ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4386.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4386/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně CONSTANT, s.r.o. , se sídlem Račianska 38, Bratislava 830 08, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31447244, zastoupené JUDr. Michalem Ďurišem, advokátem se sídlem Medená 5, Bratislava 1, Slovenská republika, proti žalované AGRANA Zucker GmbH , se sídlem Donau – City – Strasse 9, 1220 Vídeň, Rakousko, zastoupené JUDr. Milanem Červenkou, advokátem (hostující evropský advokát), se sídlem Sabinovská 3/A, Bratislava 2, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování v České republice JUDr. Petrem Kališem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 7, Nad Královskou Oborou, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 336/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2011, č. j. 8 Cmo 46/2011-95, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. října 2010, č. j. 46 Cm 336/2006-75, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp 200/02 ze dne 18. listopadu 2005 (bod I. výroku) a rozhodl, že se žalované vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení (bod II. výroku).
Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp 200/02 ze dne 18. listopadu 2005 (dále jen „rozhodčí nález“) z důvodů podle ustanovení §31 písm. e) a g) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“).
Po provedeném dokazování soud prvního stupně neshledal žalobkyní tvrzené důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Nezjistil, že by žalobkyni nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ, když rozhodčí soud nedoplnil znalecký posudek, jak žalobkyně navrhovala. Jestliže ZRŘ výslovně neřeší otázku dokazování, pak se dle ustanovení §30 tohoto zákona užijí přiměřeně ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), tedy i ustanovení §120 odst. 1 věta druhá o. s. ř., které stanoví, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a rovněž ustanovení §132 o. s. ř., které mimo jiné stanoví, že soud důkazy hodnotí podle své úvahy. Soud prvního stupně neshledal ani naplnění důvodu k vyhovění žalobě podle ustanovení §31 písm. g) ZRŘ. Uvedl, že žalobkyní již v rozhodčím řízení navržené doplnění znaleckého posudku není novým důkazem ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř.
Soud prvního stupně z uvedených důvodů uzavřel, že ani jeden z žalobkyní uplatněných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu není dán, stejně jako není dán ani žádný z dalších důvodů, uvedených v ustanovení §31 ZRŘ, které žalobkyně neuplatnila. Proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozhodčí nález zrušil (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud zopakoval dokazování rozhodčím nálezem a zápisem o ústním jednání konaném dne 30. srpna 2005 před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „Rozhodčí soud“). Z uvedených listin zjistil, že v nich rozhodci neuvedli, proč při jednání konaném dne 30. srpna 2005 žalobkyní navržený důkaz – doplnění znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Š. Fabianem – neprovedli. Konstatoval, že z těchto listin je sice zřejmé, že věc byla před rozhodci projednána při ústním jednání, že žalobkyni právo na toto projednání upřeno nebylo, že návrhem na doplnění znaleckého posudku se rozhodci zabývali, avšak není zřejmé, proč shledali žalobkyní navržený důkaz nadbytečným. Důvody neprovedení žalobkyní navrženého důkazu v rozhodčím nálezu ani v zápisu o ústním jednání dne 30. srpna 2005 rozhodci neuvedli.
Vzhledem k uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodci se předmětným důkazem zabývali nedostatečně, řádně se s ním nevypořádali. Odkazuje na přiměřené použití ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud upozornil, že soud sice nemá povinnost provést v řízení všechny navržené důkazy, ale neprovede-li důkazy navržené účastníky řízení, vyloží, proč je neprovedl. Jelikož se v dané věci v důvodech rozhodčího nálezu rozhodci výslovně nevypořádali s předmětným důkazním návrhem žalobkyně, neodůvodnili, proč jej neprovedli, došlo k odnětí možnosti žalobkyně jednat před rozhodci, a že je tudíž naplněn důvod k vyhovění žalobě podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ. Se závěrem soudu prvního stupně o tom, že další důvod zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. g) ZRŘ není dán, se odvolací soud ztotožnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítajíc dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Dovolatelka namítá, že se v daném případě nejedná o situaci, kdy by se žalobkyně dostala do nerovného postavení vůči žalované. Žalobkyni byla dána plná příležitost k uplatnění veškerých jejích procesních práv a v řízení před rozhodci nedošlo k porušení základní zásady objektivní pravdy. Je toho mínění, že předpokladem pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ nemůže být výlučně ta skutečnost, že v rozhodčím nálezu není explicitně uvedené, proč nebyl proveden žalobkyní navržený důkaz - doplnění znaleckého posudku. Má-li být naplněn předpoklad přípustnosti zrušení rozhodčího nálezu dle uvedeného ustanovení, pak musí ze strany rozhodčího soudu dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, postup rozhodčího soudu by musel být v přímém rozporu s právními předpisy. Jestliže měl účastník možnost věc před rozhodci projednat, pak tu není důvod pro postup podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ. Odvolacímu soudu vytýká příliš extenzivní výklad citovaného ustanovení, který se příčí účelu a smyslu rozhodčího řízení. Hodnocení důkazů rozhodčím soudem shledává dovolatelka v souladu s ustanovením §32 Řádu Rozhodčího soudu, podle kterého rozhodci hodnotí důkazy podle vlastního uvážení, se ZRŘ i s ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. S návrhem žalobkyně na doplnění znaleckého dokazování se rozhodčí soud dle přesvědčení dovolatelky v odůvodnění svého rozhodnutí nepřímo, avšak důsledně vypořádal. Závěrem dovolatelka namítá, že ustanovení §31 písm. e) ZRŘ není ustanovením, na které by se vztahovalo přiměřené užití civilních procesních zásad a ustanovení o. s. ř., vyjádřené v ustanovení §30 ZRŘ.
Na základě výše uvedených skutečností dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, není však důvodné.
Nejvyšší soud posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1 a §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z obsahu spisu se takové vady nepodávají.
Dovolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jsa vázán dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením ( §242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení důvodu zrušení rozhodčího nálezu odvolacím soudem podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ. Výklad citovaného ustanovení, provedený odvolacím soudem, považuje dovolatelka za příliš extenzivní. Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Nejvyšší soud se tedy s ohledem na dovolací námitky žalované a na charakter rozhodčího řízení, aniž by hodnotil obsahovou stránku předmětného rozhodčího řízení, zabýval pouze otázkou, jestli odvolací soud správně posoudil, zda byly v projednávané věci dány předpoklady pro zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedeného v ustanovení §31 písm. e) ZRŘ. Námitky dovolatelky tudíž zkoumal pouze z hledisek, zda byla straně rozhodčího řízení poskytnuta možnost věc před rozhodci řádně projednat.
Podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ soud zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Nejvyšší soud se otázkou odnětí možnosti projednat věc před rozhodci opakovaně zabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007). Důvod ke zrušení rozhodčího nálezu soudem, upravený v §31 písm. e) ZRŘ, míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v ustanovení §18 ZRŘ. Účastníkům musí být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Všechny námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) ZRŘ musí být nutně procesního charakteru, musí se tedy týkat postupu rozhodčího soudu při projednávání sporu, nikoli správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných rozhodčím soudem. Institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nemůže sloužit jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu. Při posuzování otázky, zda v daném případě byla straně v rozhodčím řízení poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, musí soud zkoumat, zda v konkrétním rozhodčím řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem případu byla straně rozhodčího řízení poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění jejích procesních práv a rovněž zda se procesním postupem rozhodčího soudu jedna ze stran nedostala do nerovného postavení vůči druhé straně. Zásadu rovnosti stran ZRŘ nikterak nerozvádí stanovením konkrétních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení a k jejímu naplnění je nutno podle ustanovení §30 ZRŘ použít přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu.
V rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005, se Nejvyšší soud zabýval vztahem ZRŘ a o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že vztah obou právních norem je upraven ustanovením §30 ZRŘ, podle kterého nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Z použití termínu "přiměřeně" vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Výraz "přiměřeně" vyžaduje především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí rozhodčí řízení, to znamená použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad rozhodčího řízení. Občanský soudní řád v ustanovení §157 odst. 2 mimo jiné požaduje stručné a jasné uvedení toho, k jakému zjištění o jednotlivých skutečnostech soud dospěl, na základě jakých důkazů, jak tyto důkazy hodnotil, proč neprovedl i další důkazy. Soud je povinen uvést, proč neprovedl další důkazy. Soud není povinen provést každý důkaz navržený účastníky, ale je jeho povinností se s důkazními návrhy vypořádat. Za přiměřeného použití ustanovení §30 ZRŘ lze dovodit, že i rozhodčí soud má povinnost ve svém rozhodnutí uvést, proč neprovedl i další stranami navržené důkazy (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2010, sp. zn. 23 Cdo 3749/2008). Za situace, kdy rozhodčí soud žalobkyní navržené doplnění znaleckého posudku nenařídil, a s tímto jejím důkazním návrhem se nijak nevypořádal (neuvedl, proč jej neprovedl), nebyla stranám (resp. žalobkyni) poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat a podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ je dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu.
V projednávané věci žalobkyně na ústním jednání dne 30. srpna 2005 navrhla rozhodčímu soudu doplnit znalecké dokazování k detailnímu prověření faktury za prodaný cukr v tuzemsku a do zahraničí, zda byl prodaný pod tržní cenu a stanovenou minimální cenu. Doplnění znaleckého posudku nebylo rozhodčím soudem nařízeno. Dne 18. listopadu 2005 vydal rozhodčí soud předmětný rozhodčí nález. Ze skutkových závěrů soudů, jimiž je dovolací soud vázán, vyplývá, že v odůvodnění rozhodčího nálezu, ani v zápisu o ústním jednání konaném dne 30. srpna 2005, se rozhodci výslovně nevypořádali s předmětným důkazním návrhem žalobkyně, neodůvodnili, proč jej neprovedli. Nelze přisvědčit námitce dovolatelky, že se rozhodčí soud návrhem žalobkyně na doplnění znaleckého dokazování v odůvodnění svého rozhodnutí sice nepřímo, ale důsledně vypořádal. Odkazuje-li dovolatelka na bod 4.7 rozhodčího nálezu s tím, že v tomto bodě rozhodčí soud uvedl své úvahy týkající se hodnocení důkazů, a že z obsahu je každému zřejmé, proč rozhodčí soud nepovažoval za potřebné provádět další znalecké dokazování, není tato její námitka důvodná. V tomto bodě rozhodčího nálezu se rozhodčí soud vypořádal toliko s námitkou žalobkyně, že výpočet znalce není v souladu s ustanovením bodu 3.5 Doplňující dohody, když nebyl provedený podle Mezinárodních účetních standardů – International Accounting Standards (IAS). Proč nenařídil doplnění znaleckého posudku tak, jak požadovala žalobkyně, v bodě 4.7 (stejně jako v celém odůvodnění) rozhodčího nálezu výslovně uvedeno není.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že v projednávané věci rozhodčí soud pochybil, když se s návrhem žalobkyně na doplnění znaleckého posudku řádně nevypořádal – neprovedl jej a ani dostatečně nezdůvodnil, proč navržený důkaz nebyl proveden. Dovodil-li tedy odvolací soud, že došlo k odnětí možnosti žalobkyně jednat před rozhodci, a že je proto naplněn důvod k vyhovění žalobě podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ, je tento jeho závěr správný.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu