ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.509.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 509/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně DA Servis, s.r.o. , se sídlem v Púchově, Svätoplukova 1734, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36311294, zastoupené JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Osvoboditelů 91, proti žalované LEVAL s.r.o. , se sídlem v Plavu 135, okres České Budějovice, PSČ 370 07, identifikační číslo osoby 25163400, zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Tovární 14, o zaplacení 13.251,22 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 597/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2011, č. j. 8 Cmo 163/2011-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. ledna 2011, č. j. 13 Cm 597/2010-109, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 13.251,22 EUR s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
Žalobkyně se v projednávané věci domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout ve výši cenového rozdílu mezi cenou sjednanou ve smlouvě o dodávce plechu na akci Kaufland Olomouc, kterou dle svého tvrzení s žalovanou uzavřela prostřednictvím e-mailové korespondence ze dne 2. září 2009, a cenou sjednanou v kupní smlouvě č. LE 2009078. Tuto kupní smlouvu o dodávce téhož plechu (na stejnou akci) uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 14. září 2009 poté, kdy jí žalovaná dne 3. září 2009 sdělila, že jí nemůže dodat plech v původně dohodnuté kvalitě a ceně.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi stranami je nesporným, že dne 25. února 2009 byla uzavřena rámcová kupní smlouva dle ustanovení §409 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), a předmětem plnění měly být dodávky stavebního materiálu. Uvedl, že není stranami zpochybněno, že dne 2. září 2009 v čase 11:22 hod žalovaná učinila cenovou nabídku požadovaného materiálu, na což reagovala žalobkyně téhož dne e-mailem ve 14:54 hod, kde požadovala dodávku plechu za cenu 196,- Kč za 1 m2 s dodávkou do dvou týdnů od závazné objednávky. Žalovaná na objednávku reagovala mailem ze dne 2. září 2009 v čase 15:36 hod. Dne 3. září 2009 pak žalovaná žalobkyni mailem oznámila, že původně dohodnutý plech dodat nemůže. Po dohodě mezi účastníky žalobkyně objednala dle cenové nabídky ze dne 4. září 2009 materiál, k čemuž byla uzavřena kupní smlouva č. LE 2009078 na dodávku jiného plechu za vyšší cenu (než byla cena původně objednaného plechu). Žalovaná následně plech dodala a žalobkyně ho uhradila.
Z obsahu rámcové kupní smlouvy soud prvního stupně zjistil, že tato upravovala obecnou formou jednotlivé dodávky materiálu, kdy konkrétní dodávky materiálu s další dohodou o konkrétních podmínkách dodávky měly být specifikovány v konkrétně uzavřené kupní smlouvě (článek II odst. 3). Byl tedy předpoklad, že bude vypracována kupní smlouva písemně. Pokud jde o jednotlivé objednávky (o jednotlivé obchodní případy), tak probíhala nejprve e-mailová korespondence a na základě ní pak byly uzavírány jednotlivé písemné kupní smlouvy, které specifikovaly jak konkrétní druh dodávaného zboží, tak jeho cenu a další obchodní podmínky. Tyto kupní smlouvy obsahovaly též ujednání, že do doby odeslání faxem a předběžného odsouhlasení obsahu písemné smlouvy nebude materiál u výrobce objednán. Nedílnou součástí písemně uzavřených kupních smluv byly i Všeobecné smluvní podmínky společnosti LEVAL s.r.o. V čl. 1.2. těchto všeobecných smluvních podmínek je zakotveno, že smluvní vztah zakládající povinnost plnění pro společnost LEVAL s.r.o. vzniká až písemným potvrzením zcela obsahově vyjasněné objednávky a uzavření kupní smlouvy ve smyslu právních předpisů. Z jednotlivých písemně uzavřených smluv, které byly uzavřeny v souladu s rámcovou kupní smlouvou, a ze zjištěné obvyklé obchodní praxe mezi stranami vyplývá, že podmínkou pro konkrétní dodávky zboží bylo uzavření samotné písemné kupní smlouvy a až jejím stvrzením (tedy platným uzavřením) byla založena vzájemná práva a povinnosti stran ze smlouvy plynoucí.
Soud prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci nedošlo k uzavření platné kupní smlouvy na dodávku původně nabízeného materiálu na akci Kaufland Olomouc mezi žalobkyní a žalovanou. Platně byla kupní smlouva uzavřena až dle následné jiné nabídky dne 14. září 2009 pod č. LE 2009078. Tato smlouva pak byla oběma stranami plněna. Nebyla-li tedy uzavřena kupní smlouva dle původní nabídky žalované, nemůže se žalobkyně domáhat náhrady škody v případě dodávky jiného materiálu dodaného dle platně uzavřené kupní smlouvy ze dne 14. září 2009. Právo na náhradu škody žalobkyni nevzniklo, neboť ke zboží, o němž bylo původně jednáno, nebyla následně platně uzavřena kupní smlouva, z níž by bylo možné v případě jejího porušení uplatňovat sankční nároky, případně nárok na náhradu škody. Jelikož nebylo zjištěno, že by žalovaná porušila svoji smluvní povinnost, uplatňovaný nárok na náhradu škody soud prvního stupně zamítl.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud zopakoval dokazování e-mailovou korespondencí účastníků, která dle tvrzení žalobkyně měla vyústit v uzavření kupní smlouvy dle cenové nabídky žalované ze dne 2. září 2009, a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. Z opakování dokazování zjistil, že žalobkyně neprokázala existenci shodného projevu vůle účastníků mající vést k uzavření kupní smlouvy o dodávce plechu za původně specifikovanou cenu, a ani shodný projev vůle účastníků ohledně dalšího obsahu kupní smlouvy. Z reakce žalované na objednávku žalobkyně učiněnou dne 2. září 2009 zjistil, že žalovaná potvrdila příjem objednávky, uvedla návrh jejích dílčích změn a dále uvedla „zítra připravím smlouvu“. K posledně uvedenému však nedošlo, neboť žalovaná dne 3. září 2009 žalobkyni sdělila, že plech požadované kvality a ceny dodat nemůže. Přitakal tedy závěru soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy o dodávce plechu v návaznosti na původní cenovou nabídku žalované. Žalobkyni se tedy v řízení nepodařilo prokázat porušení povinnosti ze strany žalované, a to pro absenci kupní smlouvy, která měla být dle tvrzení žalobkyně žalovanou porušena tak, že žalobkyni nedodala žalobkyní specifikované plechy za žalovanou původně nabídnutou kupní cenu. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, zamítl-li žalobu, jelikož nebyla v řízení prokázána existence základního předpokladu pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, a to porušení zákonné či smluvní povinnosti z její strany.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc nesprávné právní posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dovolatelka má za to, že e-mailovou korespondencí dne 2. září 2009 došlo k platnému uzavření smlouvy v souladu s ustanovením §43a a ž 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Podepsání celého textu smlouvy bylo dle žalobkyně pouze formální záležitostí. Dodává, že pro právní úkon uzavření kupní smlouvy není dle ustanovení §272 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), stanovena písemná forma a podle rámcové smlouvy lze smlouvu a jednotlivé právní úkony provádět i mailovou formou. Uvádí, že uzavřená rámcová smlouva o obchodní spolupráci v podstatě nahrazovala všeobecné obchodní podmínky ve smyslu ustanovení §273 odst. 1 obch. zák. a v praktické obchodní spolupráci byla pouze doplňována specifikací dodávaného zboží a jeho ceny, jako podstatné náležitosti smlouvy. Dovolává se náhrady škody v souladu s ustanovením §469 obch. zák.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně znovu poukazuje na skutečnost, že mezi účastníky vždy probíhalo plnění až na základě řádně uzavřené písemné smlouvy a to bez výjimky. Tento postup přitom předpokládala i uzavřená rámcová smlouva. Ztotožňuje se se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bezvýznamné výhrady dovolatelky, jimiž polemizuje se závěrem soudů nižších stupňů, podle kterého dovolatelka v řízení neprokázala uzavření kupní smlouvy o dodávce plechu v návaznosti na původní cenovou nabídku žalované. Tím totiž - posuzováno podle obsahu - dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, která nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá.
Zásadně právně významným Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu neshledává ani v námitce, že měl odvolací soud projednávanou věc posuzovat podle ustanovení §469 obch. zák. Aplikace uvedeného ustanovení přichází v úvahu v případě, kdy smlouva zanikne odstoupením jedné nebo druhé smluvní strany z důvodů dohodnutých ve smlouvě, či uvedených v zákoně. V dané věci však ze skutkových zjištění soudů nižšího stupně, jimiž je vázán i dovolací soud, vyplývá, že žalobkyní tvrzená kupní smlouva na dodávku původně nabízeného materiálu (plechu) na akci Kaufland Olomouc uzavřena prostřednictvím e-mailové korespondence ze dne 2. září 2009 nebyla, tudíž logicky ani nemohla zaniknout odstoupením jednoho z účastníků od ní.
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 první věta, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a je proto povinna nahradit žalované náklady právního zastoupení, spočívající v odměně advokáta (vyjádření k dovolání) podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., v částce 10.000,- Kč, dále jednom paušálu hotových výloh (k vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., ve výši 300,- Kč, s připočtením 20% DPH dle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2.060,- Kč. Celková částka náhrady nákladů dovolacího řízení tak činí 12.360,- Kč, kteroužto částku je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. srpna 2012
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu