ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.453.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 453/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně K. Š. T. , zastoupené Mgr. Janem Klinerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 6, proti žalovanému CENTRAL GROUP a.s. se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 65/1702, IČO 63999102, o 68.430,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 169/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2011 č.j. 39 Co 348/2010-112, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 68.430,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši a za dobu, jež rozvedla. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1.3.2007 jako "administrativní zaměstnanec" a že dne 19.8.2008 žalovanému doručila okamžité zrušení pracovní poměru podle ustanovení §56 písm. b) zákoníku práce, neboť žalovaný jí nezaplatil mzdu za práci přesčas vykonanou v měsících květnu 2007 až červenci 2008. Z tohoto důvodu žalobkyni náleží odstupné podle ustanovení §67 zákoníku práce ve výši trojnásobku průměrného výdělku, tj. v celkové výši 63.430,- Kč. Žalovaný však odstupné, které bylo splatné dne 10.9.2008, žalobkyni přes její výzvu nezaplatil.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31.3.2010 č.j. 15 C 169/2008-74 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 68.430,- Kč s úrokem z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23.780,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Klinera. Dospěl k závěru, že pracovní poměr účastníků skončil okamžitým zrušením poměru ze strany žalobkyně, které proto přísluší odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku podle ustanovení §67 zákoníku práce. Nepřisvědčil námitce žalovaného, že by k rozvázání pracovního poměru účastníků došlo písemnou dohodou ze dne 29.7.2008, neboť žalobkyně na této listině uvedla, že ji "podepsala pod nátlakem", a "takto podepsaný dokument není možno považovat za svobodnou vůli osoby". Soud prvního stupně kromě toho dovodil, že pracovní poměr mezi účastníky trval i po dni 29.7.2008, neboť žalovaný v "zápočtovém listě" uvedl, že pracovní poměr skončil 18.8.2008, a dne 18.8.2008 bylo "vypracováno" přeložení žalobkyně na jiné pracoviště a nový platový výměr, kterým byla snížena mzda žalobkyně.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.3.2011 č.j. 39 Co 348/2010-112 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 2.740,- Kč. Odvolací soud dovodil, že pracovní poměr účastníků skončil dohodou ze dne 29.7.2008, neboť žalobkyně neuplatnila v prekluzivní dvouměsíční lhůtě podle ustanovení §72 zákoníku práce neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru u soudu, a že se proto nyní otázkou platnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 29.7.2008 již nelze zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou. K tvrzení žalobkyně, že dohoda o rozvázání pracovního poměru předložená soudu žalovaným je "zřejmě pozměněnou listinou", odvolací soud nepřihlédl, neboť žalobkyně je uplatnila "v rozporu se zásadou neúplné apelace" až v odvolacím řízení, navíc je toto tvrzení "v rozporu" s výpověďmi svědků Ing. P. K. a J. Č.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 24.6.2011 dovolání. Namítala v něm, že "řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 16.10.2011, doručeným soudu prvního stupně dne 17.10.2011, žalobkyně své dovolání doplnila o vylíčení toho, v čem spatřuje naplnění dovolacích důvodů.
Žalovaný uvedl, že dovolání "považuje za bezpředmětné" a že rozhodnutí odvolacího soudu "plně koresponduje s provedeným dokazováním a reflektuje konstantní judikaturu, která na danou oblast dopadá".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle §240 odst. 1 věty prvé o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. §242 odst. 1 o.s.ř.); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení §242 odst. 2 o.s.ř. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné přezkoumat.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst. 1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni (jejímu zástupci) doručen dne 26.4.2011 a že žalobkyně podala prostřednictvím svého zástupce, který je advokátem, proti rozsudku odvolacího soudu dne 24.6.2011, tedy ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dovolání, ve kterém odcitovala zákonné skutkové podstaty dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., aniž by uvedla, v jakých okolnostech spatřuje jejich naplnění.
Protože dovolání žalobkyně neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (vylíčení okolností, v nichž žalobkyně spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), a protože lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání a počítaná od doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu žalobkyni (§241b odst. 3 o.s.ř.), během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, marně uplynula dne 27.6.2011 (k doplnění dovolání o vylíčení dovolacích důvodů podáním ze dne 16.10.2011, které žalobkyně učinila na výzvu soudu prvního stupně obsaženou v jeho usnesení ze dne 8.9.2011 č.j. 15 C 169/2008-119, proto nelze přihlížet, navíc bylo učiněno až po uplynutí lhůty v něm uvedené), zabránila žalobkyně dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo, a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu