavního soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. IV. ÚS 956/09 (in http://nalus.usoud.cz ).
Podle §221 odst. 2 o. s. ř. zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný právní názor (§226 odst. 1, §235h odst. 2 věta druhá a §243d odst. 1) nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen.
Nejvyšší soud neshledal, že je dán důvod pro použití citovaného ustanovení. Odvolací soud se řídil závazným právním názorem dovolacího soudu a zjišťoval, zda byla povinnému doručena dražební vyhláška. Ačkoliv nelze dovolateli upřít, že odvolací soud pochybil, jestliže při posuzování zákonnosti dražby přihlédl i ke skutečnostem, které odvolatel nenamítal, dovolací soud neshledal za nezbytné, aby bylo nařízeno projednání a rozhodnutí věci jiným senátem odvolacího soudu, neboť tu nejsou (podle obsahu spisu) žádné indicie nasvědčující tomu, že by odvolací soud v přiměřené době nerozhodl v intencích právního názoru shora uvedeného.
Z těchto důvodů proto Nejvyšší soud neshledal ve smyslu §221 odst. 2 o. s. ř. důvod k odnětí věci odvolacímu senátu č. 36 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová
předsedkyně senátu