ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1103.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 1103/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. N. , proti žalovaným 1. M. S. , 2. M. P. , zastoupeným Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovická 27/7, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 388/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. 17 Co 312/2010-94, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. 17 Co 312/2010-94, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. prosince 2009, č. j. 23 C 388/2007-76, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 10. 2010, č. j. 17 Co 312/2010-94, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 1. 12. 2009, č. j. 23 C 388/2007-76, ve znění usnesení ze dne 14. 1. 2010, č. j. 23 C 388/2007-79, kterým bylo určeno, že jednostranné zvýšení nájemného v roce 2008 na částku 4.079,- Kč a v roce 2009 na částku 6.216,- Kč měsíčně u bytu č. 7 o velikosti 3 + 1 o započitatelné výměře 81,5 m2, nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 424 v ulici S., P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), je neplatné a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že předmětný byt byl v minulosti administrativně rozdělen, že žalobkyně užívala nejdříve byt (rozdělenou část) o velikosti 1+1, a to i po odstěhování svého otce J. J. v roce 1969, že jí posléze byly postupně rozhodnutím ONV v Praze 4 přiděleny do užívání i zbývající části rozděleného bytu (v roce 1977), že existencí nájemního vztahu žalobkyně k předmětnému bytu se zabýval soud prvního stupně již v řízení vedeném pod sp. zn. 24 C 315/99, že v říjnu 2006 převzala oznámení žalovaných o jednostranném zvýšení nájemného v roce 2007 na částku 2.978,- Kč, že nájemné v této výši hradila. Další jednostranné zvýšení nájemného jí bylo oznámeno sdělením ze dne 10. 9. 2007 na částku 4.637,- Kč pro rok 2008 a sdělením ze dne 31. 8. 2008 na částku 6.774,- Kč pro rok 2009, že žaloby na určení neplatnosti podala vždy do tří měsíců od jejich doručení. Ze znaleckého posudku dále zjistil, že nájemné mohlo být podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen zákon č. 107/2006 Sb.), v roce 2007 zvýšeno na částku 2.437,- Kč, v roce 2008 na 3.600,- Kč a v roce 2009 na 5.919,- Kč. Uzavřel, že pokud žalované při výpočtu nájemného pro rok 2008 a 2009 nevycházely z nájemného za rok 2007 určeného v souladu se zákonem č. 107/2006 Sb., neprovedly ho v souladu se zákonem č. 107/2006 Sb., a jednostranné zvýšení nájemného je proto neplatné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání, jehož přípustnost opřely o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ (zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojily s otázkou existence nájemního vztahu žalobkyně k předmětnému bytu a s tím, že závěry znaleckého posudku, z něhož soud zjistil výši nájemného, vycházely z chybného zadání), a uplatnily v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Poukázaly na judikaturu soudů, podle níž předmětem nájmu bytu (§685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), může být jen byt. Namítaly, že předmětný byt o velikosti 3+1 v dřívější době neexistoval, nemohl být proto administrativně rozdělen a žalobkyně se nemohla stát jeho nájemkyní. Namítaly rovněž, že oznámení o jednostranném zvýšení nájemného v letech 2008 a 2009 bylo v souladu se zákonem č. 107/2006 Sb., neboť první oznámení o zvýšení nájemného bylo žalobkyni doručeno již v roce 2006, v něm bylo vypočteno nájemné pro rok 2007 a žalobkyně se u soudu neplatnosti zvýšení nájemného nedomáhala; soud měl proto z takto stanoveného nájemného při výpočtu výše nájemného pro další roky vycházet. Navrhly, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do této doby zůstává i nadále aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3.2012, sp. zn. IV.ÚS 1572/11).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatelky sice namítají nesprávné právní posouzení, jejich námitky vztahující se k závěru odvolacího soudu, že žalobkyně je nájemkyní předmětného bytu, jsou však založeny na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) tak uplatnily nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; napadnout jej lze jen tehdy, je-li dovolání již jinak (podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelky tak zpochybňují právní posouzení vzniku práva osobního užívání předmětného bytu (vznik nájmu) podle §154 odst. 1, §155 obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991, §871 odst. 1 obč. zák., odvolacím soudem, prostřednictvím námitek skutkových. Uplatňují tedy (posouzeno podle obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Otázku vzniku práva osobního užívání předmětného bytu, které se s účinností od 1. 1. 1992 změnilo na nájem bytu (§154 odst. 1, §155 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 1991 a §871 odst. 1 obč. zák.), vyřešil soud prvního stupně již v předcházejících (pravomocně skončených) řízeních a dovolací soud se s jeho závěrem, že žalobkyně je nájemkyní předmětného bytu ztotožňuje.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnily dovolatelky správnost závěru odvolacího soudu o neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného. Otázka, zda soud při hodnocení správnosti výpočtu jednostranného zvýšení nájemného učiněného pronajímatelem, přezkoumává výši doposud placeného nájemného, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu (jednoznačně) vyřešena. Napadené rozhodnutí má proto zásadní právní význam, a dovolání se tím stává – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existenci uvedených vad dovolatelky nenamítly a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb., povinnost platit zvýšené nájemné vzniká dnem, který je uveden v oznámení o zvýšení nájemného, nejdříve však prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po uplynutí tří kalendářních měsíců od jeho doručení nájemci. V této lhůtě je nájemce oprávněn podat žalobu k soudu na určení neplatnosti zvýšení nájemného.
Zákon č. 107/2006 Sb., dává (po stanovenou dobu – viz §3 odst. 1, §8 odst. 2) pronajímatelům možnost jedenkrát ročně jednostranně zvýšit nájemné a zasáhnout tak do jedné z obsahových složek nájemního vztahu k bytu. Předpokladem pro jednostranné zvýšení nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb., je jeho písemné a zdůvodněné oznámení doručené nájemci (§3 odst. 5 zákona č. 107/2006 Sb.). Doručením písemného oznámení pronajímatele o zvýšení nájemného nájemci bytu počíná běžet prekluzívní lhůta pro podání žaloby na neplatnost zvýšení nájemného ve smyslu §3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2171/2009, a ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2654/2010). Uplynutím této lhůty vzniká nájemci povinnost platit zvýšené nájemné, a pokud nájemce se zvýšením nájemného nesouhlasí, může v této lhůtě podat žalobu na neplatnost jednostranného zvýšení nájemného. Jediným způsobem, jak nájemce může zabránit vzniku povinnosti platit zvýšené nájemné, je podání žaloby v zákonné lhůtě; jejím marným uplynutím nájemci vzniká (ze zákona) povinnost platit zvýšené nájemné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1648/2011).
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně), jež nebyla zpochybněna (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání ani být nemohla), doručily dovolatelky (pronajímatelky) žalobkyni v říjnu 2006 oznámení o jednostranném zvýšení nájemného pro rok 2007 na částku 2.978,- Kč, žalobkyně nepodala žalobu na určení neplatnosti takto zvýšeného nájemného a v roce 2007 ho platila. Účastnice si tak sjednaly (§3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb.) měsíční nájemné pro rok 2007 ve výši 2.978,- Kč a tato výše je rozhodná i pro výpočet zvýšeného nájemného v následujících letech podle zákona č. 107/2006 Sb. (§2 písm. a/, b/, §3).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v roce 2007 si účastnice sjednaly nájemné (cena za užívání bytu – viz §2 písm. a/ zákona č. 107/2006 Sb.) ve výši 2.978,- Kč, měl při stanovení aktuálního nájemného (§2 písm. b/ zákona č. 107/2006 Sb.) pro výpočet jednostranného zvýšení nájemného pro rok 2008, 2009 (§3 odst. 3, 4 zákona č. 107/2006 Sb.) vycházet z této výše. Po marném uplynutí prekluzívní lhůty (§3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb.) k podání žaloby o určení neplatnosti zvýšení nájemného, již nelze správnost výpočtu zvýšeného nájemného přezkoumat.
Napadený rozsudek tak není z hlediska uplatněných dovolacích námitek podřazených dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. června 2012
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu