ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3988.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 3988/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobců a) M. K. a b) Mgr. V. K., obou zastoupených JUDr. Miroslavem Chovancem, advokátem se sídlem ve Strážnici, Skácelova č. 696, proti žalovaným 1) J. B. a 2) RNDr. M. B., zastoupeným JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem v Táboře, tř. 9. května č. 1282, o 9.985,54 EUR s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalovanými proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2005, č. j. 20 Co 889/2004-84, a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. června 2004, č. j. 13 C 1750/2003-59, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 1750/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2011, č. j. 38 Co 15/2011-224, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2011, č. j. 38 Co 15/2011-224, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2010, č. j. 13 C 1750/2003-182, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost ze dne 6. 11. 2008, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Předmětem přezkumu dovolacího soudu není usnesení odvolacího soudu v části výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2010, č. j. 13 C 1750/2003-182, ve výroku, kterým byla zamítnuta (rovněž pro opožděnost) žaloba na obnovu řízení ze dne 6. 11. 2008, neboť v této části nebylo usnesení odvolacího soudu dovoláním žalovaných – jak je zřejmé z jeho obsahu – napadeno.
V posuzovaném případě žalovaní v žalobě pro zmatečnost ze dne 6. 11. 2008 (doručené Okresnímu soudu v Hodoníně dne 7. 11. 2008) podané podle ustanovení §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadli rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 6. 2004, č. j. 13 C 1750/2003-59, kterým byla žalovaným uložena povinnost „zaplatit společně a nerozdílně k rukám kteréhokoliv z žalobců A a B částku 9.985,54 EUR s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení“, a rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni „nahradit společně a nerozdílně žalobcům A a B, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 56.685,- Kč k rukám právního zástupce žalobců A a B JUDr. Miroslava Chovance“, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. 20 Co 889/2004-84, kterým byl rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrzen, ve výroku o náhradě nákladů řízení změněn tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům 56.614,- Kč k rukám jejich „právního zástupce“ JUDr. Miroslava Chovance, a rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 43.350,- Kč k rukám „jejich právního zástupce“ JUDr. Miroslava Chovance.
Soudy v projednávané věci založily svůj závěr, že žaloba pro zmatečnost podaná z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. musí být zamítnuta, na zjištění, že byla podána opožděně (po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení §234 odst. 1 o. s. ř.).
Výklad právní otázky, v jaké lhůtě musí být podána žaloba pro zmatečnost, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti.
Obecná lhůta k žalobě pro zmatečnost trvá tři měsíce a běží od doručení žalobou napadeného rozhodnutí (§234 odst. 1 o. s. ř.); zvláštní lhůty k žalobě pro zmatečnost jsou stanoveny v ustanovení §234 odst. 2 až 6 o. s. ř. Prominutí zmeškání lhůt k žalobě pro zmatečnost není přípustné (§235 odst. 1 o. s. ř.). V případě, že proti žalobou pro zmatečnost napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno též dovolání, nepočítá se - jak je zřejmé z ustanovení §235 odst. 2 o. s. ř. – do běhu lhůt k žalobě pro zmatečnost podané podle ustanovení §234 odst. 1 až 4 o. s. ř. doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu, a to bez ohledu na to, jak bylo o dovolání rozhodnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1107/2007, které bylo uveřejněno pod č. 129 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).
Lhůty k žalobě pro zmatečnost představují - obdobně jako u jiných opravných prostředků - zákonné procesní lhůty, neboť jsou stanoveny právním předpisem (zákonem) upravujícím občanské soudní řízení a jsou určeny k uplatnění procesního úkonu u soudu. Znamená to mimo jiné, že lhůtu k žalobě předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení §55 věty druhé o. s. ř. prodloužit a že lhůta je zachována nejen tehdy, byla-li žaloba před jejím uplynutím podána u soudu, ale i v případě, že žaloba byla alespoň posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1207/2009).
V projednávané věci žalovaní podali žalobu pro zmatečnost – jak uvedli v podání ze dne 6. 11. 2008 - z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Lhůta k podání žaloby pro zmatečnost z tohoto důvodu činí tři měsíce a běží od doručení žalobou napadeného rozhodnutí (srov. §234 odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobou pro zmatečnost a zároveň dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. 20 Co 889/2004-84, byl žalovaným (jejich zástupci advokátovi JUDr. Janu Helešicovi) doručen dne 8. 6. 2005 (podle potvrzení ve spise nabyl právní moci dnem 8. 6. 2005), začala tímto dnem žalovaným běžet jak lhůta k podání žaloby pro zmatečnost (§234 odst. 1 o. s. ř.), tak i lhůta k podání dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř.). I když dovolání žalovaných bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2006, č. j. 33 Odo 1118/2005-120, odmítnuto, došlo ke stavení běhu lhůty k žalobě pro zmatečnost v době od právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. 20 Co 889/2004-84 (tj. ode dne 8. 6. 2005), do právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2006, č. j. 33 Odo 1118/2005-120 (tj. do dne 22. 6. 2006).
Protože žalovaní podali žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. 20 Co 889/2004-84, u Okresního soudu v Hodoníně až dne 7. 11. 2008, byla podána po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty (srov. §234 odst. 1, §235 odst. 2 o. s. ř.).
Za tohoto stavu je závěr odvolacího soudu, podle kterého byla žaloba pro zmatečnost podána opožděně, správný.
Námitky žalovaných v dovolání nesouvisí s vyřešením otázky, která byla pro rozhodnutí věci určující (vyřešení procesní otázky zákonné lhůty k podání žaloby pro zmatečnost). Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaní zaměňují způsobilost být účastníkem řízení za nedostatek věcné legitimace. Okolnost, že účastník řízení není ve sporu případně věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), však nezakládá zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2588/98, uveřejněné pod č. 43 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné pod č. 106 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobcům, kteří by měli právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť dovolání žalovaných bylo odmítnuto (srov. §243b odst. 5 větu první, §224 odst.1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly; za takové náklady nelze totiž považovat „vyjádření“ žalobců k dovolání ze dne 22. 7. 2011, obsahující pouze dvěma stručnými větami vyjádřený názor na způsobilost žalobkyně b) k právním úkonům a dále názor, že „samotné dovolání bylo podáno opožděně, když lhůta marně uplynula dnem 8. 9. 2005“, neboť „žalovaní byli spraveni o všech skutečnostech rozhodných pro podání dovolání ve stanovené lhůtě a její zmeškání dává důvod pro odmítnutí dovolání“.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2012
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu