ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2625.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2625/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Ing. V. K. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Medkem, advokátem se sídlem ve Frýdku Místku, U Staré pošty č. 744, za účasti JUDr. Z. K. , o zápis zástavního práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 2/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2010 č.j. 11 Cmo 124/2009-68, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18.2.2010 č.j. 11 Cmo 124/2009-68, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.12.2008 č.j. 26 C 2/2008-37 ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby byl povolen vklad zástavního práva ve prospěch JUDr. Z. K. podle zástavní smlouvy ze dne 29.10.2004 uzavřené mezi JUDr. Z. K. a Ing. V. K. ohledně ve smlouvě uvedených nemovitostí v k.ú. Vršovice, obec Praha, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh na přerušení řízení a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 5145/2009, který byl uveřejněn pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, a právní názory uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4319/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2006 sp. zn. 30 Cdo 838/2006, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2008 sp. zn. 30 Cdo 4796/2007 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2010 sp. zn. 30 Cdo 2640/2009) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a dalšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu