ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4874.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4874/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Mgr. D. L., správce konkurzní podstaty úpadce Českomoravské družstevní záložny – spořitelního a úvěrního družstva, se sídlem v Pardubicích, Na Hrádku 2580, identifikační číslo osoby 25916882, zastoupeného JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, proti povinnému P. S. , zastoupenému Mgr. Petrem Krátkým, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, pro 47. 777,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 9764/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 6. 2010, č. j. 23 Co 36/2010-386, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení částku 1.560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Krátkého, advokáta se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 25. 9. 2009, č. j. 12Nc 9764/2003-308, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 6. 3. 2003, č. j. 12Nc 9764/2003-7, (výrok I), oprávněnému uložil uhradit soudnímu exekutorovi JUDr. Ladislavu Navrátilovi náklady exekuce ve výši 50.297,- Kč (výrok II), soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D., náklady exekuce ve výši 7.844,- Kč (výrok III), dále oprávněnému uložil nahradit povinnému náklady řízení 6.902,- Kč (výrok IV) a České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady znalečného 6.700,- Kč (výrok V).
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce (výrok I), ve výrocích II a III je změnil tak, že odměna a náhrada hotových výloh soudního exekutora JUDr. Ladislava Navrátila činí 50.297,- Kč a soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., 7.865,90 Kč (výrok II). Dále zavázal oprávněného k náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem povinnému ve výši 6.902,- Kč a 6.240,- Kč (výroky III a V) a oprávněnému uložil nahradit náklady řízení o zastavení exekuce vzniklé státu ve výši 6.700,- Kč (výrok IV). Krajský soud po doplnění dokazování výslechem svědkyně M. S., sestry povinného, dovodil, že mezi povinným a úpadcem byla uzavřena dohoda podle §330 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), na základě níž je nutné vymožené plnění v průběhu provádění exekuce započíst nejdříve na jistinu a úroky z úvěru. Odvolací soud poté převzal závěry znaleckého posudku vypracovaného v řízení před soudem prvého stupně a uzavřel, že povinný vymáhanou pohledávku již zaplatil, že byly vymoženy i náklady exekuce a že zde existuje přeplatek ve výši 204.302,60 Kč a 124.832,- Kč (druhá z uvedených částek představuje zaměstnavatelem sraženou, ale nevyplacenou mzdu). Podle odvolacího soudu je zde proto důvod k zastavení exekuce uvedený v §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“).
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost vymezuje ustanovením §238a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost opírá o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b), §241a odst. 3 o. s. ř., zpochybňuje závěr odvolacího soudu o uzavření dohody s povinným ohledně způsobu započtení plateb na základě výpovědi svědkyně M. S., kterou považuje za nevěrohodnou (i proti ní je vedeno exekuční řízení k vymožení nesplaceného úvěru poskytnutého úpadcem), a proto vymožené plnění nelze započíst nejdříve na jistinu a úroky z úvěru, ale prvotně na postupně nabíhající úroky. Namítl dále, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou týkající se postupu soudu prvního stupně, který i přes sdělení soudního exekutora, že doposud pohledávka nebyla vymožena, rozhodl o vypracování znaleckého posudku, jímž mělo být určeno, jaká skutečná částka byla z majetku povinného v průběhu provádění exekuce již vymožena na úhradu vymáhané pohledávky, a tím zpochybnil provádění exekuce soudním exekutorem, což je v rozporu s ustanovením §28 exekučního řádu. Nesouhlasil ani s doplněním důkazního řízení před odvolacím soudem, neboť tím došlo k porušení ustanovení §205a o. s. ř. a zásady koncentrace řízení podle §211a o. s. ř., jestliže povinný navrhl důkaz až v průběhu odvolacího řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 exekučního řádu přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatel sice přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, posouzením námitek v dovolání obsažených však k tomu závěru dospět nelze.
Námitkami, že k uzavření dohody podle §330 odst. 2 obch. zák. nedošlo a že výpověď svědkyně M. S. je nevěrohodná, dovolatel ve skutečnosti nenapadá správnost právního posouzení věci, ale vyjadřuje kritiku samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen z nesprávnosti postupu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4169/2008).
Námitku, týkající se postupu odvolacího soudu při provádění dokazování a vedení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce i přes sdělení soudního exekutora, že exekuce nebyla doposud provedena, je třeba podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. být nemůže.
Dovolací soud k tomu však dodává, že řízení před odvolacím soudem vytýkanými vadami netrpí. Odvolací soud totiž postupoval správně ve smyslu §254 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 a provedl dokazování důkazy navrženými až v průběhu odvolacího řízení povinným (výslechem svědkyně M. S., který povinný navrhl u jednání odvolacího soudu dne 30. 3. 2010 /č. l. 342 spisu/), neboť odvolací řízení se v této věci řídí zásadou úplné apelace, což znamená, že účastník může i v řízení před odvolacím soudem navrhovat nové důkazy k prokázání svých tvrzení uváděných v odvolání (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 5288/2007). Rovněž podle §55 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 10. 2009, část první čl. II. bod. 4 zákona č. 286/2009 Sb.) bylo jen v pravomoci soudu rozhodovat o návrhu na zastavení exekuce. Exekutor tuto pravomoc neměl, proto soudy nepochybily, když o návrhu povinného na zastavení exekuce věcně rozhodly i přes tvrzení exekutora, že exekuce doposud neskončila vymožením pohledávky, příslušenství a nákladů exekuce, a v řízení provedly důkazy, které prokázaly opak.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Oprávněný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit povinnému náklady, které mu v tomto stadiu řízení vznikly (§243b odst. 5 věta první §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.); tyto náklady představují částku 1.560,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, 2, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), včetně 20% DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu