ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3910.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 3910/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Krajské nemocnice Liberec, příspěvkové organizace , se sídlem v Liberci, Husova 10, IČO 829951, proti žalovanému M. K. , o zaplacení 175.471,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 273/2003, o dovolání Krajské nemocnice Liberec, a. s., se sídlem v Liberci, Husova 10, IČO 27283933, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2008, č. j. 28 Co 153/2008-141, takto:
Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 5 C 273/2003-113, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2008, č. j. 28 Co 153/2008-141, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 23. 8. 2006, č. j. 5 C 273/2003-92, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 175.471,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 18. 10. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající v nákladech, které žalobkyně vynaložila na léčbu pracovního úrazu zaměstnance žalovaného.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a v průběhu odvolacího řízení dne 3. 9. 2007 žalobkyně navrhla, aby na její místo vstoupila do řízení Krajská nemocnice Liberec, a. s. Svůj návrh odůvodnila tím, že 3. zasedání zastupitelstva Libereckého kraje konané 27. 3. 2007 schválilo převod všech činností včetně činností nestátního zdravotnického zařízení z Krajské nemocnice Liberec, příspěvkové organizace, na Krajskou nemocnici Liberec, a. s. a rozhodlo o zrušení příspěvkové organizace Krajská nemocnice Liberec ke dni 30. 9. 2007. Pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyně na Krajskou nemocnici Liberec, a. s., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2007. K návrhu byl připojen souhlas Krajské nemocnice Liberec, a. s., se vstupem do řízení na místo žalobkyně.
Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 8. 11. 2007, č. j. 5 C 273/2003-113, podle §107 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s právním nástupcem žalobkyně Krajskou nemocnicí Liberec, a. s., se sídlem v Liberci, Husova 10, IČO 27283933, neboť žalobkyně byla ke dni 30. 9. 2007 zrušena a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení. Veškeré činnosti původní žalobkyně přešly na Krajskou nemocnici Liberec, a. s., a ohledně pohledávky za žalovaným byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2008, č. j. 28 Co 153/2008-141, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že v řízení nebude pokračováno s Krajskou nemocnicí Liberec, a. s., neboť není procesním nástupcem žalobkyně. Než soud prvního stupně rozhodl podle §107a o.s.ř. o návrhu žalobkyně na vstup Krajské nemocnice Liberec, a. s., na její místo, došlo dne 30. 9. 2007 k zániku žalobkyně zrušením. Postup podle §107a odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně ztratila způsobilost být účastníkem řízení, nebyl možný. Práva žalobkyně v souvislosti s jejím nárokem uplatněným v tomto řízení byla převedena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 7. 2007 na Krajskou nemocnici Liberec, a. s., žalobkyně tedy v době svého zániku nebyla jejich nositelkou, proto Krajská nemocnice Liberec, a. s., nemůže být procesní nástupkyní žalobkyně v projednávané věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Krajská nemocnice Liberec, a. s., dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., a podává je z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Návrh na změnu v osobě žalobkyně byl podán včas a žalobkyně nemohla ovlivnit další průběh řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), shledal, že dovolání, které bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., je ve věci samé přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle §107 odst. 3 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejich práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle §107 odst. 5 věty první o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Podle §107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.
Občanské soudní řízení může být vedeno jen tehdy, jsou-li splněny tzv. podmínky řízení, tj. podmínky, za nichž podle právní teorie může soud rozhodnout ve věci samé. Nedostatek některé z podmínek řízení musí být soudem v průběhu řízení z úřední povinnosti řešen, přičemž výsledek postupu závisí na tom, zda je nedostatek odstranitelný či nikoliv. Mezi podmínky řízení na straně účastníka se řadí i způsobilost subjektu, který v řízení vystupuje, být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.). Dojde-li k zániku této podmínky v průběhu řízení tím, že účastník ztratil po podání žaloby způsobilost být účastníkem řízení, musí soud nejprve rozhodnout o procesním nástupnictví postupem podle §107 o.s.ř.; je-li tento stav modifikován tím, že právo nebo povinnost, o něž se řízení vede, bylo předtím převedeno či přešlo z původního účastníka na jiný subjekt, rozhodování o procesním nástupnictví z titulu tzv. singulární sukcese podle §107a o.s.ř. se uplatní až poté, co je odstraněn nedostatek podmínky řízení spočívající v zániku subjektivity účastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 32 Odo 906/2004, publikované pod C 3270 v Souboru civilních rozhodnutí, C. H. Beck). Ztratila-li tedy osoba, která v občanském soudním řízení podala návrh na vydání rozhodnutí podle §107a o.s.ř., způsobilost být účastníkem řízení dříve, než soud o tomto jejím návrhu rozhodl, musí soud nejprve vydat (v intencích §107 o.s.ř.) rozhodnutí o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Teprve po právní moci usnesení, jímž určí procesního nástupce takové osoby, může soud rozhodnout o jejím návrhu podle §107a o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 117/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2010, pod č. 79, či usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 29 Cdo 316/2010).
Dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že v řízení nebude pokračováno s Krajskou nemocnicí Liberec, a. s., se sídlem v Liberci, Staré Město, Husova 10, IČO 27283933, jako s procesním nástupcem žalobkyně, neboť než soud rozhodl podle §107a o.s.ř. o návrhu žalobkyně na vstup Krajské nemocnice Liberec, a. s., na její místo, ztratila žalobkyně způsobilost být účastníkem řízení, a současně nemohlo být rozhodnuto o procesním nástupnictví podle §107 o.s.ř. z důvodu, že žalobkyně nebyla v době svého zániku nositelkou práv uplatněných v tomto řízení, neboť je postoupila na Krajskou nemocnici Liberec, a. s. Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže rozhodoval o procesním nástupnictví podle §107 o.s.ř., avšak nesprávný je výsledek tohoto jeho postupu. V první řadě odvolací soud v situaci, kdy nedovodil právní nástupnictví dovolatelky, nevyřešil stav vzniknuvšího nedostatku podmínky řízení, neboť nerozhodl o tom, kdo se jako právní nástupce stal účastníkem řízení; pokud by takový nástupce neexistoval, muselo by být řízení zastaveno. Dále ovšem odvolací soud svůj závěr opřel o nesprávnou úvahu o významu postoupení pohledávky pro procesní nástupnictví, neboť z okolnosti, že původní žalobkyně postoupila svou pohledávku dovolatelce, vyloučil možnost vstupu dovolatelky do řízení pouze proto, že po tvrzeném postoupení došlo k zániku postupníka, který již touto pohledávkou nedisponoval a ve vztahu k ní tak nemá právního nástupce. To vzhledem k ustálené judikatuře dovolacího soudu citované v předchozím odstavci nelze považovat za správné právní posouzení otázky procesního nástupnictví.
Soud prvního stupně sice důvodně rozhodoval o procesním nástupnictví podle §107 o.s.ř., avšak nesprávně posoudil, kdo je procesním nástupcem žalobkyně, neboť jím není Krajská nemocnice Liberec, a. s., nýbrž v souladu s §27 odst. 3 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, účinným do 30. 10. 2007, zřizovatel žalobkyně, tedy Liberecký kraj, na kterého přešla práva a povinnosti příspěvkové organizace dnem jejího zrušení. Právní úprava totiž s přechodem práv a povinností ze zrušené příspěvkové organizace na obchodní společnost nepočítá, možný je převod práv a povinností na jiný subjekt na základě smlouvy, např. smlouvy o postoupení pohledávek. Protože žalobkyně před svým zánikem podala k soudu podle §107a o.s.ř. návrh, aby Krajská nemocnice Liberec, a. s., vstoupila do řízení na její místo, avšak žalobkyně před rozhodnutím soudu o tomto návrhu ztratila způsobilost být účastníkem řízení, bylo namístě nejprve rozhodnout o procesním nástupnictví podle §107 o.s.ř. a po právní moci tohoto rozhodnutí rozhodnout (a to již vůči Libereckému kraji coby „navrhovateli“ takového postupu) o návrhu Krajské nemocnice Liberec, příspěvkové organizace, doručeném soudu dne 3. 9. 2007.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je tak naplněn, rozhodnutí odvolacího soudu není správné, a Nejvyšší soud je proto zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. O náhradě nákladů dovolacího řízení týkajícího se jen procesní otázky dovolací soud nerozhodoval, protože o nich bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu