ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4059.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4059/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně STAVCORRECT, s. r. o. , se sídlem ve Veselí nad Moravou, Masarykova č. 207, PSČ 698 01, adresa pro doručování: divize Čechy, Francouzská č. 52, PSČ 120 00 Praha 2, IČO 26307855, proti žalovanému T. L. , zastoupenému JUDr. Slavomírem Korečkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 2002, PSČ 580 01, o zaplacení 135.312,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 34/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2010, č. j. 11 Cmo 330/2009-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. února 2010, č. j. 11 Cmo 330/2009-59, potvrdil k odvolání žalovaného rozsudek pro uznání Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2009, č. j. 45 Cm 34/2009-34, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 135.312,- Kč s příslušenstvím. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud – cituje ustanovení §114b a §153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož byly v projednávané věci splněny podmínky, za nichž soud ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení předpokladů vydání usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. Dovozuje, že v případě podání odporu včas se ruší platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Pro nedostatek odůvodnění odporu nelze dovozovat, že se žalovaný nevyjádřil.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za věcně správná.
V projednávané věci bylo usnesení o výzvě k vyjádření podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. vydáno společně s platebním rozkazem, tj. postupem podle ustanovení §114b odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009). Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, uveřejněném pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil (při výkladu ustanovení §114b o. s. ř. ve znění účinném do 30. června 2009, rozhodném i pro projednávanou věc) závěr, podle něhož vydání usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. není v případě, kdy se usnesení vydává společně s platebním rozkazem podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007. Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří. V případě, že nárok zcela neuznává, musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněném v žalobě popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení.
Žalovaný může své vyjádření ve věci podat již v odporu proti platebnímu rozkazu; i když je neučinil v samostatném podání, je vyloučeno vydat v takovém případě rozsudek pro uznání podle ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř. (srov též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 32 Odo 34/2006). V projednávané věci však žalovaný ve svém odporu proti platebnímu rozkazu žádné vyjádření ve věci nepodal.
Důvodná není ani námitka žalovaného, že by mu postupem soudů bylo odepřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl-. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Soudy – jak vyplývá z výše uvedeného – vyzvaly žalovaného k podání vyjádření ve věci v souladu s ustanovením §114b o. s. ř. a o věci rozhodly rozsudkem pro uznání ve shodě s ustanovením §114b odst. 5 a §153a odst. 3 o. s. ř. Takovýto zákonu odpovídající postup soudu nemůže představovat odepření práva na spravedlivý proces.
Dovolatelem předestřená právní otázka tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní a dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř., za situace, kdy žalobcem vynaložené náklady související s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta nelze považovat za účelně vynaložené.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. března 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu