ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2046.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2046/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce D. Z., Austrálie, zastoupeného JUDr. Igorem Zmydleným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 94, proti žalované MUDr. J. D., zastoupené Mgr. Danielem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 100/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 18 Co 346/2009-94, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Igora Zmydleného.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. února 2009, č. j. 5 C 100/2008-60, zamítl žalobu na určení, že „dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů uzavřená mezi D. Z. a MUDr. J. D. dne 13. 11. 2006, na základě které přešly do výlučného vlastnictví MUDr. J. D. nemovitosti, a to dům č. p. 380 na st. parc. č. 535, st. parc. č. 535 a parc. č. 406/29, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk na LV č. 951 pro obec a k. ú. K., kdy vklad uvedené dohody byl povolen Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, pod č. j. V-5788/07, je neplatná.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni 18. 5. 2005 podle §24a zákona o rodině č. 94/1963 Sb.; účastníci uzavřeli předtím - 11. 4. 2005 - písemnou smlouvu, upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů. Předmětem smlouvy a jejího dodatku bylo mimo jiné vypořádání nemovitostí v k. ú. K., které účastníci koupili za trvání manželství, a hypotéka uzavřená v souvislosti s uvedenou kupní smlouvou, kterou splácela žalovaná. Katastrální úřad však odmítl na základě této smlouvy učinit vklad do katastru nemovitostí; proto žalovaná předložila tomuto úřadu další dohodu o vypořádání společného jmění manželů (dále „SJM“) ze dne 13. 11. 2006. Dohoda byla sepsána advokátem JUDr. Josefem Mejstříkem, žalovaná ji podepsala, za žalobce ji uzavřel jeho zástupce JUDr. Jaroslav Štěpánek, který jej zastupoval na základě plné moci ze dne 8. 4. 2005, předložené v rozvodovém řízení. Na základě dohody ze dne 13. 11. 2006 pak katastrální úřad provedl zápis vlastnictví žalobkyně k předmětným nemovitostem.
Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že dohoda je neplatná, neboť JUDr. Jaroslav Štěpánek tím, že podepsal dohodu ze dne 13. 11. 2006, překročil svá oprávnění, udělená mu plnou mocí z 8. 4. 2005 pouze pro rozvod manželství. Soud zkoumal platnost smlouvy z 13. 11. 2006 a v této souvislosti se zabýval obsahem výše uvedené plné moci, založené ve spise téhož soudu sp. zn. 5 C 117/2005, kterou posuzoval ve světle §22 a násl. a §31 občanského zákoníku („obč. zák.“). Dospěl k závěru, že tato plná moc není omezena pouze na řízení o rozvod manželství, jak tvrdil žalobce, ale je širší, zahrnuje jak jednání se soudy, tak s dalšími tam vyjmenovanými subjekty, a také s úřady, mezi které patří i katastrální úřad; opravňovala tedy zástupce žalobce k uzavření a podpisu uvedené dohody. Poukázal na to, že žalobce také bez zbytečného odkladu neoznámil žalované, že zmocněnec podle jeho názoru překročil svá oprávnění. Soud prvního stupně uzavřel, že dohoda ze dne 13. 11. 2006 je platná.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 18 Co 346/2009-94, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, „že dům č. p. 380 na stavební parcele č. 535, stavební parcela č. 535 – zastavěná plocha a nádvoří v výměře 108 m2, parc. č. 408/29 – orná půda o výměře 648 m2, v obci Křinec, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, na LV č. 951, pro katastrální území K., jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalované, a to u každého v rozsahu ½.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud připustil změnu žaloby. Zopakoval dokazování a zjistil, že na základě smlouvy z 11. 4. 2005 a jejího dodatku, předložených k návrhu na rozvod manželství, nedošlo k vypořádání společného majetku účastníků pro nedostatek určitosti vůle účastníků. Pro tyto nedostatky katastrální úřad zamítl návrh na provedení vkladu vlastnického práva. Následně sepsal na žádost žalované 13. 11. 2006 advokát JUDr. Josef Mejstřík dohodu o vypořádání zaniklého SJM, podle které se žalovaná stává výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí s tím, že se zavazuje na dorovnání podílů vyplatit a již vyplatila žalobci částku 800.000,- Kč. Dohodu za žalobce podepsal JUDr. Jaroslav Štěpánek v „plné moci z 11. 4. 2005“. K návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podanému 30. 10. 2007 byla vedle dohody z 13. 11. 2006 připojena plná moc udělená žalobcem JUDr. Štěpánkovi dne 8. 4. 2005. Z dopisu žalované z 23. 1. 2007 soud zjistil, že požádala žalobce o podpis výše uvedené dohody s tím, že podpis JUDr. Štěpánka nestačí. Z odpovědi žalobce z 2. 2. 2007 pak zjistil, že odmítl dohodu podepsat se zdůvodněním, že chybí podpis a razítko JUDr. Mejstříka a ověřený podpis žalované. Soud z opakoval i důkaz smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru účastníkům z 17. 1. 2003 ve výši 1.500.000,- Kč na koupi předmětných nemovitostí, a smlouvou z 20. 6. 2005 o poskytnutí hypotečního úvěru žalované ve výši 578.000,- Kč na vypořádání SJM.
Odvolací soud se zabýval jako předběžnou otázkou platností dohody o vypořádání SJM z 13. 11. 2006. V textu smlouvy není uvedeno, že oprávněný za žalobce jednat a uzavřít za něj uvedenou smlouvu je obecný zmocněnec JUDr. Štěpánek. Protože zmocněnec činí na základě plné moci úkony za zmocnitele, musí být již ze samotné smlouvy patrno, že ji za účastníka uzavřel jeho zástupce (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 138/2005). Odvolací soud poukázal na skutečnost, že žalobce sice zmocnil JUDr. Štěpánka k zastupování v rozvodovém řízení, dohodu o vypořádání SJM s dodatkem z 11. 4. 2005 však uzavřel sám. Žalovaná si byla vědoma, že žalobce nezmocnil JUDr. Štěpánka k uzavření dohody z 13. 11. 2006, o čemž svědčí její dopis žalobci z 23. 1. 2007. Nepřisvědčil ani jejímu tvrzení, že žalobce věděl o poskytnutém hypotečním úvěru z 20. 6. 2005 s určením na vypořádání SJM, neboť smlouvu banka uzavřela pouze s žalovanou. Na základě těchto zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce udělil 8. 4. 2005 plnou moc JUDr. Štěpánkovi pouze pro rozvodové řízení a nikoliv pro zastupování v dalších úkonech. To také vyplývá z dopisu žalobce z 2. 2. 2007, adresovaného žalované, kterým jí sdělil, že dohodu nepodepíše. Z toho je patrná vůle žalobce dohodu nepodepsat a není významné, z jakého důvodu tak učinil. Odvolací soud uzavřel, že smlouva o vypořádání SJM z 13. 11. 2006 je neplatná, protože nebyla žalobcem akceptována a nebyla jím podepsána (§40 odst. 3 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že se účastníci o vypořádání SJM nedohodli a od zániku SJM uplynuly více než tři roky, návrh na jeho vypořádání žalovaná vzala zpět, platí podle §150 odst. 4 obč. zák. zákonná domněnka, že předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků a jejich podíly jsou stejné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Posouzení věci odvolacím soudem shledává neúplné, a tudíž nesprávné, neboť dospěl k závěru, že nemovitosti nebyly mezi účastníky vypořádány. Vytýká mu, že se přiklonil k názoru katastrálního úřadu a dovodil, že dohoda z 11. 4. 2005 je neplatná se zdůvodněním, že neobsahuje jednoznačnou vůli účastníků vypořádat nemovitosti tak, aby připadly do jejího výlučného vlastnictví, ačkoliv na rozdíl od katastrálního úřadu měl k dispozici veškeré listinné důkazy, ze kterých jasně vyplývalo, že se účastníci dohodli tak, že neprodají-li nemovitosti do určitého data (do 1. 7. 2005), vyplatí žalovaná žalobci jeho podíl 800.000,- Kč, což také učinila. K uvedenému závěru soud dospěl, aniž se pokusil neurčitost vůle účastníků odstranit výkladem za použití výkladových pravidel uvedených v §35 odst. 2 obč. zák., za současného zohlednění následného chování účastníků; žalovaná vyplatila žalobci jeho vypořádací podíl ve výši 800.000,- Kč, v souvislosti s úhradou této částky uzavřela sama úvěrovou smlouvu účelově zaměřenou na vypořádání SJM, sama hradila tento hypoteční úvěr. Odvolací soud nesprávně posoudil smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru z 20. 6. 2005 a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže dovodil, že žalobce o poskytnutém hypotečním úvěru nevěděl. Z provedených důkazů mohl zjistit opak. Jednak v dodatku k dohodě o vypořádání SJM z 11. 4. 2005 se hovoří o tom, že bude-li poskytnuta hypotéka, vyplatí žalovaná částku hotově a mimo to spolu s uzavřením úvěrové smlouvy byla týž den uzavřena i smlouva zástavní na zajištění hypotečního úvěru poskytnutého ve výši 578.000,- Kč, jejíž jednou stranou byl i žalobce. Je zcela vyloučeno, že by se žalobce jako zástavce nezajímal o účel úvěru. Nelze proto souhlasit s jeho tvrzením, že se o zřízení zástavního práva dozvěděl až v roce 2008. Odvolací soud se nevypořádal s rozporem v tvrzeních účastníků - žalovaná tvrdila, že částku 800.000,- Kč zaplatila žalobci na vypořádání jeho podílu na nemovitosti, a takto to také bylo vyjádřeno ve smlouvě a jejím dodatku z 11. 4. 2005, a žalobce tvrdil, že se jedná o finanční prostředky, které ze svého vnesl na pořízení a rekonstrukci předmětných nemovitostí, o čemž nepředložil žádný důkaz. Pokud nemovitost byla rekonstruována, stalo se tak z prostředků v SJM. Žalobce po přijetí částky 800.000,- Kč na vypořádání podílu byl srozuměn s tím, že žalovaná je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí zatížených dvěma hypotečními úvěry (viz tvrzení v žalobě ze 6. 5. 2005 str. 4), na jejichž placení se nepodílel, a od roku 2005 neprojevil o nemovitosti a jejich správu žádný zájem.
