ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3765.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3765/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Mgr. V. V. , proti žalované České republice – Městskému státnímu zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 5, nám. 14. října č. 2188/9, IČO 00026000 , o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 453/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. 12 Co 431/2007-74, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, č. j. 12 Co 431/2007-74, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 2. 2007, č. j. 28 C 453/2005-55, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že mezi žalobcem a žalovaným trvá pracovní poměr založený ústně v říjnu 1997 přímo mezi žalobcem a městským státním zástupcem v Praze JUDr. Janem Křivánkem, který byl později zachycen v pracovní smlouvě ze dne 17. 11. 1997, a to i po datu 31. května 2001, a že žalobce je zaměstnancem žalovaného jako právní čekatel na funkci státního zástupce pro obvod Městského státního zastupitelství v Praze, a to i po datu 31. května 2001) není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to už proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., právní závěry odvolacího soudu nezpochybňuje. Namítá sice, že „je chybou, že jeho pracovní poměr k žalovanému, nebyl posouzen jako pracovní poměr na dobu určitou“, ale oba soudy právě k závěru, že šlo o pracovní poměr na dobu určitou („do 31. 5. 2001“), dospěly. Ani tvrzení, že pracovní poměr „v délce 3,5 roku odporuje pojmově nynějším základním zásadám pracovního práva českého, evropského a judikatuře práva československého“, nemůže správnost rozhodnutí odvolacího soudu zvrátit, neboť platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. např. v době, kdy žalobce pracovní poměr uzavíral, platné a účinné ustanovení §240 odst. 1 a 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce).
Námitka, že „soud neprovedl důkaz tj. vyjádření MSZ v Praze . . .“ je uplatněním dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., případně dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani žalobcův návrh, aby „věc byla předložena Ústavnímu soudu ČR, aby přezkoumal, zda-li není důvodné zrušit příslušné ustanovení právního řádu, které nutí čekatele, aby vstupovali do pracovního poměru na dobu určitou“, neboť takový dovolací důvod občanský soudní řád nezakládá.
Protože dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu