ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.405.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 405/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně INTERKOMMERZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, Mládeže 3, identifikační číslo osoby 48592951, zastoupené Zbyňkem Polákem, advokátem se sídlem Kostelany nad Moravou, Pastviska č.p. 325, proti žalovanému PhDr. A. K., CSc. , zastoupenému JUDr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem Luhačovice, Masarykova 175, o zaplacení částky 148 988 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 C 75/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2010, č.j. 27 Co 261/2009-282, ve znění jeho opravného usnesení z téhož dne, č.j. 27 Co 261/2009-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 148 988 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která ji měla vzniknout na vozidle pronajatém žalovanému během jeho užívání.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. září 2010, č.j. 27 Co 261/2009-282, ve znění jeho opravného usnesení z téhož dne pod č.j. 27 Co 261/2009-288, částí výroku I., týkající se částky 148 988 Kč s příslušenstvím, napadené dovoláním, potvrdil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. března 2009, č.j. 8 C 75/99-246 v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 148 988 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,6% z částky 148 988 Kč od 1.2.1998 do zaplacení.
Oba soudy shodně ze skutkových zjištění učinily právní závěr, že účastníci uzavřeli dne 6.5.1997 na dobu určitou do 6.9.1997 platnou smlouvu o nájmu vozidla podle §630 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byl nájem vozidla Nissan Primera GT 2,0 SPZ AEP 06-65 za nájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně. Ze svědeckých výpovědí svědků M. N., L. K. a Z. H. a z listinného důkazu – znaleckého nálezu vypracovaného J. M. - vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný převzal vozidlo od žalobkyně dne 6.5.1997 v náležitém stavu, odpovídajícím průměrnému opotřebení. Při předání vozidla, které užíval žalovaný až do 31.12.1997, bylo zjištěno poškození vozidla, které zjevně, s ohledem na závěry listinného důkazu – znaleckého nálezu vypracovaného J. M., souviselo s užíváním vozidla žalovaným nebo osobami, kterým žalovaný umožnil přístup k vozidlu. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný svým jednáním porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení §632 odst. 3 obch. zák., podle něhož je nájemce povinen pečovat o to, aby na dopravním prostředku nevznikla škoda; porušil i povinnost podle §633 odst. 1 obch. zák., ukládající nájemci povinnost udržovat dopravní prostředek na účet pronajímatele ve stavu, v jakém dopravní prostředek převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Skutečnost, že k 18.8.197 vozidlu skončila platnost technického osvědčení, nebyla podle odvolacího soudu pro posouzení nároku na náhradu škody rozhodná, neboť žalovaný neprokázal, že by ke škodě došlo v souvislosti s technickým stavem vozidla, vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že ke škodě na vozidle došlo v důsledku nešetrného užívání vozidla žalovaným (poškození interiéru barvou) a důsledkem jeho nedbalého užívání s následkem poškození vozidla nárazem na pevnou překážku při popojetí ze svahu. Při určení výše vzniklé škody vyšel odvolací soud ze znaleckého posudku znalce P. O., ustanoveného soudem, který ohodnotil skutečnou škodu na vozidle částkou 186 235 Kč, tedy ve vyšší výši, než byla požadována žalobou. Odvolací soud dále konstatoval, že žalobkyně pro uplatnění nároku dodržela lhůtu šesti měsíců stanovenou ustanovením §632 odst. 4 obch. zák., předal-li žalovaný vozidlo žalobkyni 31.12.1997 a nárok na náhradu škody uplatnila žalobou dne 29.6.1998. Potvrdil proto rozhodnutí soudu prvního stupně o přiznání požadované náhrady škody, která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, a to společně s úroky z prodlení podle §369 obch. zák. ve výši o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená obdobně podle §502 obch. zák., neboť ve smlouvě nebyla sjednána výše úroků z prodlení jinak. Odvolací soud při právním posouzení vyšel současně ze zjištění, že v řízení nebyla prokázána existence okolností vylučujících odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou na předmětném vozidle.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, týkající se potvrzení vyhovujícího výroku soudu prvního stupně ohledně částky 148 988 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,6% z částky 148 988 Kč od 1.2.1998 do zaplacení. Má za to, že dovolání je proti rozhodnutí odvolacího soudu v uvedené části přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení uplatněného nároku. Za otázku zásadního právního významu považuje hodnocení odborného posouzení znalce J. M. a jeho použití jako podkladu pro formulaci znaleckého posudku o výši škody soudem ustanoveným znalcem.
Dovolatel namítá, že zpochybnil obsah znaleckého posudku, a proto bylo podle jeho názoru na žalobkyni, aby unesla důkazní břemeno ohledně svých tvrzení o stavu vozidla v době jeho předání žalovanému. Podle žalovaného z takto zpochybněných důkazů nemohl soudem ustanovený znalec vycházet v následném znaleckém posudku. Připomíná, že žalobkyně se bezprostředně po vyhotovení znaleckého posudku J. M. zbavila předmětného vozidla, což považuje za účelné jednání, směřující ke zmaření možnosti objektivního posouzení.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl v napadeném rozsahu zrušen a věc byla soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání v uvedeném rozsahu přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně nerozhodl v napadeném rozsahu ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé v této části po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel v rámci přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. napadá skutkové zjištění, na základě nichž byla stanovena výše škody a zejména brojí proti hodnocení listinného důkazu – znaleckého nálezu vypracovaného J. M. a znaleckého posudku znalce P. O., ustanoveného soudem.
Nutno konstatovat, že pokud dovolatel brojí proti učiněnému hodnocení provedených důkazů, pak tyto námitky nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. Občanský soudní řád, komentář, L. Drápal, J. Bureš, a kol., C.H.BECK, 1. vydání, r. 2009, str. 1920). Navíc na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry - např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2001 sp. zn. 26 Cdo 2045/99 – uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz ). Hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztah k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho souladu s ostatními provedenými důkazy. Zákon stanoví zásadu, že tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti prostřednictvím odborného znaleckého posudku, bez ohledu na to, zda soudce sám disponuje potřebnými odbornými vědomostmi. Z hlediska hospodárnosti řízení je však možno volit i postup podle §127 odst. 4 o. s. ř., tj. provedení důkazu listinou obsahující odborné posouzení skutečností, které nenáleží soudu. Jestliže však má soud pochybnosti o správnosti odborného posouzení určitých skutečností, uvedených v takové listině obsahující odborné posouzení, nic nebrání nařídit důkaz znaleckým posudkem (srov. Občanský soudní řád, komentář, L. Drápal, J. Bureš, a kol., C.H.BECK, 1. vydání r. 2009, str. 892 a násl.).
S ohledem na výše uvedené nelze tedy zpochybňovat obsah znaleckého posudku.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu