ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.536.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 536/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Trade FIDES, a. s. , se sídlem v Brně, Dornych 57, IČ 61974731, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 15/1107, proti žalované České republice – Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 9/1800, o 7.600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 226/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2009, č. j. 30 Co 224, 225/2006-280, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta se sídlem v Praze 5, Kořenského 15/1107.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na státu domáhala zaplacení částky 7.600.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Katastrálního úřadu Praha - město (dále jen „katastrální úřad“) v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 2. 11. 2005, č. j. 13 C 226/2002-203, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 31. 1. 2006, č. j. 13 C 226/2002-214, uložil žalované zaplatit žalobkyni 7.600.000,- Kč společně a nerozdílně se Z. P., jemuž tato povinnost byla uložena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 46 T 11/2002, a dále úrok z prodlení 3,5 % z této částky od 5. 12. 2002, ohledně dalších požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se stala obětí podvodu, když dne 15. 3. 2001 uzavřela smlouvu o koupi nemovitosti, avšak po zaplacení kupní ceny vyšlo najevo, že za prodávající vlastníky nemovitosti se vydávaly jiné osoby a celý prodej nemovitosti byl realizován třetími osobami na základě zfalšovaných dokladů. Za tento skutek byl v trestním řízení odsouzen Z. P., který se s padělaným občanským průkazem vydával za P. J., a byla mu uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu 7.600.000,- Kč. Soud dospěl k závěru, že katastrální úřad se v řízení o povolení zápisu vlastnického práva dopustil řady pochybení, jež jsou nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, který vedl ke vzniku škody, a popsal jednotlivá jeho pochybení. Vzhledem k tomu, že pochybení katastrálního úřadu byla takového charakteru, že podstatnou měrou, nikoli jen jako jedna z méně důležitých příčin, vedla ke vzniku škody, uložil státu platební povinnost společně a nerozdílně s Z. P. (§438 obč. zák.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2009, č. j. 30 Co 224, 225/2006-280, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 15. 8. 2006, č. j. 30 Co 224, 225/2006-248, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, č. j. 25 Cdo 1455/2007-272, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že postup katastrálního úřadu v řízení o povolení zápisu vlastnického práva naplňuje znaky nesprávného úředního postupu podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., jenž spočívá zejména v nerespektování ust. §4 odst. 4 písm. d) zákona č. 265/1992 Sb. Odvolací soud dovodil, že stát odpovídá za škodu, jež žalobkyni vznikla a která představuje část kupní ceny ve výši 7.600.000,- Kč, kterou žalobkyně uhradila na základě kupní smlouvy uzavřené podvodným jednáním třetích osob, a uložení solidární povinnosti s odsouzeným Z. P. podle §438 odst. 1 obč. zák. je na místě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v otázkách, zda lze za nesprávný úřední postup považovat dodržení zákonného ustanovení, které bylo v inkriminované době v praxi správního úřadu z kapacitních důvodů většinou porušováno (dodržení lhůty pro vyřízení návrhu na vklad práva do katastru) a zda lze za nesprávný úřední postup považovat jednání, jímž správní úřad neporušil žádný obecně závazný právní předpis, ale předpis vydaný nadřízeným orgánem, který nemá obecně závaznou povahu (nevrácení nabývacích titulů účastníkům řízení). Namítá, že pracovník katastrálního úřadu nepostupoval sice v souladu s ust. §4 odst. 4 písm. d) zákona č. 265/1992 Sb., pokud nevyžadoval předložení nabývacích titulů a jejich existenci si ověřil pouze ve sbírce listin, avšak porušil tím pouze formální byrokratické ustanovení zákona, které nemělo žádný vliv na vznik škody. Vzhledem k tomu, že žádný obecně závazný právní předpis nestanoví lhůtu, do kdy má být smlouva s doložkou o provedení vkladu doručena účastníkům řízení, uvádí, že žádný obecně závazný právní předpis nebyl porušen povolením vkladu ve lhůtě 10 dnů ani vydáním kupních smluv s doložkami o povolení vkladu osobě na základě plné moci bez úředně ověřeného podpisu, neboť na plnou moc k převzetí smluv nejsou kladeny žádné zvláštní požadavky, a dovozuje, že ani následné doručení nabývacích titulů by nemohlo zabránit výplatě peněz osobám, které se dopustily podvodu. Dovolatelka setrvává na svém stanovisku, že se nedopustila nesprávného úředního postupu, který vedl ke vzniku škody žalobkyni. Nedoložení nabývacího titulu nemůže být v příčinné souvislosti se vznikem škody, nýbrž důležitou, podstatnou a značnou příčinou vzniku škody bylo v daném případě podvodné jednání třetích osob vydávajících se za skutečné vlastníky převáděných nemovitostí. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu by mohlo mít zásadní právní význam pouze v případě, že by se odvolací soud při rozhodnutí odchýlil od právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v této věci nebo jej nerespektoval. Otázkami zásadního právního významu pak nemohou být otázky, které již byly dovolacím soudem v předchozím zrušovacím rozhodnutí zodpovězeny. Žalovaná v dovolání pouze předestírá vlastní právní hodnocení skutkových okolností, jež je odlišné od právního hodnocení učiněného nalézacím i dovolacím soudem. Navrhla odmítnutí dovolání žalované.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu (zrušující rozhodnutí dovolacího soudu ani jím zrušená rozhodnutí nemají z tohoto hlediska procesní význam); přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a to takových, které mají zásadní význam pro rozhodnutí v této věci i z hlediska rozhodovací činnosti soudů v obdobných věcech. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (§242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní právní význam, posuzuje právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
Žádná z námitek dovolatelky nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka zpochybňuje závěr o nesprávném úředním postupu, který umožnil realizaci podvodu a tím vznik škody na straně žalobkyně. Rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru respektuje závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v jeho předchozím zrušujícím rozhodnutí, že zjištěné dílčí nedostatky, pochybení a nepřesnosti katastrálního úřadu v řízení o povolení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve svém souhrnu a vzájemných souvislostech naplňují znaky nesprávného úředního postupu, byť každý z nich sám o sobě nesprávný úřední postup nepředstavuje, bez nichž by však podvod, jenž vedl k vylákání peněz, nebyl realizován. V tomto směru odkazuje dovolací soud na své předchozí rozhodnutí v této věci a vzhledem k tomu nemají tyto otázky předložené k dovolacímu přezkumu zásadní právní význam a ani další námitky v dovolání, že jednotlivá pochybení v postupu katastrálního úřadu neznamenají přímé porušení právních předpisů, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání pro řešení právních otázek, jež v předchozím dovolacím řízení byly již vyřešeny. Dovolatelka se v podstatě domáhá přezkumu právního názoru dovolacího soudu, jímž byl odvolací soud při svém rozhodnutí vázán.
Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud proto její dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, náleží žalobkyni náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč [odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč, vše zvýšeno o 20% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu