ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1190.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1190/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyň a) ARCHITRÁV, s. r. o. , se sídlem v Novém Jičíně, Nerudova 28, identifikační číslo osoby 25382951, zastoupené Mgr. Petrem Kučerou, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Na Hradbách 18, a b) obce Kyjovice , se sídlem v Kyjovicích č. p. 2, identifikační číslo osoby 00534722, zastoupené JUDr. Petrem Chylou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 11, proti žalované SPV trade s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, Přemyslovců 1014/45, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 27799123, zastoupené Mgr. Václavem Kokošínským, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Na Hradbách 18, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 290/2008, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2009, č. j. 11 Co 539/2009-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta Mgr. Václava Kokošínského, se sídlem v Ostravě 1, Na Hradbách 18.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně a) proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě ve vztahu k této žalobkyni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 25. června 2009, č. j. 10 C 290/2008-51, ve výroku o věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně a) je vlastníkem pozemku parc. č. 1046/1 v katastrálním území Kyjovice ve Slezsku, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při zkoumání, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, in www.nsoud.cz) .
Při zkoumání přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vychází Nejvyšší soud ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, neboť v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle tohoto ustanovení, zjištěný skutkový stav zpochybnit nelze (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelkou předložené otázky, „v jakém rozsahu má být prováděno dokazování při posuzovávání smluv, které sice nejsou výslovně označeny jako smlouvy závislé, avšak uzavření jedné smlouvy je splněním povinnosti ze smlouvy jiné“, a „jakým způsobem mají být takového smlouvy jak jednotlivě, tak vůči sobě navzájem hodnoceny“, zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce založit nemohou, neboť jejich zodpovězení není pro rozhodnutí v souzené věci významné, tím méně pak určující. I kdyby totiž odvolací soud učinil opačný než dovolatelkou zpochybňovaný právní závěr v otázce, zda kupní smlouva, podle níž dovolatelka převedla vlastnictví předmětného pozemku na žalovanou, byla smlouvou závislou na předchozí smlouvě o spolupráci, která byla uzavřena těmito stranami k uskutečnění společného záměru vystavět na tomto pozemku inženýrské sítě a rodinné domky a v níž se dovolatelka zavázala (za účelem realizace tohoto projektu) pozemek na žalovanou převést, bylo by to bez významu pro rozhodnutí ve věci. Závěr o tom, že posuzovaná kupní smlouva je smlouvou závislou na smlouvě o spolupráci ve smyslu ustanovení §275 odst. 3 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), by totiž vedl k závěru o zániku této kupní smlouvy pouze za splnění předpokladu, že zanikla – jiným způsobem než splněním - smlouva o spolupráci (srov. §275 odst. 2 obch. zák., na jehož obdobné použití §275 odst. 3 obch. zák. odkazuje). Skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů však nezahrnuje žádná taková skutková zjištění, jež by závěr o zániku smlouvy o spolupráci umožňovala.
Lze pak toliko pro úplnost dodat, že dovolatelka sama skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat zánik smlouvy o spolupráci, ani netvrdila a své vlastnické právo k pozemku, určení jehož vlastnictví se domáhala, dovozovala z neplatnosti kupní smlouvy a podpůrně z toho, že od kupní smlouvy odstoupila. Ještě i v dovolání dovolatelka argumentuje „celým komplexem smluvních vztahů, které mezi účastníky existovaly a existují“. Úvaha soudů nižších stupňů o možnosti aplikace ustanovení §275 odst. 3 obch. zák., na jejíž kritiku se dovolatelka soustředí, tak byla nadbytečná.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nevyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první ve spojení s §224 odst. 1 a §243b odst. 5 větou první o. s. ř. má žalovaná vůči dovolatelce, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které vynaložila v dovolacím řízení a které spočívají v odměně jejího advokáta za zastupování a v jejích hotových výdajích (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Advokát žalované učinil v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby – vyjádřil se k dovolání. Vzhledem k ustanovení §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (srov. čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), se jeho odměna určuje podle ustanovení §5 písm. b) ve spojení s §18 odst. 1 větou první této vyhlášky a činí 5.000,- Kč. Advokátovi dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů . K odměně a hotovým výlohám v celkové výši 5.300,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20%, tj. částku 1.060,- Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 6.360,- Kč je dovolatelka povinna žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta (§243c odst. 1 ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. března 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu