ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4533.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4533/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Karlem Šindelářem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Černomořská 419/10, proti žalované Tamarind s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Vladislavova 19/52, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26758997, zastoupené JUDr. Janou Vyšanskou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 10, Korunní 810, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované HOTELES TURÍSTICOS UNIDOS S.A. , Princesa 58, Barcelona, Španělské království, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 22, o zaplacení částky 495.323,42 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 15/2010, o dovolání vedlejšího účastníka na straně žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2011, č. j. 1 Cmo 185/2011-114, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 28 Cm 15/2010-82, připustil, aby na místo původní žalobkyně vstoupil do řízení pan M. S., jenž je zastoupen advokátem JUDr. Karlem Šindelářem, Černomořská 419/10, 101 00 Praha 10 (bod I. výroku) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání vedlejšího účastníka na straně žalované odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. jej zrušil (druhý výrok) a věc vrátil soudu prvního stupně k pokračování v dalším řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, proti části I. výroku, podal dovolání vedlejší účastník na straně žalované, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.). Uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom nestanoví, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení §203 odst. 1 a §231 odst. 1 o. s. ř.), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává (srov. k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 615/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání vedlejšího účastníka podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo dosud rozhodováno, neboť nešlo o rozhodnutí, kterým se podle ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř. řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu