ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2116.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2116/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Novotného, ve věci žalobce JUDr. F. P. , proti žalovaným: 1) Z. D. , a 2) M. D. , zastoupeným JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a zaplacení 12.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 219/2007, o dovoláni žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 25 Co 395/2009-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.542,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných JUDr. Stanislava Pavelky.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“).
Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. dubna 2009, č. j. 4 C 219/2007-119, 4 C 248/2007, 4 C 392/2007, 4 C 366/2008, pod bodem I. výroku určil, že „zvýšení nájemného s účinností od 1. 8. 2007 na částku 3.215,68 Kč je neplatné,“ pod bodem II. výroku zamítl žalobu „na určení neplatnosti zvýšení nájemného od 1. 1. 2008 na 3.214,21 Kč,“ pod bodem III. výroku zamítl žalobu „na určení neplatnosti zvýšení nájemného od 1. 2. 2009 na 4.348,81 Kč,“ pod bodem IV. výroku zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci 12.000,- Kč a pod bodem V. výroku rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 25 Co 395/2009-162, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výrocích II. až V. potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
V projednávané věci jde o posouzení otázky, zda osoby, které uzavírají smlouvu o nabytí věci do podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, se mohou současně dohodnout o hospodaření se společnou věcí, i když v době uzavírání smlouvy nejsou spoluvlastníky, neboť těmi se stanou až vkladem práva do katastru nemovitostí.
Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím (nález Ústavního sodu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2656/2000 (publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1407), který řeší stejnou otázku. V této věci odvolací soud uvedl, že nabyvatelé „v rámci kupní smlouvy mezi sebou uzavřeli dohodu, že s vlastnictvím ideálního podílu kupovaných nemovitostí je spojeno dispoziční právo vždy ke konkrétnímu bytu, v případě žalobce k bytu č. 3. Jde o dohodu spoluvlastníků o reálném užívání věci, která s ohledem na ustanovení §139 odst. 2 ObčZ je v souladu s platným právem, jde o projev vůle většiny spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Podle odvolacího soudu právo dispozice s bytem znamená právo s bytem nakládat, včetně práva jej pronajímat a v důsledku toho i podat výpověď z nájmu, včetně podání žaloby. Výpověď daná v žalobě je proto v souladu se spoluvlastnickým právem žalobce“. Právní názor odvolacího soudu shledal Nejvyšší soud správným a uvedl: „Žalobce doložil, že v souladu s vůlí většiny spoluvlastníků (kteří mají se svými spoluvlastnickými podíly na domě rovněž spojena dispoziční práva ke konkrétním bytům) může disponovat s bytem v nájmu žalovaného 1. a tudíž dát tomuto žalovanému jako pronajímatel výpověď z nájmu bytu“. Lze tedy konstatovat, že osoby, které uzavřou kupní smlouvu, kterou mají nabýt do podílového spoluvlastnictví nemovitost, se v této smlouvě mohou dohodnout o hospodaření se společnou věcí; tato dohoda je platná, účinnosti však nabude až vkladem spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí.
Z uvedeného je zřejmé, že zmíněná dohoda (budoucích) spoluvlastníků je platná a účinná; nejde tedy ani o případ, kdy o hospodaření s částí společné věci rozhodl menšinový spoluvlastník bez vůle (nebo dokonce proti vůli) ostatních spoluvlastníků, jako tomu bylo v rozhodnutích, na které dovolatel poukazuje.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věta první a §146 odst. 3 o. s. ř. Úspěšným žalovaným vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání, které činí podle §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1, §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. (Čl. II vyhl. č. 64/2012 Sb.), částku 6. 942,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkem tedy činí 7.542,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, jsou žalovaní oprávněni podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 9. července 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu