ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4958.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4958/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Evou Podstavkovou, advokátkou se sídlem Litoměřice, Pokratická 185, proti žalované KBO s. r. o. , se sídlem Litoměřice, Na Bídnici 1512, IČO 44566549, zastoupené JUDr. Ivanem Vávrou, advokátem se sídlem Litoměřice, Dlouhá 16, o 113.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 182/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2010, č. j. 12 Co 577/2008-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 17. 3. 2008, č. j. 9 C 182/2005-94, zamítl žalobu na zaplacení 113.900,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná společnost prováděla pro obec Žitenice stavbu splaškové kanalizace, při níž došlo k přerušení trativodu, který odváděl vodu ze sklepa domu žalobce. Za dobu, po níž byl žalobce nucen odčerpávat vodu ze svého sklepa, požadoval náhradu za tuto práci, kterou dělal v době svého volna. Výši ušlého zisku za čas takto strávený specifikoval jako odměnu, kterou účtuje svým zákazníkům za hodinu své práce s tím, že ke snížení jeho příjmu z podnikání nedošlo. Soud dovodil, že škoda na ušlém zisku žalobci nevznikla, nešlo o ztrátu očekávaného přínosu při obvyklém běhu událostí.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 5. 2010, č. j. 12 Co 577/2008-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Shodně s ním dovodil, že žalobce v řízení ani po poučení neprokázal, že škodná událost mu zabránila v dosažení nějakého konkrétního majetkového přínosu, když v podstatě požaduje cenu za práci, kterou ve svém volném čase konal navíc, aniž by ve svém podnikání utrpěl finanční ztrátu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. [řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci]. Namítá, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl řádně zjištěn skutkový stav, když nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy, zejména výslech svědků Ing. H. a T., jakož i znalecký posudek z oboru hydrogeologie. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že neprokázal svůj ušlý zisk, a namítá, že specifikoval, jak k výpočtu žalované částky dospěl, a to částkou 200,- Kč za hodinu své práce, což hodlal dokázat účetními doklady za předchozí účetní období, avšak soud tento důkaz nepřipustil. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel nevymezuje v dovolání žádnou právní otázku zásadního významu ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř., uplatňuje především námitky proti zjištěnému skutkovému stavu a namítá vady řízení, s nimiž se již vypořádal odvolací soud. Námitkami, jež se týkají správnosti či úplnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž zjištěný skutkový stav, na jehož základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř.
Ani namítané vady řízení (že soud neprovedl navrhované důkazy výslechem svědků a znaleckým posudkem) nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vady řízení jako dovolací důvod u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (i v případě jeho obdobného užití) jsou výslovně vyloučeny ustanovením §237 odst. 3 in fine o. s. ř.
Napadenému rozhodnutí nelze přisoudit zásadní právní význam ani z hlediska otázky ušlého zisku. Právní názor odvolacího soudu a ostatně i soudu prvního stupně na otázku ztráty zisku, k němuž by – nebýt škodné události - při pravidelném běhu okolností došlo a jehož dosažení bylo žalobci zmařeno jednáním škůdce, je plně v souladu s hmotným právem (§442 odst. 1 obč. zák.) i s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1243/2008, usnesení téhož soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2973/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 5499 či obdobně též i rozsudek téhož soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006).
Dovolání není přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1992, sp. zn. 3 Cdo 105/92, uveřejněné pod č. 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů nárok a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu