ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.166.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 166/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce hlavního města Prahy se sídlem městského úřadu v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 20, proti žalovanému M. B. , zastoupenému Mgr. Pavlem Liškou, advokátem se sídlem v Praze 7, Jirečkova 18, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 243/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2009, č. j. 21 Co 565/2008-47, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodující k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. června 2009, č. j. 21 Co 565/2008-47, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 14. října 2008, č. j. 6 C 243/2007-34, kterým byla uložena žalovanému povinnost „vyklidit část pozemku parc. č. 616/1 nacházejícího se v k. ú. V., zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha na LV 839 o výměře 216 m2 označenou jako zahrádka č. 5 a vyklizenou část pozemku odevzdat žalobci do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku“ a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný blanketní dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává „je“- z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.“ s tím, že toto své dovolání řádně písemně odůvodní nejpozději do 3 pracovních dnů.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabyla účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor“) jako C 2115, dovolací soud uvedl, že uplatnění dovolacího důvodu podle §241a o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3, věta první o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru jako C 1688).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen dne 24. července 2009, a proto posledním dnem předmětné lhůty bylo 24. září 2009. Toho dne však žalovaný podal jen neúplné blanketní dovolání. V dovolání, jež obsahovalo pouhý odkaz na text zákona bez bližšího vymezení dovolacích důvodů, soudu sdělil, že je nejpozději do 3 pracovních dnů blíže odůvodní. Učinil tak podáním ze dne 25. září 2009. Zabránit nepříznivým procesním důsledkům takto podaného dovolání však mohl pouze tehdy, kdyby jeho vady odstranil dnem podání blanketního dovolání.
Protože včas podané dovolání žalovaného obsahuje toliko údaj o tom, proti jakému rozhodnutí směřuje, a označení ustanovení, v nichž dovolatel spatřuje přípustnost a důvodnost svého dovolání, aniž by dovolací důvody blíže obsahově vymezil, nesplňuje náležitosti řádného dovolání podle §241a odst. 1 o. s. ř. a zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula dnem 24. září 2009, Nejvyšší soud dovolání podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. bez dalšího odmítl. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. 21, ročník 2004.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalovanému právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. František B a l á k
předseda senátu