Žalovaná nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že dohoda ze 13. 11. 2006 je neplatná, protože nebyla podepsána oběma účastníky a JUDr. Štěpánek nebyl zastupování žalobce zmocněn, neboť plná moc udělená mu žalobcem ho opravňovala pouze k zastupování v rozvodovém řízení; z textu plné moci podle ní nic takového nevyplývá. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje posouzení věci odvolacím soudem po skutkové i právní stránce za správné. Plnou moc JUDr. Štěpánkovi udělil pouze pro rozvodové řízení. Z hlediska časových návazností uvádí, že potom, co odmítl podepsat dohodu ze dne 13. 11. 2006, podala žalovaná dne 13. 6. 2007 žalobu na vypořádání SJM u Obvodního soudu pro Prahu 7, kde tvrdila, že k vypořádání SJM nedošlo. Žalobu vzala 4. 10. 2007 zpět a 30. 10. 2007 podala návrh na vklad práva vlastnického u katastrálního úřadu s tím, že účastnící uzavřeli 13. 11. 2006 dohodu o vypořádání SJM. Žalobce se domnívá, že smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru a zástavní smlouva nemají význam pro posouzení základu věci, tedy zda došlo k vypořádání SJM. Navrhuje, aby dovolání žalované bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř. ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody [s výjimkou důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Proto dovolací soud přezkoumával právní posouzení věci jen z hlediska konkrétních dovolacích námitek. Jde zejména o otázku, zda z textu plné moci udělené JUDr. Štěpánkovi vyplývá zmocnění uzavřít dohodu o vypořádání SJM.
Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí (§150 odst. 1 obč. zák.).
Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal (§32 odst. 2 obč. zák.).
Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil (§33 odst. 1 obč. zák.).
Podstata sporu je v otázce, zda žalobce je vázán dohodou o vypořádání SJM účastníků ze dne 13. 11. 2006, kterou v jeho zastoupení uzavřel se žalovanou obecný zmocněnec JUDr. Jaroslav Štěpánek. Vklad práva do katastru nemovitostí provedl katastrální úřad pouze na základě této dohody; předchozí dohoda, uzavřená mezi účastníky, nevyústila ve vklad práva do katastru, a proto nenabyla účinnosti (§150 odst. 1 obč. zák.). Nemohla tak vést k platnému vypořádání sporné nemovitosti, a to ani v případě, že by byla, jak tvrdí dovolatelka, určitá a platná. Soud totiž nemůže ve sporném řízení, jehož předmětem jsou majetkové vztahy bývalých manželů - účastníků SJM – přezkoumávat postup katastrálního úřadu při rozhodování o vkladu; k tomu účelu slouží opravné prostředky připuštěné ve správním řízení, příp. ve správním soudnictví. I kdyby snad katastrální úřad odmítl vklad provést s nesprávným závěrem, že dohoda je neurčitá, bez vkladu do katastru by takovou dohodou ani tak nedošlo k vypořádání SJM k nemovitostem. Proto je polemika dovolatelky se závěrem o neplatnosti předchozí dohody o vypořádání SJM nevýznamná a dovolací soud se jí nezabýval.
Dohodu o vypořádání SJM z 13. 11. 2006, která byla vložena do katastru nemovitostí, a byla tak způsobilá přivodit vypořádání SJM a změnu ve vlastnických vztazích ke sporné nemovitosti, uzavřel za žalobce JUDr. Jaroslav Štěpánek, a to na základě plné moci ze dne 8. 4. 2005; podle zjištění soudu prvního stupně (č. l. 5 jeho rozsudku) tato plná moc není „omezena jen na řízení o rozvod manželství, ale naopak zahrnuje široce jednání i s dalšími subjekty“. Takto široce formulovaná plná moc oprávnila podle názoru soudu prvního stupně zástupce k uzavření dohody; ostatně zastoupený (žalobce) bez zbytečného odkladu neoznámil žalované, že došlo k překročení zmocnění, které neschválil, a proto se uplatnila zákonná fikce, že překročení schválil.
Odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru, že dohoda ze dne 13. 11. 2006 je „neplatná, protože nebyla ze strany žalobce akceptována a nebyla jím podepsána“. Žalovaná si podle jeho názoru musela být vědoma toho, že žalobce JUDr. Jaroslava Štěpánka k uzavření takové dohody nezmocnil; to dovodil „z dopisu žalované z 23. 1. 2002“ (správně: 2007), ve kterém sama žalovaná sdělila žalobci, že podpis JUDr. Jaroslava Štěpánka na dohodě nestačí, a požádala žalobce o podpis dohody, a následně podala žalobu o vypořádání SJM; žalobce pak 2. 2. 2007 sdělil, že dohodu nepodepíše. Odvolací soud dovodil, že „nelze než uzavřít, že plná moc udělená JUDr. Štěpánkovi byla udělena jen k řízení o rozvod manželství účastníků, nikoliv k zastupování při dalších právních úkonech“. Závěr o tom, že dohoda o vypořádání SJM je neplatná, tak byl opřen jen o nedostatek plné moci, udělené k uzavření dohody o vypořádání. K tomu dovolací soud uvádí:
Je třeba rozlišovat právní vztahy mezi zmocnitelem a zmocněncem, vzniklé na základě dohody o plné moci (§23 obč. zák.), a právní vztahy mezi zmocnitelem a osobami třetími, které vznikají v důsledku právních úkonů zmocněnce, učiněných jménem zmocnitele na základě plné moci. Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující znění plné moci; omezení, vyplývající ze vztahů mezi zmocněncem a zmocnitelem (např. z dohody o plné moci) jsou vůči třetím osobám účinná, jen byla-li jim známa (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. Odon 28/95, Právní rozhledy č. 3/1996).
I pro plnou moc platí zásada, že pojem, připouštějící různý výklad a nejasnosti, je třeba v pochybnostech vykládat vždy k tíži strany, která jako první tohoto výrazu v jednání použila (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3221/2006, publikovaný v informačním systému ASPI).
V dané věci zmocnil žalobce 8. 4. 2005 JUDr. Jaroslava Štěpánka k „jednání za moji osobu před úřady, s fyzickými a právnickými osobami, soudy a organizacemi“. Plná moc je formulována nejednoznačně, a tato formulace by obecně vzato měla jít k tíži toho, kdo ji jako první použil. Ovšem i žalovaná udělila téhož dne JUDr. Štěpánkovi plnou moc se stejným obsahem. Odvolací soud pak z dopisu žalované z 23. 1. 2007, ve kterém sama žalovaná sdělila žalobci, že podpis JUDr. Jaroslava Štěpánka na dohodě nestačí, dovodil, že žalovaná věděla, že JUDr. Jaroslav Štěpánek za žalobce dohodu uzavřít nemůže (ostatně vzhledem k tomu, že obě strany pověřily zastupováním stejnou osobu, je nepravděpodobné, že měly v úmyslu ji pověřit i uzavřením dohody bez jejich účasti – pak by totiž dohodu uzavírala jako zástupce obou stran, prakticky „sama se sebou“). Strany v řízení, ve kterém se uplatňuje zásada projednací, nenavrhly další důkazy k zjištění obsahu plné moci; za této situace odvolací soud vyšel z provedených důkazů. Ani v dovolání pak žalovaná nezpochybňuje závěr, že z jejího zmíněného dopisu vyplývá, že o nedostatku plné moci věděla. Za této situace není hodnocení obsahu plné moci odvolacím soudem zjevně nepřiměřené a dovolací soud je nemůže zpochybnit.
Bylo tak nadbytečné zabývat se jinými otázkami, zmíněnými v dovolání; jejich řešení totiž při chybějící plné moci na věcné správnosti rozhodnutí nemůže nic změnit. Dovolatelka pak netvrdí, že by zastoupený nevyjádřil nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl (§33 odst. 1 obč. zák.); proto se touto otázkou dovolací soud nezabýval.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 10.000,- Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4.060,- Kč, celkem částku 14.360,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, je žalobce oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu