ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3958.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 3958/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce A. S. , zastoupeného Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem se sídlem Břeclav, nám. T. G. Masaryka 17, proti žalované Vězeňské službě České republiky, Věznici Břeclav, se sídlem Břeclav, Za Bankou 3087/3, o neurčitý předmět řízení, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 195/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, č. j. 14 Co 319/2010-23, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 4. 8. 2010, č. j. 5 C 195/2010-7, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 11. 2010, č. j. 5 C 195/2010-15, odmítl žalobu podanou dne 16. 6. 2010, neboť žalobce ani přes výzvu soudu a poučení o procesních následcích jejímu nevyhovění neodstranil ve stanovené lhůtě vytčené vady žaloby. Žaloba tak není projednatelná pro neurčitost a pro nevykonatelnost žalobního petitu. Jelikož podání žalobce trpí takovými nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat, a ani po výzvě nebyly tyto nedostatky odstraněny, soud žalobu dle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 1. 2011, č. j. 14 Co 319/2010-23, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že podání žalobce postrádá základní náležitosti (§79 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce ani přes výzvu soudu řádně neoznačil žalovaného a nedoplnil údaj o tom, čeho se domáhá. S ohledem na obsah jeho podání nelze učinit závěr o tom, že měl skutečně v úmyslu domáhat se ochrany svých práv v občanském řízení sporném.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a namítá, že v době podání žaloby a při činění dalších procesních úkonů s řízením souvisejících, byl umístěn ve vazební věznici Břeclav, neměl tak k dispozici finanční prostředky ani na pokrytí zdravotnických poplatků, což vyplývá z obsahu jeho podání i z obsahu soudního spisu. Soudy obou stupňů jej nepoučily podle §30 odst. 1 o. s. ř. o právu žádat o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů. V té době byl omezen na osobní svobodě a neměl volný přístup k získání potřebných informací pro doplnění svých podání a soudy obou stupňů měly pečlivěji zvážit, zda v jeho případě nejsou dány podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Byl tak zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné.
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Ustanovení §237 odst. l a 3 platí obdobě.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z hlediska §237 odst. 3 o. s. ř. nelze připisovat rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam. Napadené usnesení vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v chybějícím vymezení toho, čeho se žalobce domáhá (žalobní návrh - tzv. žalobní petit) a tomu odpovídající skutkové tvrzení a řádné označení žalovaného.
Podle ust. §79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§79 odst. 1 o. s. ř.).
Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, musí vylíčit alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými je předmět řízení vymezen po skutkové stránce. Neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností nebo je jejich vylíčení natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, takže nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135). Právě o takový případ se v dané věci jedná.
Pokud jde o tzv. žalobní petit, vymezení práv a jim odpovídajících povinností musí být provedeno tak přesně a srozumitelně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Ani v tomto směru podání žalobce ani po jeho doplnění nesplňovalo základní požadavky.
Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Odvolací soud uzavřel, že na základě podání žalobce ani po jeho doplnění nelze v řízení pokračovat pro vady žaloby, spočívající především v nedostatečném označení žalovaného, v neurčitosti vymezení skutku, který má být předmětem řízení, a dále v chybějícím údaji o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobního petitu). Žaloba postrádá tvrzení o skutečnostech, jimiž je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatněn nárok, tedy údaje zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout, a především chybí údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), tj. označení povinností, které mají být žalovanému uloženy rozhodnutím soudu. Ani dodatečně v celém průběhu řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího soudu žalobce vady svého podání neodstranil.
Vzhledem k tomu, že ze žaloby ani z jejího doplnění a ostatně ani z obsahu odvolání nelze dovodit, z jakých důvodů, na jakém skutkovém základě a čeho se žalobce na nejasně označeném žalovaném domáhá, nemůže být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl jeho nejasné podání, aniž by ho poučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení nebo by mu ustanovil z vlastní iniciativy zástupce. Postup podle §30 odst. 2 o. s. ř. nebyl totiž v dané věci na místě, jelikož nešlo o řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem, a ochrana zájmů účastníka řízení by mohla vyžadovat ustanovení zástupce za situace, že lze dovodit, že podmínky ust. §138 o. s. ř. účastník splňuje, tedy především, že z jeho strany nejde o zřejmě bezdůvodné uplatňování práva.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Vady řízení uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na výsledek dovolacího řízení podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu