ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3304.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 3304/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce a) M. K. , a žalobkyně b) Pangea Tea s. r. o. , se sídlem Růžová 947/8-10, 110 00 Praha 1, IČO 27100308, oba zastoupeni JUDr. Petrou Korejzovou, advokátkou se sídlem Korunní 104/E, 101 00 Praha 10, proti žalované č. 1) TEEKANNE s. r. o. , se sídlem K Hájům 1233/2, 155 00 Praha 5, IČ 62497499, zastoupené Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1, a žalované 2) SPAR Česká obchodní společnost s. r. o. , se sídlem Nákupní 389/1, 102 00 Praha 10, IČO 27207048, zastoupené JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem se sídlem U Prašné brány 3, 110 00 Praha 1, o ochranu proti nekalé soutěži a o ochranu práv z užitného vzoru, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 144/2008, k dovolání žalované a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2011, č. j. 3 Cmo 318/2010-422, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.032,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Petry Korejzové, Korunní 104/E, 101 00 Praha 10.
Odůvodnění:
Žalobou se žalobci domáhali ochrany před jednáním nekalé soutěže a práv z užitného vzoru žalobou, v níž požadovali, aby žalované č. 1) byla uložena povinnost
- zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového kalendáře Magic Advent a zničit veškeré neprodané kusy,
- sdělit písemně žalobcům informace o čajovém kalendáři Magic Advent, obsahující údaje o vyrobeném, skladovaném a dodaném množství a o ceně obdržené žalovanou 1) za prodané čajové kalendáře Magic Advent,
- zaplatit žalobci a) i žalobkyni b) přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 150.000,- Kč,
dále aby žalované č. 2) byla uložena povinnost
- zdržet se prodeje a distribuce čajového kalendáře Magic Advent a zničit veškeré neprodané kusy,
- sdělit písemně žalobcům informace o čajovém kalendáři Magic Advent, obsahující údaje o skladovaném, přijatém a dodaném množství a o ceně obdržené žalovanou č. 2) za prodané čajové kalendáře Magic Advent,
- zaplatit žalobci a) i žalobkyni b) přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 150.000,- Kč.
Ze strany žalovaných dochází podle žalobců k porušování práv žalobce a) k užitnému vzoru a také k nekalé soutěži. Podle žalobního tvrzení žalovaní svým jednáním (tj. výrobou, distribucí a prodejem) naplňují skutkové podstaty nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) i podle §47 a §48 obch. zák. Nároky uvedené v žalobě tvrdili žalobci proti oběma žalovaným jako nároky z práv žalobce a) k užitnému vzoru podle zákona o užitných vzorech č. 478/1992 Sb. a podle zákona č. 221/2006 Sb., a žalobkyně b) proti oběma žalovaným jako nároky z jednání nekalé soutěže podle §53 obch. zák.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. června 2010 č. j. 19 Cm 144/2008 – 356 rozhodl takto: - žalovaná č. 1) je povinna zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového kalendáře Magic
Advent
a zničit veškeré neprodané kusy (výrok I.),
- žalovaná č. 2) je povinna zdržet se prodeje a distribuce čajového kalendáře Magic Advent
a zničit veškeré neprodané kusy (výrok II.),
- žalovaná č. 1) je povinna sdělit písemně žalobcům informace o čajovém kalendáři Magic Advent, obsahující údaje o vyrobeném, skladovaném a dodaném množství a o ceně obdržené žalovanou č. 1) za prodané čajové kalendáře Magic Advent (výrok III.),
- žalovaná č. 2) je povinna sdělit písemně žalobcům informace o čajovém kalendáři Magic Advent, obsahující údaje o skladovaném, přijatém a dodaném množství a o ceně obdržené žalovanou č. 2) za prodané čajové kalendáře Magic Advent (výrok IV.),
- žalovaná č. 1) je povinna zaplatit žalobkyni b) přiměřené zadostiučinění v penězích a to ve výši 150.000,- Kč; ve vztahu mezi žalovanou č. 1) a žalobcem a) žalobu v této části soud zamítl (výrok V.),
- žalovaná č. 2) je povinna zaplatit žalobkyni b) přiměřené zadostiučinění v penězích a to ve výši 150.000,- Kč; ve vztahu mezi žalovanou č. 2) a žalobcem a) žalobu v této části soud zamítl (výrok VI.),
- žalovaná č. 1) a žalovaná č. 2) jsou povinny společně a nerozdílně uhradit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 75.400,- Kč k rukám advokátky obou žalobců (výrok VII.).
K odvolání obou žalovaných Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. března 2011, č. j. 3 Cmo 318/2010-422, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. potvrdil, ve výrocích III. a IV. potvrdil v rozsahu povinnosti obou žalovaných sdělit písemně tam určené informace žalobci a) (tj. M. K.), v rozsahu uložení této povinnosti ve prospěch žalobkyně b) (tj. Pangea Tea s. r. o.) rozsudek změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. V odvoláním napadeném rozsahu výroků V. a VI. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu povinnosti každé ze žalovaných zaplatit žalobkyni č. 2 částku 50.000,-, jinak změnil tak, že žalobu o zaplacení zbývajících 100.000,- Kč každou ze žalovaných zamítl.
Předmětem odvolacího řízení bylo tedy rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobci uplatněných nárocích směřujících (shrnuto) k uložení povinnosti oběma žalovaným zdržet se výroby a prodeje čajového kalendáře Magic Advent a jeho dosud neprodané kusy zničit, dále sdělit písemně žalobcům informace o uskutečněné výrobě a prodeji těchto čajových kalendářů a poskytnout žalobkyni b) zadostiučinění v penězích po 150.000,- Kč oběma žalovanými. Tyto nároky žalobci tvrdili proti oběma žalovaným jako nároky podle zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZUV) a podle zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen ZVPPV), neboť dovozovali porušení práv k užitnému vzoru, tj. konkrétně práv žalobce a) M. K. jako vlastníka užitného vzoru č. 14851 s právem přednosti ode dne 29.7.2004 o názvu Čajový adventní kalendář, jenž chrání technické řešení tohoto kalendáře, dodávaného na trh žalobkyní b), a dále uplatněné nároky tvrdila žalobkyně b) jako nároky podle §53 obch. zák., neboť dovozovala nekalé soutěžní jednání obou žalovaných podle §44 odst. 1 (generální klauzule), §47 vyvolání nebezpečí záměny a §48 parazitování na pověsti.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce a) M. K. je vlastníkem užitného vzoru č. 14851 s právem přednosti ode dne 29.7.2004 o názvu Čajový adventní kalendář (vedle toho mu byl zapsán pod č. 1790495 i evropský patent), přičemž návrh na jeho výmaz byl k datu 9. 11. 2010 pravomocně zamítnut. Žalobkyně b) Pangea Tea, s. r. o. je výrobcem a distributorem čajového adventního kalendáře
a dlouhodobě podniká v oboru prodeje čajů a propagace tzv. čajové kultury. Mezi žalobci byla dne 16. 11. 2004 uzavřena licenční smlouva, kterou žalobce a) poskytl žalobkyni b) práva k užitnému vzoru č. CZ 14851. Poskytnutí licence k užívání užitného vzoru bylo zapsáno do rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) k 17. 12. 2008. Žalovaná č. 1) je výrobcem čajového kalendáře pod názvem Magic Advent (vyobrazení viz výše u výroku rozsudku soudu), který dodává do obchodní sítě žalované č. 2) a i dalších prodejců BILLA, TESCO. Žalobci vyzvali obě žalované k poskytnutí informací o závadném zboží a jeho distribuci (ve smyslu §3 ZVPPV) výzvami z 5. 10. 2009 a tato informace jim ve stanovené lhůtě nebyla žalovanými sdělena. Z posouzení patentového zástupce Ing. J. z 30.9. 2008 a předložených vzorků kalendářů obou účastníků bylo soudy zjištěno, že technické řešení chráněné užitným vzorem je obsaženo v technickém řešení, použitém žalovanou č. 1) při výrobě čajového kalendáře Magic Advent, který prodávají obě žalované, a to bez souhlasu vlastníka užitného vzoru. Ve shodě se soudem prvního stupně i odvolací soud uzavřel, že výrobou kalendáře Magic Advent žalovaná č. 1) a prodejem tohoto kalendáře žalovaná č. 2) použily technické řešení chráněné užitným vzorem ve vlastnictví žalobce a) M. K. bez jeho souhlasu a tomuto žalobci tak vzniklo právo na nápravu ve smyslu §21 odst. 2 ZUV podle §75 zákona č. 527/1990 Sb., resp. podle §3 a 4 ZVPPV jako osobě oprávněné podle §2 odst. 1 tohoto zákona. Soud prvního stupně měl za zcela důvodné nároky žalobců na zdržení se vytýkaného jednání a zničení závadného zboží, ohledně vzneseného nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně však uvedl, že se žalobci a) M. K. nepodařilo prokázat vznik a existenci nemajetkové újmy (na rozdíl od žalobce b), který v řízení vznik nemajetkové újmy prokázal), a proto soud ve vztahu k němu žalobu v této části zamítl. Pokud soud prvního stupně oběma žalovaným, jako porušovatelům průmyslových práv žalobce a) uložil povinnost zdržet se do budoucna závadného jednání, jež spočívá ve výrobě a distribuci kalendáře Magic Advent, zničit neprodané kalendáře a poskytnout žalobci a) informace o původu a distribuci závadného zboží, pak odvolací soud dovodil, že uložení této povinnosti je s §2 odst. 1, §3 odst. 1 až 3 a §4 odst. 1 ZVPPV, a proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu jako věcně správný potvrdil.
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že v souvislosti s právní úpravou §2 ZVPPV nemá žalobkyni b) za osobu oprávněnou v tomto řízení – za stavu, kde je vedeno toto řízení i vlastníkem průmyslového práva (zde žalobcem a) – uplatňovat nároky na zdržení se závadného jednání, zničení závadného zboží a poskytnutí informací podle tohoto zákona, neboť oprávněn je vlastník nebo majitel práva, dále pak osoba oprávněná užívat práva, zejména nabyvatel licence. Z této úpravy podle názoru odvolacího soudu plyne, že zákon upřednostňuje vlastníka práva jako osobu aktivně věcně legitimovanou k vedení řízení o nároky podle tohoto zákona, právo nabyvatele licence k vedení takového řízení je tedy třeba považovat za právo odvozené z práva vlastníka průmyslového práva, jež mu svědčí a zakládá aktivní věcnou legitimaci tohoto nabyvatele licence jen v případě, že toto řízení pro týž nárok a skutek nevede sám vlastník práva. Na základě uvedeného odvolací soud uzavřel, že právo na informace podle §3 ZVPPV žalobkyni b) nenáleží, za stavu, že bylo uplatněno v tomto řízení již vlastníkem práva. Pokud soud prvního stupně žalobě ve výrocích III. a IV. rozsudku o poskytnutí informací vyhověl i ve vztahu k žalobkyni b), pak podle názoru odvolacího soudu toto rozhodnutí správné není a odvolací soud je v tomto rozsahu změnil podle §220 odst. 1 o. s. ř. a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Odvolací soud uvedl, že žalobkyni b) pro shodný důvod nenáleží z právní úpravy ZVPPV ani nároky na zdržení se vymezeného jednání a zničení zboží, avšak jde o nároky, které mohou být uplatněny i z titulu nekalé soutěže, proto je rozhodné v tomto směru posouzení, zda jednání žalovaných zákaz nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. porušilo.
Odvolací soud odůvodnil nekalosoutěžní jednání obou žalovaných (viz str. 7 – 8 rozsudku) podle §44 odst. 1 obch. zák., uvedl, že žalované výrobou a prodejem čajového adventního kalendáře Magic Advent jednaly ve vztahu k žalobkyni b) nekalosoutěžně a právem proto tato žalobkyně b) uplatnila i nároky osoby dotčené nekalou soutěží podle §53 obch. zák., tj. zdržet se v budoucnu závadného jednání a odstranit vzniklý závadný stav stažením a zničením právně závadných výrobků. Pokud soud prvního stupně i takto obě žalované k žalobě žalobkyně b) zavázal, pak považuje odvolací soud jeho rozhodnutí za správné a proto je odvolací soud v tomto rozsahu i potvrdil.
Odvolací soud uvedl, že v projednávané věci není pochyb o tom, že jednání žalovaných bylo způsobilé přivodit újmu žalobkyni b), a pokud tato žalobkyně požadovala, aby jí bylo přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 150.000,- Kč od každé ze žalovaných, bylo třeba posoudit, zda byly splněny předpoklady oprávněnosti nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle §53 obch. zák., tedy zda této žalobkyni jednáním každé ze žalovaných vznikla nemateriální újma a zda navržené zadostiučinění je přiměřeným rozsahu a závažnosti této újmy, tedy přiměřeným prostředkem její reparace. Na tomto místě odvolací soud pro úplnost připomíná, že přiměřené zadostiučinění je nárokem satisfakčním, který slouží k reparaci nemateriální újmy a má proto v podstatě objektivní charakter. Materiální a subjektivní hlediska mají při poskytování zadostiučinění pouze podružný, popřípadě zanedbatelný význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001). Nárok na přiměřené zadostiučinění je nárokem, který sice podléhá volné úvaze soudu, ta se však musí opírat a vycházet z prokázaných skutkových okolností, jak co do existence nehmotné újmy, tak i co do jejího pravděpodobného rozsahu. (K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. 32 Odo 511/2006.) S přihlédnutím k uvedenému odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, na jehož skutkové a právní hodnocení v tomto směru učiněné odkázal, má za prokázaný vznik nehmotné újmy žalobkyně b) snížením jejího postavení v hospodářské soutěži v důsledku vytlačení žalovanou č. 1) a její produkcí, umístěnou v obchodních řetězcích mj. i žalované č. 2), z trhu v rozhodném období, v převzetí jejích možných zákazníků a ve snížení celkového goodwillu žalobkyně b), kam je třeba zahrnout i povědomí zákazníků o výrobcích této žalobkyně, o ní samotné a její nabídce oproti obdobným jiným výrobkům konkurence. Rovněž žalovaná č. 2), přestože před r. 2008 s žalobkyní b) spolupracovala a užitným vzorem chráněný výrobek odebírala, převzetím právně závadných výrobků žalobce a) do svého prodeje, a to přes upozornění žalobců, se na snížení hodnoty dobrého jména žalobkyně b) a její produkce významně podílela. Podle názoru odvolacího soudu bylo třeba přihlédnout také k tomu, že žalobci tvrdili v žalobě a jejím doplnění, že spojují tuto svou újmu s jednáním žalovaných, jež směřovalo k adventnímu období r. 2008, a že již 8. 10. 2008 bylo vydáno k návrhu žalobců předběžné opatření, zakazující oběma žalovaným další prodej adventního čajového kalendáře Magic Advent a ukládající jim povinnost veškeré neprodané kusy kalendářů stáhnout z trhu. Vzhledem k této okolnosti a při zohlednění konkrétních okolností této věci, závažnosti zásahu a jeho intenzity dospěl odvolací soud k závěru, že vůči oběma žalovaným přiznaný nárok na zadostiučinění v rozsahu zaplacení dvakrát 150.000,- Kč je zčásti nepřiměřeným vzniklé nehmotné újmě žalobkyně b), a naopak s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, jež soud nutně musí při rozhodování o peněžitém zadostiučinění vzít v úvahu i funkcím, jež se kladou na zadostiučinění, odpovídá podle názoru odvolacího soudu této újmě zaplacení 50.000,- Kč každou ze žalovaných. Podle názoru odvolacího soudu poměrně krátké období trvání závadného jednání a nedostatek dalších žalobkyní b) tvrzených a doložených hledisek, jež by svědčily o vyšší újmě, neodůvodňují přiznání vyšší částky této žalobkyni jako přiměřeného zadostiučinění. Odvolací soud proto uzavřel, že pokud soud prvního stupně ve své úvaze o výši nehmotné újmy a přiměřeném zadostiučinění v penězích uložil žalovaným povinnost k zaplacení po 150.000,- Kč žalobkyni b), pak je na místě jeho rozhodnutí podle §220 odst. 1 o. s. ř. zčásti změnit tak, že obě žalované jsou povinny uhradit uvedené žalobkyni po 50.000,- Kč, v tomto rozsahu proto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podle §219 o. s. ř. potvrzeno, ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek změnil a žalobu o zaplacení dvakrát 100.000,- Kč žalovanými žalobkyni b) zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná č. 1) v zákonné lhůtě dovoláním, a to proti té části jeho výroku, jíž se potvrzuje výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, a v důsledku toho také proti výroku, jímž byl změněn výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, a dále proti výroku o náhradě nákladů řízení. Z obsahu dovolání vyplývá, že je žalovaná č. 1) považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (je v něm řešena právní otázka, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena). Důvodnost svého dovolání opírá žalovaná č. 1) o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Konkrétně dle názoru žalované č. 1) zásadní právní otázku odvolací soud řešil nesprávně a na základě toho je nesprávné i napadené rozhodnutí, neboť bylo na této právní otázce postaveno: Zakládá licenční smlouva mezi poskytovatelem licence a společností s ručením omezeným, v níž je poskytovatel licence jediným společníkem, při jejímž uzavírání nebyly dodrženy podmínky a pravidla stanovená zákonem (srov. §132 odst. 3 obch. zák.) a je tedy absolutně neplatná, platné a účinné licenční oprávnění pro takovou společnost a je taková společnost ohledně takto licencovaného produktu oprávněným soutěžitelem na trhu, resp. je vybavena nekalosoutěžními nároky vůči třetím osobám (jiným soutěžitelům, spotřebitelům), případně je vymáhání takových nároků z její strany mravné a souladné s poctivým obchodním stykem?
Dovolatelka se domnívá, že oba soudy ve svých rozhodnutích v zásadě ignorovaly obrannou námitku dovolatele, že licenční smlouva mezi žalobcem a) jako poskytovatelem licence a žalobkyní č. 2) jako nabyvatelem licence (pozn.: v dovolání na str. 3 ad V. dovolatelka nesprávně uvedla „…a žalovaným b), v právním postavení nabyvatele licence“) ze dne 16.11. 2004 je absolutně neplatná. Odvolací soud se s uvedenou námitkou žalované č. 1) nevypořádal, přestože podle dovolatelky posouzení a právní hodnocení této otázky je pro správné rozhodnutí v této věci kriticky důležité. Podle názoru dovolatelky je totiž nutno řešit, zda žalobkyně b) je v dané věci vůbec aktivně legitimována, tedy zda jí svědčí a mohou svědčit nároky, které žalobou uplatnila. Podle dovolatelky z licenční smlouvy jednoznačně vyplývá, že při jejím uzavření nebyl dodržen postup stanovený kogentní právní normou (§132 odst. 3 obch. zák.), nemá-li předepsanou formu, je tedy neplatná. Podle dovolatelky žalobkyně b) využívala domnělá práva z licenční smlouvy, vyráběla a distribuovala adventní kalendář chráněný užitným vzorem protiprávně. Dovolatelka má za to, že soud prvního stupně se s uvedenými námitkami řádně nevypořádal, že nepochopil, anebo pochopit nechtěl samotnou podstatu námitky žalované č. 1), stejně tak odvolací soud v odvolacím řízení nevěnoval dané argumentaci prakticky žádnou pozornost, když uzavřel, že vůbec není rozhodné, zda licenční smlouva byla registrována Úřadem průmyslového vlastnictví nebo nebyla. V rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka nenachází ani náznak jakéhokoli právního hodnocení platnosti licenční smlouvy, důsledků případné neplatnosti atp. Odkaz odvolacího soudu v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1817/2008 dovolatelka považuje za nesprávný pro daný případ (dovolatelka poukazuje na pouze zdánlivou podobnost uvedených kauz a uvádí, že by se mohla nabízet námitka, že z dané, jinak neplatné, licenční smlouvy lze vydělit případný souhlas žalobce a) ve smyslu zákona o užitných vzorech s užitím užitného vzoru žalobkyní b) a tím její postavení na trhu, i vůči žalovaným, legitimizovat a legalizovat). Závěrem dovolatelka tvrdí, že s ohledem na výše uvedené je evidentní, že žalobkyně b) nikdy nezískala žádné oprávnění k užití užitného vzoru, jehož vlastníkem je žalobce č. a). Pokud tedy žalobkyně b) neměla de iure právo vyrábět a distribuovat předmětný čajový adventní kalendář, nemůže se dovolávat, že žalovaná č. 1 jednala v rozporu s dobrými mravy soutěže, že jednala nekalosoutěžní. Žalobkyni b) v souvislosti s její protiprávní účastí v soutěži nenáleží žádné ochranné nároky, ani nároky proti jednání, které by jinak vykazovalo znaky jednání nekalosoutěžního (pro úplnost dovolatelka setrvává na své pozici a tvrzení, že se žádného nekalosoutěžního jednání ve vztahu k žalobcům nedopustila). Podle dovolatelky odvolací soud danou věc zhodnotil právně nesprávně. V případě správné právní úvahy by podle dovolatelky odvolací soud musel dospět k závěru, že žalobkyni b) nesvědčí vůči žalovaným žádné nekalosoutěžní nároky, a musel by pak žalobu žalobců v příslušné části zamítnout.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 318/2010-422 ze dne 16.3.2011 v rozsahu napadaném dovoláním, jakož i v rozsahu navazujících výroků, a vrátil věc v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná č. 2 k podanému dovolání žalované a) ve svém vyjádření uvedla, že proti jeho znění nemá námitek a důvody podání tohoto dovolání žalovanou č. 1 chápe.
Žalobce a) a žalobkyně b) se vyjádřili k dovolání žalované č. 1), že podle jejich názoru není proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné. Podle obou žalobců žalovaná č. 1 staví přípustnost svého dovolání na předpokladu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který žalovaná č. 1) dovozuje z toho, že v rozhodnutí je řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Podle názoru žalobců žalovaná č. 1) tuto podle jejího názoru zásadní právní otázku staví v zásadě na tom, zda obchodní společnost je (bez licenční smlouvy, která nesplňuje všechny předpoklady stanovené zákonem) oprávněným soutěžitelem na trhu a je vybavena nekalosoutěžními nároky vůči třetím osobám, případně zda je vymáhání takových nároků z její strany mravné a souladné s poctivým obchodním stykem. Podle názoru obou žalobců žalovaná č. 1) pokládá onu zásadní právní otázku s akcentem na řádné udělení licence k výrobku ve vztahu k následnému vymáhání práv z titulu porušení práv proti nekalé soutěži. Žalobci se domnívají, že k účasti na hospodářské soutěži není rozhodné, na základě jakého titulu jeden soutěžitel výrobek užívá, podstatné je to, že byl na trhu první, produkuje a uvádí na trh svůj výrobek, který se stal na trhu známým. Žalobci míní, že to, jakým způsobem má soutěžitel řešenu otázku souhlasu majitele průmyslového práva není otázkou podstatnou pro stanovení, zda je daná osoba producentem daného výrobku a tedy soutěžitelem v hospodářské soutěži. Podle názoru žalobců nelze zpochybnit fakt, že majitel průmyslového práva (zde žalobce a) udělil žalobkyni b) souhlas k užití a že žalobkyně č. 2 užívala technické řešení žalobce a) po právu. Žalobci uvádí, že těžiště a podstata daného sporu je v tom, že žalovaná a) napodobila cizí výrobek a jeho obal a dopustila se vůči žalobkyni b) jednání v nekalé soutěži – vyvolání nebezpečí záměny podle §47 obch. zák. Podle žalobců daná otázka vznesená žalovanou č. 1) v jejím dovolání není otázkou zásadního právního významu, neboť Nejvyšší soud ČR již v minulosti řešil otázku formy udělení licence k předmětům průmyslového vlastnictví. Žalobci se domnívají, že souhlas s užitím ochranné známky (a u užitných vzorů lze dovodit analogii) lze poskytnout i jinak než licenční smlouvou. Dále žalobci zmiňují, že žalovaná a) napadá mimo jiné výrok odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. soudu prvního stupně, tedy zdržovací povinnost a povinnost zničit veškeré neprodané kusy kalendáře, přičemž tento výrok je odůvodněn nejenom pozicí žalobkyně b), proti které žalovaná č. 1) brojí ve svém dovolání, nýbrž zejména i právní pozicí žalobce a) z titulu vlastnictví průmyslových práv – užitného vzoru. K tomu však žalovaná č. 1 nepředkládá žádnou argumentaci a podle žalobců není tak zřejmé, co by měl dovolací soud ohledně výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně měnit. Je tedy zřejmě, že žalovaná č. 1) neuvedla řádně dovolací důvody, nijak neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost předmětného výroku a z jejího dovolání naopak vyplývá, že brojí pouze proti pozici žalobkyně b). Dále žalobci uvádí, že pokud jde o výrok odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok V. rozhodnutí soudu prvního stupně, z dovolání není zřejmé, zda se žalovaná č. 1 domáhá zrušení celého výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok V. rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo jen jeho části, kdy odvolací soud potvrdil původní rozhodnutí soudu prvního stupně v neprospěch žalované b) (tedy zrušení předmětného výroku odvolacího soudu jen v té části, kde byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzen v rozsahu povinnosti žalované č. 1 zaplatit žalobkyni č. 2 částku 50.000,- Kč). S ohledem na výše uvedené oba žalobci shodně navrhují, aby dovolací soud dovolání žalované č. 1 odmítnul, případně zamítnul a přiznal žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jak tomu bylo i v posuzovaném případě – viz potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I., jímž byla žalované č. 1) uložena povinnost zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového kalendáře Magic Advent a zničit veškeré neprodané kusy, dále viz potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku V., jímž byla žalované č. 1) uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 tis. Kč (zbývajících 100 tis. Kč bylo odvolacím soudem zamítnuto), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalovaná č. 1) napadla prvořadě výrok odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně (tj. povinnost zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového kalendáře Magic Advent a zničit veškeré neprodané kusy), přičemž tento výrok je odůvodněn zejména právní pozicí žalobce a) (tj. vlastníka užitného vzoru č. CZ 14851 s názvem „Čajový adventní kalendář“, a to s prioritou ode dne 29. 7. 2004), potažmo i právní pozicí žalobkyně b) (tj. výrobce a distributora čajového adventního kalendáře nebo-li soutěžitele na daném trhu). Soudy dospěly ke správnému závěru, že práva k užitnému vzoru žalobce a) jsou porušována, a to žalovanou č. 1) i žalovanou č. 2) (viz str. 8 rozsudku soudu prvního stupně), neboť technické řešení chráněné užitným vzorem je obsaženo v technickém řešení použitém žalovanou č. 1) při výrobě čajového kalendáře Magic Advent, který prodává žalovaná č. 2), a to bez souhlasu žalobce a) jako vlastníka užitného vzoru, a dovodily, že žalovaná č. 1) je povinna zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového kalendáře Magic Advent (dle vyobrazení) a zničit veškeré neprodané kusy. V této souvislosti pak nemůže být právní otázkou zásadního významu ještě týž nárok žalobkyně b) z titulu nekalé soutěže, příp. posuzovat aktivní legitimaci žalobkyně b) coby soutěžitelky v hospodářské soutěži (odvolací soud dobře odůvodnil, že žalobkyně b) užívá užitný vzor se souhlasem jeho vlastníka, zatímco obě žalované průmyslové právo žalobce a) porušovali až do vydání předběžného opatření – viz str. 8 rozsudku odvolacího soudu). Soudy posoudily věc v rozsahu nároku na uložení povinnosti zdržet se uvedeného jednání v souladu s právní úpravou obsaženou v §12 a 21 odst. 2 zák. č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, §75 zák. č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §2 odst. 1, §3 odst. 1 až 3 a §4 odst. 1 zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví) a rozhodnutí odvolacího soudu nemá v tomto rozsahu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř po právní stránce zásadní význam.
Dovolání není ani přípustné proti té části výroku odvolacího soudu, jímž potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. o uložení povinnosti žalované č. 1) zaplatit žalobci b) částku 50.000,- Kč. Podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč (k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží). V předmětném sporu jde o obchodní věc. Jedná se tudíž ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalované č. 2) směřuje v napadeném rozsahu proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 8.060,- Kč /§3 odst. 1, §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení této vyhlášky a zahájení dovolacího řízení/, z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1.672,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 zák. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem 10.032,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná a) dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu