ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4009.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 4009/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně TEMPLUM - společenské hry s.r.o. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 49, IČO 25776941, zastoupené Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí č. 6/1434, za účasti Ing. P. Ch. , o zápis zástavního práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 5/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2009 č.j. 11 Cmo 126/2009-90, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně a Ing. Přemysl Chmelař podali dne 21.11.2005 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, návrh na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 23.9.2003 ve znění dodatku ze dne 30.6.2004, kterou Ing. P. Ch. dal do zástavy nemovitost označenou jako "bytová jednotka č. v domě č.p. stojícím na stavebním pozemku p.č. spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem ve výši 634/12306 ke společným částem budovy č.p. a ke stavebnímu pozemku p. č. v k. ú. Smíchov, obec Praha". Zástavní právo bylo sjednáno k zajištění pohledávky žalobkyně ze smlouvy o půjčce ze dne 23.9.2003 ve znění dodatků a k zajištění všech nesplněných pohledávek z dalšího závazkového vztahu dle smlouvy ze dne 15.1.2004 do výše 1.500.000,- Kč.
Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, rozhodnutím ze dne 29.6.2007 č.j. V-47880/2005-101 zamítl návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí podle ustanovení §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dovodil, že zástavní smlouva je neurčitá, neboť z dodatku ze dne 30.6.2004 není zřejmé, ke které konkrétní smlouvě se vztahuje, a nejsou v ní řádně (v souladu s ustanovením §155 odst. 4 občanského zákoníku) specifikovány zajištěné pohledávky údajem o tom, v jakém časovém rozpětí a do jakého finančního limitu budou zajištěné pohledávky vznikat.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 28.8.2007 se žalobkyně domáhala, aby návrhu na vklad zástavního práva podle zástavní smlouvy ze dne 23.9.2003 a dodatku ze dne 30.6.2004 bylo vyhověno. Nesouhlasí se závěrem katastrálního úřadu o neurčitosti zástavní smlouvy a dovozuje, že předložená zástavní smlouva ve znění dodatku z 30.6.2004 jednoznačně určuje, že zajišťované závazky vyplývají ze smlouvy ze dne 29.3.2003 a ze smlouvy ze dne 15.1.2004, a oběma stranám jsou zajišťované závazky dostatečně známé. Katastrálnímu úřadu vytýkala rovněž "závadné řízení, zejména nesprávné poučení o opravném prostředku a průtahy ve správním řízení".
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.12.2007 č.j. 26 C 5/2007- 41 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o ukončení účasti Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 9 v tomto řízení a o zamítnutí žádost žalobkyně o odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 29.6.2007 č.j. V-47880/2005-101. Soud prvního stupně shodně jako katastrální úřad dospěl k závěru o neurčitém vymezení zajišťované pohledávky za stavu, kdy zástavním právem má být ve smyslu ustanovení §155 odst. 4 občanského zákoníku zajištěn neznámý počet pohledávek určitého druhu, ale chybí vymezení časového období, v němž by tyto pohledávky měly vznikat. Za neurčitý považoval též dodatek ze dne 30.6.2004, protože nebyl nedílně spojen se zástavní smlouvou ze dne 23.9.2003 a z jeho obsahu nevyplývá, ke které konkrétní zástavní smlouvě byl uzavřen.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8.10.2009 č.j. 11 Cmo 126/2009-90 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou nenapadeného výroku o ukončení účasti katastrálního úřadu v řízení) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dovodil, že návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí nemohlo být ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyhověno, neboť zástavní smlouva včetně předloženého dodatku je neurčitá a s ohledem na absenci vymezení počátku a konce doby, v němž by zástavní smlouvou zajišťované pohledávky určitého druhu měly vznikat, je rovněž neplatná podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008 sp. zn. 29 Odo 423/2006, publikované pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, který byl doručen dne 24.12.2009, podala žalobkyně dovolání, jež zaslala soudu prostřednictvím držitele poštovní licence dne 22.2.2010. Uvedla v něm, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu "v plném rozsahu" a že dovolání je podáváno "ze zákonných důvodů §237/1a, §237/1c plus §237/3 i §239/3 o.s.ř. s výhradou dalších, včetně §239/1b, 2b pro dovolací důvody současně dle §241a/2 odst. a) i b) i §241a/3 o.s.ř., neboť odvolací soud věc i důkazy nesprávně věcně i právně posoudil". Za "bezprecedentní právní otázku" považuje, zda se "soud může ve sporném a návrhovém řízení odchýlit od procesních návrhů stran".
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 28.12.2010 č.j. 26 C 5/2007-153 přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovil jejím zástupcem v dovolacím řízení advokáta Mgr. Eduarda Beneše; usnesení bylo doručeno Mgr. Eduardu Benešovi dne 29.12.2010 a žalobkyni dne 2.1.2011.
Soudu prvního stupně nato došlo dne 24.6.2011 podání označené jako "doplnění dovolání" učiněné v elektronické podobě za žalobkyni advokátem Mgr. Eduardem Benešem, ve kterém je uvedeno, že dovolání je podáváno "v souladu s ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. z důvodů dle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř.", že dovolatelka se domáhá, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, že za otázku zásadního právního významu "dovolatelka považuje, že se soud odchýlil ve sporném řízení od procesních návrhů obou stran", a že "soud své odůvodnění řádně odůvodnil odkazem na část pátou občanského soudního řádu, přesto právní zástupce ponechává na uvážení dovolacího soudu opětovné posouzení této otázky".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání musí být odmítnuto.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. §242 odst.1 o.s.ř.); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení §242 odst.2 o.s.ř. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné přezkoumat.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst.2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst.3 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst.2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst.1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst.1 a §43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas dne 22.2.2010. Při podání dovolání nebyla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. a žalobkyni byl na její žádost usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.12.2010 č.j. 26 C 5/2007-153 ustanoven jako její zástupce pro dovolací řízení advokát Mgr. Eduard Beneš; usnesení nabylo právní moc dnem 18.1.2011.
Dovolání žalobkyně obsažené v podání odeslané soudu prvního stupně dne 22.2.2010 neobsahuje vylíčení toho, z jakých důvodů je rozsudek odvolacího soudu napadán; odkazuje se v něm pouze na zákonné důvody. Dovolání mohlo být o vylíčení dovolacích důvodů účinně doplněno do dne 18.3.2011, kdy uplynula lhůta dvou měsíců počítaná ode dne, v němž nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.12.2010 č.j. 26 C 5/2007-153 (§241b odst.3 o.s.ř.). Do tohoto dne nebylo dovolání doplněno o vylíčení dovolacích důvodů a vlastně k němu nedošlo ani do současné doby, když ani podání došlé soudu dne 24.6.2011 neobsahuje žádné konkrétní okolnosti, v nichž lze spatřovat nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobkyně tak dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a dalšímu účastníku v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu