ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2824.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2824/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce L. S. , zastoupeného Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova č. 16, proti žalovanému Statutárnímu městu Plzeň se sídlem magistrátu města v Plzni, nám. Republiky č. 1, IČO 00075370, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny, a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 24 C 257/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2011 č.j. 12 Co 18/2009-213, takto:
I. Dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 71.293,- Kč s úroky z prodlení, se odmítá .
II. Dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15.680,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 29. listopadu 2006 do zaplacení, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že "pracovní neschopnost žalobce trvající od 18.11.2005 dosud je pokračováním pracovní neschopnosti pracovního úrazu ze dne 14.6.2005". Po změně žaloby provedené se souhlasem soudu se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 87.173,- Kč s úroky z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 15.11.2002 vykonával v pracovním poměru u žalovaného práci strážníka městské policie, při jejímž výkonu utrpěl dne 14.6.2005 úraz pravého kolene, pro který byl v pracovní neschopnosti v době od 14.6.2005 do 16.8.2005 a znovu od 18.11.2005 do 8.11.2006. Žalobce proto uplatňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 18.11.2005 do 8.11.2006 ve výši 71.493,- Kč a příspěvek na stravování podle kolektivní smlouvy za dobu této pracovní neschopnosti (kromě příspěvku za měsíce listopad a prosinec 2005, který mu žalovaný zaplatil) ve výši 15.680,- Kč.
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 23.6.2008 č.j. 24 C 257/2006-145 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 71.293,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, rozhodl, že "návrh žalobce na zaplacení částky 87.173,- Kč s příslušenstvím se co do částky 15.680,- Kč s příslušenstvím zamítá" a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu Plzeň-město" náhradu nákladů "zálohovaných státem" ve výši 5.600,- Kč a žalobci na náhradě nákladů řízení 20.893,- Kč. Soud prvního stupně dospěl na základě zjištění učiněných ze znaleckého posudku MUDr. Bedřicha Helma k závěru, že pracovní neschopnost žalobce v době od 18.11.2005 do 8.11.2006 "má souvislost" s jeho pracovním úrazem ze dne 14.6.2005, a že proto žalobci přísluší nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu této pracovní neschopnosti ve výši 71.493,- Kč. Nárok na příspěvek na stravování za dobu uvedené pracovní neschopnosti ve výši 15.680,- Kč naproti tomu žalobci podle názoru soudu prvního stupně nenáleží, neboť žalobce nebyl v této době přítomen na pracovišti. Usnesením ze dne 27.10.2009 č.j. 24 C 257/2006-187 soud prvního stupně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu Plzeň - město" na náhradě nákladů "zálohovaných státem" 442,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu Plzeň - město" na náhradě těchto nákladů 2.015,- Kč. Usnesením ze dne 27.5.2010 č.j. 24 C 257/2006-196 soud prvního stupně písemné vyhotovení svého rozsudku doplnil o výrok, že se určuje, že "pracovní neschopnost žalobce, jdoucí od 18.11.2005 do 8.11.2006, je pokračováním pracovní neschopnosti žalobce, jdoucí od 14.6.2005 do 16.8.2005 v důsledku pracovního úrazu".
K odvolání účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9.3.2011 č.j. 12 Co 18/2009-213 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení pokračování pracovní neschopnosti zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 71.293,- Kč s úroky z prodlení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil "s tím, že lhůta k plnění je do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku", ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 15.680,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 15.680,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 29.11.2006 do zaplacení a "ve zbytku" žalobu ohledně "příslušenství této pohledávky" zamítl, a ve výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň - město 8.057,- Kč a žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 30.424,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 28.254,- Kč k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Honzíka. Odvolací soud především vytknul soudu prvního stupně, že nevzal v úvahu, že žaloba o určení, že pracovní neschopnost žalobce jdoucí od 18.11.2005 do 8.11.2006 je "v příčinné souvislosti s pracovní neschopností od 14.6.2005 - 16.8.2005", již po připuštění změny žaloby soudem nebyla předmětem řízení; rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo původní žalobě na určení vyhověno, bylo proto třeba zrušit a řízení o tomto nároku zastavit podle ustanovení §103 a 104 o.s.ř. V části, v níž soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 18.11.2005 do 8.11.2006 ve výši 71.293,- Kč, shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně správným, neboť ze znaleckého posudku MUDr. Bedřicha Helma vyplývá, že pracovní neschopnost žalobce v době od 18.11.2005 do 8.11.2006 je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl dne 14.6.2005. Správným naproti tomu odvolací soud neshledal rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení příspěvku na stravování ve výši 15.680,- Kč s příslušenstvím; dovodil, že tento nárok žalobci přísluší, neboť žalovaný se v kolektivní smlouvě na rok 2005 zavázal, že bude poskytovat uvedený příspěvek zaměstnancům, kteří utrpí pracovní úraz, v době jejich pracovní neschopnosti pro pracovní úraz.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v jeho potvrzujícím a měnícím výroku o věci samé podal žalovaný dovolání. Namítal, že znalecký posudek MUDr. Bedřicha Helma a jeho výslech před soudem nedovoluje učinit bez jakýchkoli pochybností závěr, že obě pracovní neschopnosti žalobce spolu souvisejí. Znalec "poukázal" na to, že známkou poranění předního zkříženého vazu je častá přítomnost krevního výronu do kolena, který se však při pracovním úraze žalobce nevyskytl. I když znalec následně připustil, že k poranění předního zkříženého vazu dojde i bez vzniku nitrokloubního krevního výronu, jsou údaje znalce ve znaleckém posudku podle žalovaného "zjevně nejednoznačné a netransparentní" a jeho úvahy "vytvářely značnou nejistotu ve vztahu k jeho nejednoznačnému závěru o existenci příčinné souvislosti pracovního úrazu ze dne 14.6.2005 s pracovní neschopností datovanou od 18.11.2005". Příčinná souvislost musí být podle názoru žalovaného postavena najisto, když pouhá pravděpodobnost, že nárok žalobce vůči žalovanému měl vzniknout v důsledku pracovního úrazu ze dne 14.6.2005, v žádném případě nepostačuje. I když odpovědnost žalovaného za pracovní úraz je "v obecné poloze nezpochybnitelná", neměly soudy podle žalovaného dostatečný podklad pro závěr, že zdravotní potíže žalobce po 18.11.2005 jsou důsledkem pracovního úrazu ze dne 14.6.2005. Dovolatel dále vytýkal odvolacímu soudu, že nenařídil provedení revizního znaleckého posudku s odůvodněním, že řízení "nemůže být doplňováno pro překážku koncentrace řízení"; tento závěr dovolatel nepovažuje za správný, neboť řízení v této věci bylo zahájeno dne 8.8.2006. Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vedlejší účastník navrhl, aby bylo dovolání žalovaného vyhověno. Uvedl, že znalecký posudek MUDr. Bedřicha Helma nedovoluje učinit závěr o souvislosti obou pracovních neschopností žalobce a že odvolací soud neměl odmítnout revizní znalecký posudek z důvodu "koncentrace řízení".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 71.293,- Kč s úroky z prodlení, není přípustné a že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15.680,- Kč s úrokem z prodlení, není opodstatněné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu mimo jiné v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen ve výroku o vyhovění žalobě na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 71.293,- Kč s úroky z prodlení. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného směřující proti této části rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací důvody uvedené v ustanoveních §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě nesprávného postupu soudu z hlediska zachování (dodržení) procesněprávních předpisů a k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, nejsou dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný ve svém dovolání mimo jiné namítá, že pro závěr, že "zdravotní potíže žalobce po 18.11.2005 jsou nesporně důsledkem pracovního úrazu ze dne 14.6.2005", neměly soudy "dostatečný podklad", a dále namítá vadu řízení při zjišťování skutkového stavu věci spočívající v tom, že odvolací soud nenařídil provedení důkazu revizním znaleckým posudkem; tím uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 3 a §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti započaté dne 18.11.2005 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb., č. 312/2002 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 46/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 628/2004 Sb., č. 562/2004 Sb., č. 563/2004 Sb., č. 169/2005 Sb., č. 253/2005 Sb. a č. 342/2005 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2005 (dále jen "zák. práce").
Podle ustanovení §190 odst. 1 zák. práce došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz), odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.
Podle ustanovení §193 odst. 1 písm. a) zák. práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku.
Podle ustanovení §194 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnance činí rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší nemocenského.
Jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za pracovní úraz je - jak vyplývá z ustanovení §190 odst. 1 zák. práce - příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27.1.1975 sp. zn. Cpj 37/74 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, roč. 1976, str. 35). Bylo by v rozporu se smyslem zákona chránit zaměstnance před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození na zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného byla určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým dějem. Určitý chorobný stav, třeba latentní, proto nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin pracovním úkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na tom nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jak je tomu například u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.4.1962 sp. zn. 4 Cz 86/61, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1963).
V posuzovaném případě soudy obou stupňů - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - z těchto obecně přijímaných právních názorů vycházely. Správně vzaly v úvahu zjištění učiněná ze znaleckého posudku, podle něhož od potíží žalobce s pravým kolenním kloubem po sportovním úrazu v roce 1996 až do jeho pracovního úrazu ze dne 14.6.2005 nebylo artroskopicky prokázáno žádné poškození kolenního kloubu ani nebyly zaznamenány "žádné problémy" s pravým kolenním kloubem žalobce ve zdravotní dokumentaci, že při ošetření žalobce 14.6.2005 nemohl být "rentgenem zjištěn defekt předního zkříženého vazu v pravém koleni", že k prasknutí vazu může dojít pouze úrazem a že "žádný další úraz pravého kolene nebyl od 14.6.2005 ve zdravotnické dokumentaci zaznamenán". Dovodil-li proto odvolací soud, že pracovní neschopnost žalobce v době od 18.11.2005 do 8.11.2006 je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který žalobce utrpěl dne 14.6.2005, je tento jeho závěr v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.
Z uvedeného vyplývá, že napadený potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu v tomto výroku - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení příspěvku na stravování ve výši 15.680,- Kč s úrokem z prodlení, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. [omezení přípustnosti dovolání částkou 50.000,- Kč podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. se zde neuplatní, neboť právo na příspěvek na stravování bylo vedle práva na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce součástí žalobou uplatněného nároku na zaplacení celkové částky 87.173,- Kč, který byl rozsudkem soudu prvního stupně, jenž žalobě co do částky 71.493,- Kč s úrokem z prodlení vyhověl a co do částky 15.680,- Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl, rozštěpen na dvě práva se stejným - sice samostatným, ale z hlediska právního posouzení věci shodným - právním režimem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.5.2012 sp. zn. 21 Cdo 58/2011)], není však opodstatněné.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování provedené před odvolacím soudem.
Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o.s.ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud neměl uvěřit některému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu vyplývá, že skutkový závěr o tom, že příčinou poškození předního zkříženého vazu v pravém koleni, pro které byl žalobce uznán práce neschopným v době od 18.11.2005 do 8.11.2006, byl jeho pracovní úraz ze dne 14.6.2005, odvolací soud učinil z výsledků dokazování (především ze znaleckého posudku znalce v oboru zdravotnictví - ortopedie MUDr. Bedřicha Helma), které zhodnotil způsobem vyplývajícím z ustanovení §132 o.s.ř. (důvodně akcentoval, že artroskopií provedenou v souvislosti s poraněním pravého kolene žalobce v roce 1996 nebylo zjištěno poškození kolenního kloubu, že při ošetření žalobce po jeho pracovním úrazu ze dne 14.6.2005 nemohl být "rentgenem zjištěn defekt předního zkříženého vazu v pravém koleni", že k prasknutí vazu může dojít pouze úrazem, že "žádný další úraz pravého kolene nebyl od 14.6.2005 ve zdravotnické dokumentaci zaznamenán" a že ani jinak nebylo prokázáno, že by u žalobce došlo po 14.6.2005 k "mimopracovnímu" úrazu pravého kolene). Příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 14.6.2005 a poškozením předního zkříženého vazu v jeho pravém koleni nevylučuje dovolatelem namítaná okolnost, že při pracovním úrazu žalobce se nevyskytl krevní výron do kolena, k němuž při poranění předního zkříženého vazu zpravidla dochází, neboť ze znaleckého posudku vyplývá, že k poranění předního zkříženého vazu může dojít i bez vzniku nitrokloubního krevního výronu, kdy se poškození projeví až následnou kloubní nestabilitou, která vzniká po určité době po úrazu a která je charakterizována nejčastěji pocitem "selhávání" kolena a výpotky v koleni. Za tohoto stavu má výše uvedené skutkové zjištění odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování. Z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu (provedených důkazů, přednesů účastníků a toho, co za řízení před soudy vyšlo jinak najevo) je zřejmé, že odvolací soud pro uvedené zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul a že v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor.
Z uvedeného vyplývá, že je správný závěr odvolacího soudu, podle kterého byl příčinou pracovní neschopnosti žalobce v době od 18.11.2005 do 8.11.2006 jeho pracovní úraz ze dne 14.6.2005 a že mu proto za tuto dobu přísluší příspěvek na stravování podle kolektivní smlouvy, v níž se žalovaný zavázal tento příspěvek poskytovat zaměstnancům též v době jejich pracovní neschopnosti pro pracovní úraz.
Za opodstatněnou nelze považovat ani námitku dovolatele, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem.
Podle ustanovení §127 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.8.2011, tj. do dne předcházejícímu dni, v němž nabyl účinnosti zákon č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Podle ustanovení §127 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31.8.2011 znalecký posudek je možno také dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že znalecký posudek podaný znalcem, kterého soud ustanovil, neboť rozhodnutí záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku.
V posuzovaném případě je z obsahu znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví - ortopedie MUDr. Bedřicha Helma, kterého soud prvního stupně ustanovil k posouzení skutečností týkajících se příčinné souvislosti mezi pracovní neschopností žalobce v době od 18.11.2005 do 8.11.2006 a jeho pracovním úrazem ze dne 14.6.2005, k nimž bylo třeba odborných znalostí, a který byl po podání písemného posudku soudem prvního stupně vyslechnut, zřejmé, že závěry posudku jsou náležitě odůvodněny a jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl odborně vypořádat, a že závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Protože za těchto okolností nebyl důvod k pochybnostem o správnosti tohoto vypracovaného znaleckého posudku, odvolací soud v souladu se zákonem nevyhověl návrhu žalovaného na jeho přezkoumání jiným znalcem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení příspěvku na stravování ve výši 15.680,- Kč s úrokem z prodlení, z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu v tomto výroku podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný a vedlejší účastník s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu