ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2163.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2163/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. R. , zastoupeného JUDr. Milanem Čapkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, nábř. J. Palacha č. 4, proti žalované Lesní společnosti Stříbro, a.s. se sídlem ve Stříbře, Plzeňská č. 250, IČO 45351929, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 281/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. prosince 2010 č.j. 61 Co 359/2010-59, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit „úhradu pojistného pro VZP ve výši 21.681,- Kč vč. penále“ za období od 1.5.1993 do června 1994, kdy nemohl být zaměstnán ani být veden na úřadu práce jako nezaměstnaný, neboť žalovaná mu nevydala „potvrzení o ukončení pracovního poměru“. Dále požadoval „ztrátu na starobním důchodu ve výši 560,- Kč měsíčně plus úroky 15%“, která vznikla tím, že „mu nebyly započteny dva roky zaměstnání“.
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 30.6.2010 č.j. 14 C 281/2009-48 (ve znění opravného usnesení ze dne 20.9.2010 č.j. 14 C 281/2009-57) řízení zastavil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 20.760,- Kč k rukám „právního zástupce žalovaného Mgr. Libora Kasla, LL.M.“. Soud prvního stupně z obsahu spisu zn. 43 C 98/2008 zjistil, že zde existuje překážka „věci rozsouzené“, neboť o stejné věci již bylo rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 43 C 98/2008. Vzhledem k tomu soud prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2.12.2010 č.j. 61 Co 359/2010-59 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud podrobně rozvedl, že žalobce ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 43 C 98/2008 „uplatnil shodně žalobu o zaplacení pojistného ve výši 21.681,- Kč a žalobu o ztrátu na starobním důchodu včetně úroku z prodlení ve výši 15%“, „kde vylíčil rozhodující skutečnosti totožně jako v současném řízení“. Přisvědčil soudu prvního stupně, že s ohledem na to, že jde o tentýž předmět řízení týkající se týchž osob, jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté, a řízení je třeba zastavit.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru soudy obou stupňů sice aplikovaly správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložily. Je pravdou, že ve věci vedené u okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn. 43 C 98/2008 rozsudek „zní na stejné účastníky řízení a týká se týchž nároků a je pravomocný, ale jeho právní moc nastala tím, že žalobce nezaplatil soudní poplatek“ z odvolání proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně“. Podle názoru odvolatele tak před odvolacím soudem neproběhlo řádné odvolací řízení a nerozhodovalo se o věci samé, neboť řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, ačkoliv žalobce „soud 2x písemně požádal o sdělení, z jakých částek se tento poplatek účtuje, neboť si chtěl toto překontrolovat a vždy uváděl, že poplatek uhradí“. Dovolatel proto „žádá, aby ustanovení §159a odst. 5 o.s.ř. nebylo v tomto případě používáno a soud tuto žalobu řádně projednal“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241b odst. 3 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu pro účastníky a popřípadě jiné osoby, vyplývající z ustanovení §159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., věc projednávána znovu (srov. §159a odst. 5, §167 odst. 2 a §174 odst. 1 o. s. ř.).
Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 113, ročník 2001). Z uvedených zásad odvolací soud důsledně vycházel.
Žalobce, který svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, nezpochybňuje zjištění soudů, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 43 C 98/2008 bylo již pravomocně rozhodnuto o stejné věci týchž účastníků, požaduje však, aby „ustanovení §159a o.s.ř. nebylo v tomto případě používáno“.
Uvedený požadavek však opomíjí, že smysl občanského soudního řízení spočívá v tom, aby rozhodnutím sporu byla nastolena jistota v právních vztazích. Přijatým rozhodnutím jsou k tomu povolaným orgánem autoritativně odstraněny rozpory mezi účastníky, řízení jako takové končí a jeho výsledek je pro účastníky závazný. Tyto účinky, které se označují jako právní moc rozsudku, se projevují tím, že pravomocný rozsudek již nelze napadnout odvoláním, jako řádným opravným prostředkem (tzv. formální právní moc), a že závaznost a nezměnitelnost výroku rozsudku (tzv. materiální právní moc) se projevuje jako překážka vůči soudu, účastníkům řízení a případně i dalším osobám bránící novému projednání věci. Okolnost, z jakých důvodů nabyl rozsudek právní moci, zda proto, že účastník nechtěl podat odvolání, nebo že rozsudek nabyl právní moci v důsledku opomenutí účastníka podat odvolání ve stanovené lhůtě, anebo – jako tomu bylo ve věci účastníků vedené u Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 43 C 98/2008 – že rozsudek nabyl právní moci po zastavení odvolacího řízení v důsledku nezaplacení soudního poplatku, je z výše uvedených hledisek nerozhodná.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. července 2012
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu