ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4169.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4169/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné FISCALIA HOLDING, a. s. , se sídlem v Ostravě – Porubě, A. Bejdové 1810/10, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, proti povinné Pecínov, spol. s r. o ., se sídlem v Praze 4, Braník, Údolní 280, zastoupené Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 4, zřízením soudcovského zástavního práva, pro 173.864.870,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 E 739/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, č. j. 28 Co 261/2008-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 8. 1. 2008, č. j. 7 E 739/2007-86, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2008, č. j. 7 E 739/2007-94, nařídil podle vykonatelných notářských zápisů sepsaných JUDr. Jarmilou Valigurovou, notářkou v Ostravě, dne 5. 8. 2002, pod číslem NZ 732/2002, N 780/2002, a pod číslem NZ 728/2002, N 776/2002, k uspokojení pohledávky oprávněné výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve výroku uvedených (výrok I.). Povinné uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 4689,- Kč (výrok II.) a rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení (bod I.), náhrady nákladů výkonu rozhodnutí (bod II.) a soudního poplatku (bod III.), jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu výkonu rozhodnutí proti povinné přiznány. Současně stanovil, že pořadí soudcovského zástavního práva se řídí dnem 20. 4. 2007 (výrok IV.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu změnil pouze ve výroku o nákladech řízení tak, že povinná je povinna zaplatit oprávněné na nákladech řízení o nařízení výkonu rozhodnutí 428.478,- Kč, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zároveň uložil povinné zaplatit oprávněné na nákladech odvolacího řízení 232.691,- Kč. Uzavřel, že pro nařízení výkonu rozhodnutí není podstatné, že je vedeno řízení o neplatnost exekučních titulů; jejich zrušení je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Za nedůvodnou považoval námitku, že výkonem rozhodnutí dotčené nemovitosti jsou sepsány do konkursní podstaty společnosti Moravská typografie a. s., neboť počínaje dnem prohlášení konkursu nelze výkon rozhodnutí provést (§14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., v platném znění). Uvedl dále, že soud nemůže zkoumat obsah exekučních titulů, kterými jsou notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti a s dohodou o přistoupení k závazku podle §533 občanského zákoníku; zkoumá pouze, zda mají náležitosti stanovené v §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., v platném znění (formální správnost exekučních titulů však povinná ani nezpochybnila). Pokud jde o aktivní legitimaci oprávněné, odvolací soud uzavřel, že z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky č. 1116 a č. 943 ze dne 20. 7. 2004 jednoznačně vyplývá, že vůlí obou stran bylo postoupit i pohledávky za dlužníky, kteří přistoupili k dluhu společnosti Moravská typografie, a. s. a k dluhu společnosti EDIT CZECH, a. s., tedy že i povinná společnost je povinna plnit svému novému věřiteli, tj. postupníkovi, kterým byla společnost J&T BANKA a. s., následně společnost IV NOVA, a. s. a její právní nástupci, a v současné době je jím oprávněná. Výrok o nákladech řízení odvolací soud změnil s odůvodněním, že v řízení jsou vymáhány dvě pohledávky, a proto musí být odměna za právní zastoupení určena podle §12 odst. 1 písm. a), bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinná namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jež spatřuje v tom, že odvolací soud nenařídil k projednání odvolání jednání, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Tvrdí, že ze smluv o postoupení pohledávky č. 1116 a č. 943 vyplývá, že na J&T BANKA, a. s. byly postoupeny jen pohledávky za obchodní společností EDIT CZECH a. s. a Moravská typografie, a. s. Tuto skutečnost potvrdil i Krajský soud v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 33 K 10/2003, konkrétně v rozhodnutí ze dne 29. 6. 2004, č. j. 33 K 10/2003-2729. Podle povinné pak ani Dodatky č. 1 ke smlouvám o postoupení pohledávky postoupení pohledávky neosvědčují, neboť pouze konstatují, že smlouvy o postoupení pohledávky č. 1116 a 943 „vlivem nedopatření“ neobsahovaly další vymezení pohledávek, což však s ohledem na výběrová řízení při prodeji pohledávek Union Banka a. s., v „likvidaci“, jejich následná odsouhlasení věřitelským výborem a Krajským soudem v Ostravě lze jistě vyloučit. Namítá, že i v případě postoupení pohledávek k tomu mohlo dojít až s účinností od 6. 12. 2006. „ Union Banka a. s. v likvidaci a následně pak J&T BANKA, a. s. by tak postoupila Dodatky č. 1 Dohody o přistoupení, které v té době již byly neexistentní, neboť závazky povinné z titulu přistoupení k dluhu EDIT CZECH a. s. a Moravská typografie, a. s. vůči Union Banka a. s. likvidaci od postoupení pohledávky za EDIT CZECH a. s. a Moravské typografie, a. s. již neexistovaly “. Povinná spatřuje otázku zásadního právního významu v posouzení obsahu smluv o postoupení pohledávek č. 1116 a č. 943 ze dne 20. 7. 2004 ve světle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2004, č. j. 33K 10/2003-2729, a následného uzavření Dodatků ze dne 6. 12. 2006, na jejichž základě soud dovodil aktivní legitimaci oprávněné. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že z vůle zúčastněných subjektů zcela jednoznačně vyplývá, že záměrem postoupení byly nejen pohledávky vůči primárním dlužníkům, tj. společnostem EDIT CZECH, a. s. a Moravská typografie, a. s., ale rovněž vůči všem spoludlužníkům těchto pohledávek, tj. mimo jiné vůči povinné. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, č. j. 20 Cdo 1319/2002, ve kterém je řešena otázka identifikace pohledávky. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (č. II Přechodných ustanovení, bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím (výrokem) usnesení (výrok) odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Hodnocením námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Námitkou dovolatelky, že odvolací soud pochybil, pokud k projednání odvolání nenařídil jednání, uplatňuje dovolatelka vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Jak již bylo výše vyloženo, vady řízení přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (vyjma výjimečného případu - o který zde nejde - kdy otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu). Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není (k srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2002).
Dalšími námitkami dovolatelka soudu vytýká, že nesprávně vyhodnotil obsah smluv o postoupení pohledávek č. 1116 a č. 943, že je měl posoudit jinak - „ ve světle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2004, č. j. 33K 10/2003-2729, a následného uzavření Dodatků ze dne 6. 12. 2006 “ - a že Dodatky č. 1 ke smlouvám o postoupení pohledávky č. 1116 a č. 943 „ jsou irelevantní “. Následně podává vlastní hodnocení obsahu listinných důkazů použitých v projednávané věci, z něhož činí závěr o nedostatku aktivní legitimace oprávněné. Touto argumentací dovolatelka ve skutečnosti nenapadá správnost právního posouzení věci, avšak vyjadřuje kritiku samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen z nesprávnosti postupu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.
Dovolání není přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, který jednak nemá povahu rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 70), a proto jeho přípustnost nelze odvozovat z §237 odst. 1 o. s. ř.; současně jeho přípustnost nelze dovodit ani z ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není v jejich taxativních výčtech uvedeno.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, proto Nejvyšší soud bez jednání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu oprávněné soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s podáním vyjádření jejího právního zástupce ze dne 15. 8. 2008. Náhradu nákladů oprávněné tvoří odměna advokáta 10.000,- Kč (§14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle §18 odst. 1 téže vyhlášky), paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a částka 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu