ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4907.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4907/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobce J. K. , zast. JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Javornická 1560, proti žalované AC TIR, s. r. o. , se sídlem v Praze 4 - Háje, Květnového vítězství 945/82A, IČ: 257 09 682, zast. JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, o zaplacení 186.532,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 170/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2010, č. j. 3 Cmo 20/2010-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 4. 2010, č. j. 3 Cmo 20/2010-118, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále též jen „ soud prvého stupně “) ze dne 16. 9. 2009, č. j. 39 Cm 170/2007-89, ve věci samé, jímž tento soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 186.532,50 s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % od 11. 10. 2006 do 31. 12. 2006, 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,5 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 a 8,5 % od 1. 7. 2009 do zaplacení, nejdéle však do 31. 12. 2009 a dále v době od 1. 1. 2010 ve výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou a platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované potrvá, zvýšené o 7 procentních bodů, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku; odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradu částku 72.280,40 Kč k rukám JUDr. Tomáše Dvořáčka, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci 51.403,80 Kč k rukám JUDr. Tomáše Dvořáčka, advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce domáhal žalobou zaplacení částky 186.532,50 Kč s příslušenstvím na základě platně uzavřené smlouvy o zprostředkování prodeje vozidla č. 36/2006, uzavřené nejpozději dne 26. 7. 2006, a to za dohodnutou cenu ve výši 170.000,- Kč + DPH, přičemž tato smlouva má též prvky smlouvy mandátní. Žalovaná dle této smlouvy plnila a zajistila pro žalobce prodej tohoto vozidla, které bylo ve vlastnictví žalobce, a to dne 10. 10. 2006 panu J. I. za kupní cenu ve výši 196.350,- Kč, a dále provedení změny držitele vozidla v evidenci vozidel. Žalované dle odvolacího soudu vzniklo právo na provizi ve výši 5 % z dosažené kupní ceny + DPH. Žalovaná však žalobci částku odpovídající dohodnuté kupní ceně po odečtení smluvené provize neuhradila. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že kupní cena vozidla byla mezi účastníky dohodnuta telefonicky ve výši 120.000,- Kč, neboť takové tvrzení nebylo v řízení prokázáno, stejně jako tvrzení o ústně dohodnuté opravě vozidla. Oporu v provedeném dokazování nenachází dle názoru odvolacího soudu ani námitka žalované, že nevěděla, komu má přijatou částku jako dohodnutou kupní cenu vydat. Žalované muselo být známo, že vlastníkem vozidla je žalobce, s nímž osobně smlouvu dne 26. 7. 2006 včetně dohody o snížení kupní ceny na částku 170.000,- Kč + DPH podepsal a dohodl se i na změně týkající se evidence vozidel a průběžně projednával i další okolnosti ohledně prodeje vozidla. Odvolací soud upozornil, že žalovaná žalobce kontaktovala dopisem ze dne 3. 1. 2007 a oznámila mu prodej a odhlášení vozidla a zaslala mu i kopie velkého technického průkazu k předmětnému vozidlu a požádala jej o zaslání faktury na uvedené vozidlo.
Odvolací soud z výše uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou s tím, že žalovaná částka představuje kupní cenu za prodej předmětného vozidla ve výši 170.000,- Kč + DPH po odečtu dohodnuté provize ve výši 5 %, na níž se účastníci dohodli.
Dovoláním ze dne 20. 7. 2010 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že „ mezi žalobcem a žalovaným nejpozději dne 26. 7. 2006 došlo k platnému uzavření dohody o zprostředkování prodeje předmětného vozidla (§642 a násl. obch. zákoníku) za dohodnutou cenu ve výši 170.000,- Kč + DPH “, je v rozporu s hmotným právem.
V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že odvolací soud nesprávně dovodil, že ve smyslu ust. §642 a násl. obchod. zák. došlo k uzavření dohody o zprostředkování. Je přesvědčena, že byla uzavřena komisionářská smlouva podle §577 a násl. obchod. zák., neboť žalobce na základě smlouvy uzavřené na dobu určitou – 2 měsíce předal žalované nákladní vozidlo a ta byla povinna jej prodat za dohodnutou částku, jež byla následně snížena. Podle mandátní smlouvy by však žalovaná byla povinna vyvíjet toliko činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou.
Dovolatelka upozornila, že po celou dobu existence závazkového vztahu nevěděla, kdo je vlastníkem vozidla a jaký je okruh účastníků předmětné smlouvy o zprostředkování, poněvadž na straně zájemce figurují ve smlouvě 2 subjekty – mimo žalobce též ČSAD, s. r. o., Rychnov nad Kněžnou.
S ohledem na podstatné náležitosti komisionářské smlouvy, okruh účastníků smlouvy a okamžik jejího zániku, kdy po uplynutí dvouměsíční doby, na kterou byla smlouva sjednána, došlo ke snížení ceny ze strany žalobce na částku 170.000,- Kč a prodloužení trvání vztahu do 26. 9. 2006, dovolatelka zpochybňuje platnost uzavřené smlouvy. Soudům žalovaná vytkla, že se nezabývaly okolnostmi, proč se vozidlo prodalo až po 4 měsících, že vozidlo muselo být opravováno a že toto bylo doloženo fakturami. Žalobce nemá právo na částku dle předmětné smlouvy, jestliže závazkový vztah zanikl nejpozději dne 26. 9. 2006. Pakliže žalobce tvrdí, že nedošlo k dohodě ohledně snížené kupní ceny a nedal souhlas s opravou vozidla, pak nemohlo dojít ani k prodloužení doby závazkového vztahu.
Závěrem žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud vzhledem k naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů.
Žalobce se k podanému dovolání, jak plyne z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvého stupně, nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které bylo nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012 , je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. §237 odst. 3 o. s. ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Zároveň je nutno připomenout, že skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Při posuzování přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pak nelze přihlížet k dovolacímu důvodu, jímž jsou vytýkány nedostatky skutkových zjištění.
Dovolatelka staví své právní posouzení, odlišné od právního posouzení odvolacího soudu, na vlastních skutkových zjištěních, které ale ze skutkových závěrů soudů nevyplývají, a poté dospívá k vlastnímu závěru, že žalobce nemá právo na zaplacení jím požadované částky, neboť cena za prodej vozidla nečinila 170.000,- Kč + DPH, nýbrž toliko 120.000,- Kč. V řízení totiž nebylo prokázáno, že došlo k dohodě o opravě tvrzené vady řazení vozidla žalovanou a o následném snížení ceny vozu na 120.000,- Kč, a v dovolacím řízení se nemůže skutkový stav věci změnit. Pro úplnost je třeba dodat, že odkazem na fakturu č. 06-1644 ze dne 8. 10. 2006 by bylo možné prokázat toliko to, že žalovaná mohla uhradit částku ve výši 33.320,- Kč za opravu převodové skříně předmětného vozidla, nikoli však, že se s žalobcem dohodla, že tuto opravu provede a na základě toho dojde ke snížení kupní ceny vozidla. Brojí-li dovolatelka proti učiněnému hodnocení provedených důkazů, pak tyto námitky nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268). Vycházel-li soud prvého stupně při hodnocení důkazu svědeckou výpovědí, jak se tato výpověď odchyluje od tvrzení účastníků, a zohlednil-li též skutečnost, že věrohodnost svědecké výpovědi ovlivňuje i to, jaký je poměr svědka k účastníkům řízení (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1004/2003), nelze tomuto postupu vytýkat ničeho při zvažování přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
K námitce žalované ohledně neplatnosti „ Zprostředkovatelské smlouvy č. 36/2006 “ ze dne 26. 7. 2006 je nutné uvést, že podle §642 obchod. zák. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). Z uvedeného ustanovení vyplývá, že základním obsahem zprostředkovatelské smlouvy je určení obsahu smlouvy, jejíž uzavření má být zprostředkováno (srov. Obchodní zákoník, komentář, Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kol.,C.H.BECK, 7. vydání, r. 2002). Nejvyšší soud např. v rozhodnutí ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 520/2005, uvedl, že nebylo-li účastníky smlouvy o zprostředkování jednoznačně dohodnuto, jaká konkrétní smlouva s jakým předmětem plnění má být zprostředkována, je pro chybějící podstatnou náležitost zprostředkovatelské smlouvy tato smlouva neplatná, a účastníci jsou povinni vrátit si navzájem plnění na jejím základě přijaté.
V souzené věci bylo v předmětné smlouvě dohodnuto, že žalovaná obstará žalobci za sjednanou provizi ve výši 5 % + DPH, kterou byla žalovaná oprávněna odečíst od kupní ceny, uzavření kupní smlouvy na specifikované vozidlo Tatra 815 NTH, RKH 70-36 za stanovenou kupní cenu 195.000,- Kč + DPH., dne 26. 7. 2006 žalobcem sníženou na částku 170.000,- Kč. Z uvedeného je zřejmé, že uvedená smlouva obsahuje podstatné náležitosti a nelze dovodit, že by byla neplatná.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4604/2007, dovodil, že zprostředkování, tedy „ činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu “ (§642 obchod. zák.) chápe obchodní zákoník velmi široce – od pouhého „ obstarání příležitosti “ v užším smyslu (§645 obchod. zák.), přes uzavření smlouvy, která je předmětem zprostředkování (§644 obchod. zák.), až po situaci, kdy třetí osoba svůj závazek ze zprostředkovávané smlouvy splní (§646 obchod. zák.). Zákon dokonce obecně předpokládá (jak vyplývá z §650 obchod. zák.), že zprostředkovatel bude (může být – nestanoví-li smlouva jinak) činný až do okamžiku uzavření smlouvy, jež je předmětem zprostředkování, a to bez ohledu na to, v kterém okamžiku vymezeném §646 až 646 obchod. zák. mu vznikne nárok na provizi. Rozhodovací praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2305/2009) i právní literatura (Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání . Praha : C. H. Beck, 2010, s. 1260) jsou sjednoceny v názoru, že míra požadované aktivity zprostředkovatele může být různá a bude především záležet na obsahu smlouvy. Z navazujících ustanovení vyplývá základní členění na dva stupně očekávané aktivity: buď jde jen o obstarání příležitosti pro zájemce uzavřít s třetí osobou smlouvu určitého obsahu, nebo se očekává spolupůsobení vedoucí k uzavření této smlouvy. Ve druhém případě se ještě rozlišuje, zda nárok na provizi vzniká hned uzavřením zprostředkovávané smlouvy nebo až jejím splněním.
Není sice vyloučena dohoda, podle níž má zprostředkovatel nejen vyhledat potencionálního kupce, ale též za zájemce zprostředkovávanou smlouvu s třetí osobou uzavřít (zde je nutné přisvědčit žalované, že v dalším jednání stran poté, co žalovaná nalezla pro žalobce kupujícího předmětného vozidla Tatra, tak sama vlastním jménem na účet žalobce kupní smlouvu uzavřela, vystavila dne 10. 10. 2006 kupujícímu J. I. fakturu č. 367/2006 znějící na částku 196.350,- Kč vč. DPH a po zaplacení této částky vozidlo této osobě předala/ je nutno spatřovat prvky smlouvy komisionářské).
V souzené věci měl proto smluvní vztah charakter smíšené smlouvy. Žalovaná se zavázala k vyhledání vhodného kupujícího na předmětné vozidlo Tatra a současně bylo předmětem závazkového vztahu účastníků mimo jiné též závazek žalované prodat vozidlo takové třetí osobě (v daném případě J. I.), tj. že uzavře s třetí osobou kupní smlouvu, což učinila vlastním jménem na účet žalobce a strany tuto skutečnost nerozporují.
K tomu je třeba doplnit, že výtky žalované, že závazkový vztah skončil uplynutím dvouměsíční doby, na kterou byla smlouva sjednána, nejsou oprávněné. Strany se ve shora specifikované smlouvě dohodly, že smlouva je uzavřena na dobu určitou (2 měsíce) s tím, že po uplynutí této doby musí žalobce vozidlo z autobazaru žalované odvézt či smlouvu prodloužit. Strany se nedohodly, že prodloužení smlouvy má být písemné. Ze skutkových zjištění vyplynulo (a toto nezpochybňovala ani žalovaná), že žalobce po uplynutí dvou měsíců žalobce výslovně uvedl, že nehodlá si vzít vůz zpět a žádá o jeho prodej za sjednanou cenu (sníženou na shora uvedenou částku) a žalovaná dále na základě dohody stran jednala a vozidlo prodala v říjnu 2006. Ani tato námitka žalované, že závazkový vztah ke dni prodeje vozidla žalovanou neexistoval nemůže založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Taktéž další námitka žalované, že nevěděla, komu měla plnit (vyplatit sjednanou cenu vozidla po odečtení 5% provize) a kdo byl vlastníkem předmětného prodávaného vozidla, je v souzené věci bez významu, poněvadž ze skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že žalovaná věděla, že vlastníkem vozidla je žalobce a že jemu má být dohodnutá částka po prodeji vozidla uhrazena a s ním taktéž – jak plyne z provedeného dokazování (mimo jiné např. z přípisů ze dne 10. 10. 2006, kdy žalobce dal písemnou plnou moc k odhlášení vozidla a prohlásil, že je výlučným vlastníkem vozidla, dále ze dne 3. 1. 2007, 23. 4. 2007) po dobu existence závazkového vztahu jednala a bylo jí zřejmé, že žalobci má být po prodeji vozidla vyplacena sjednaná částka. Dovolací soud považuje v tomto ohledu za vhodné dodat, že i samotní zaměstnanci žalované ve svých svědeckých výpovědích uvedli, že v době prodeje vozidla třetí osobě /p. I./ věděli, že vlastníkem vozidla je žalobce. Námitkami, z nichž se podává opačné přesvědčení žalované, tj. že tyto skutečnosti jí nebyly známy, pak brojí proti skutkovému stavu zjištěnému soudy nižších stupňů, což – jak výše vysvětleno – není při zvažování přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. možné.
Protože se žalované nepodařilo prostřednictvím předestřených dovolacích námitek zpochybnit správnost závěrů odvolacího soudu, Nejvyššímu soudu z výše uvedených důvodů nezbylo než rozhodnout tak, že dovolání žalované, které není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2012
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu