ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.504.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 504/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. v exekuční věci oprávněného J. S. , proti povinnému R. N. , zastoupenému JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45, za účasti manželky povinného Z. N. , zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45, a vydražitele J. D. , pro částku 1,650.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 1914/2005 a Exekutorského úřadu pro Prahu 4 pod sp. zn. 104 EX 538/05, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze z 2. 4. 2010, č. j. 14 Co 49/2010-121, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 2. 10. 2009, č. j. 104 EX 538/05-106, jímž soudní exekutor R. V. udělil vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem, tj. bytu a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu a na pozemku. S odvolací námitkou povinného (č.l. 107), že u specifikace bytové jednotky ani specifikace spoluvlastnických podílů (u nichž navíc současný list vlastnictví není totožný s předchozím) není uvedeno číslo listu vlastnictví a označení katastrálního úřadu a katastrálního pracoviště, se odvolací soud vypořádal závěrem, že případné neúplné označení nemovitostí v usnesení o příklepu není skutečností, z níž by bylo možno dovodit porušení zákona při nařízení dražebního jednání či při provedení dražby ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř.
V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že „odvolací soud nesprávně posoudil naplnění všech předpokladů určitého a vykonatelného exekučního titulu a dále řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem), povinný a jeho manželka namítají nesprávné právní posouzení věci, jež spatřují v tom, že „nemovitost nebyla v rozhodnutí dostatečně a nezaměnitelně specifikována, když nebylo uvedeno číslo vlastnického listu ani obec Praha, případně katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitost nachází, v důsledku čehož je rozhodnutí nesrozumitelné a neurčité (při zadání údaje „Strašnice na internetu pro nahlížení do katastru nemovitostí nelze předmětnou nemovitost dohledat = nedostatečný údaj“). Dále pak namítají, že „oprávněnému bylo upřeno právo účastnit se procesu, že žádal o odročení ze zdravotních důvodů a že poslal omluvu, a že manželka nebyla jako účastnice řízení obeslána a nemohla se proto jednání účastnit, protože o něm nevěděla.“
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatelé napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Předně, pokud jde o námitku rozporu napadeného usnesení s hmotným právem, z nějž povinný a jeho manželka dovozují přípustnost dovolání, ta je nepřípadná, jelikož ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1.7.2009 pojem rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem nezná.
Vyvozují-li dovolatelé přípustnost dovolání z nesprávného posouzení „naplnění všech předpokladů určitého a vykonatelného exekučního titulu“, je jejich přesvědčení o přípustnosti dovolání mylné již proto, že dovolání – posuzováno podle jeho obsahu – není odůvodněno nedostatky exekučního titulu, v daném případě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 z 25.11.2004, č.j. 23 C 419/2004-8, nýbrž nedostatky v označení dotčených nemovitostí v usnesení o udělení příklepu, tedy při provádění exekuce, tj. v takové fázi exekučního řízení, kdy bylo mimo jakoukoliv pochybnost, které nemovitosti mají být exekucí postiženy.
Pokud jde o námitku nedostatku nezaměnitelné specifikace nemovitostí, ta ostatně ani nemá oporu ve spise (jehož obsahem je kromě jiného i napadené usnesení o příklepu), jelikož z jeho obsahu (viz výpis z katastru nemovitostí na č.l. 31, 46, 72 a 142) jasně vyplývá, že jde o nemovitosti evidované u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (kód 101), zapsané na listu vlastnictví č. 8951 (původně na LV 3817, viz. čl. 9) pro obec 554 882 Praha, katastrální území 731 943 Strašnice. Údaje, jejichž absenci dovolatelé vytýkají usnesení o udělení příklepu, jsou navíc uvedeny také v předchozí dražební vyhlášce z 18.2.2008 (čl. 54).
Pokud jde o další námitky (týkající se neúčasti povinného /v dovolání je nesprávně uvedeno „oprávněného“/ a jeho manželky u dražebního jednání), ty byly uplatněny teprve v dovolání, jde tedy o nepřípustné novum (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Dovolací námitka nedoručení dražební vyhlášky manželce povinného navíc opět nemá oporu ve spise (viz. doručenka u dražební vyhlášky z 31.8.2009 na čl. 96, z níž plyne, že zásilka s ní byla manželce povinného poté, co si ji na výzvu pošty z 3.9.2009 nevyzvedla, doručena 15.9. téhož roku uložením do domovní schránky).
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona exekučního řádu.
V Brně dne 18. října 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu