ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2273.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 2273/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. Č. , zastoupeného JUDr. Ludmilou Krátkou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 2a, proti žalovanému Mgr. M. P. , advokátovi se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 32/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 381/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2011, č. j. 8 Co 3020/2010-11, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 12. 2010, č. j. 25 C 381/2010-5a, odmítl podání žalobce doručené soudu dne 8. 11. 2010 a doplněné podáním došlým soudu dne 25. 11. 2010 a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť žalobce ani přes výzvu soudu a poučení o procesních následcích jejímu nevyhovění neodstranil ve stanovené lhůtě vytčené vady žaloby. Žaloba tak není projednatelná pro neurčitost a nevykonatelnost žalobního petitu. Jelikož podání žalobce trpí takovými nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat, a ani po výzvě nebyly tyto nedostatky odstraněny, soud žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 1. 2011, č. j. 8 Co 3020/2010-11, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že podání žalobce postrádá základní náležitosti (§79 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce ani přes výzvu soudu nevyčíslil výši škody a spolu s absencí řádných skutkových zjištění pak nelze než učinit závěr, že vady podání žalobce brání pokračování v řízení a je nutno je postupem podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce – nezastoupen advokátem - dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., a zásadní právní význam spatřuje v tom, že v platnosti nemohou zůstat rozhodnutí, která manipulovala s předmětem i obsahem podání účastníka řízení, obsahem soudem vydaných aktů a jež implicitně nectí zásadu ústnosti soudního řízení. V opačném případě by nevymahatelnost práva do budoucna byla standardem. Není jeho procesní povinností vyčíslit výši peněžitého plnění již v návrhu na zahájení řízení, neboť žaloba není rozsudkem ani závěrečným přednesem. Odvolací soud věc projednal v podivně krátké době, zabýval se jeho námitkami pouze povrchně a ve svém rozhodnutí používá nesmyslné novotvary. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí. Po podání dovolání byla žalobci Českou advokátní komorou určena JUDr. Ludmila Krátká, advokátka, která na základě plné moci ze dne 30. 11. 2011, podáním ze dne 10. 7. 2012, soudu sdělila, že se s dovoláním žalobce plně ztotožňuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem (§241odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), přípustné, avšak obdobně platí ustanovení §237 odst. l a 3 o. s. ř., tzn. že nejde-li o otevřeně či skrytě diformní rozhodnutí odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.], je předpokladem přípustnosti dovolání zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ust. §79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, musí vylíčit alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými je předmět řízení vymezen po skutkové stránce. Neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností nebo je jejich vylíčení natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, takže nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135). Právě o takový případ se v dané věci jedná.
Pokud jde o tzv. žalobní petit, vymezení práv a jim odpovídajících povinností musí být provedeno tak přesně a srozumitelně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje. Žalobce může také požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem. I v takovém případě musí žalobce v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C 2261). Ani v tomto směru však podání žalobce ani po jeho doplnění nesplňovalo základní požadavky.
Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
V posuzovaném případě nebylo z podání žalobce zřejmé, jakou konkrétní částku požaduje, z jakých skutečností vyvozuje svůj nárok, resp. v důsledku jakého konkrétního jednání žalovaného měla žalobci vzniknout škoda, nevylíčil tedy skutečnosti, od nichž odvozuje svůj nárok na náhradu škody. Soud prvního stupně proto žalobce postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzval, aby své podání opravil a upřesnil, poučil jej, jak má být oprava a doplnění provedeno a o následcích nevyhovění výzvě. Žalobce pak ani následně v celém průběhu řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího soudu vady svého podání neodstranil.
Postup soudu prvního stupně, který žalobu odmítl, ani postup odvolacího soudu, jenž jeho rozhodnutí potvrdil, nelze tedy považovat za odporující zákonu a ustálené soudní praxi a rozhodnutí odvolacího soudu nelze z pohledu námitek vznesených v dovolání mít za zásadně právně významné ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
K námitkám, jimiž dovolatel vytýká, že věc byla odvolacím soudem rozhodnuta v podivně krátké době, že soud ve svém rozhodnutí používá nesmyslné novotvary apod., dovolací soud nepřihlížel. Vady řízení jako dovolací důvod jsou totiž u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (i v případě jeho obdobného užití) výslovně vyloučeny (§237 odst. 3 in fine o. s. ř.).
Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na výsledek dovolacího řízení podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu