ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1528.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 1528/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 6 , se sídlem Praha 6, Čs. armády 23, zastoupené JUDr. Tomášem Richtrem, advokátem se sídlem Praha 1 – Nové Město, Vodičkova 39, proti žalovanému M. N. , bytem P., zastoupenému JUDr. Davidem Uhlířem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 5, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 100/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2009, č. j. 58 Co 313/2009-49, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyni se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 9. 2009, č. j. 58 Co 313/2009-49, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soudu prvního stupně) ze dne 16. 10. 2008, č. j. 21 C 100/2008-23, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku o velikosti 0+1 s příslušenstvím, ve 2. podlaží domu v P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), do 15 dnů od zajištění přístřeší a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Ve shodě se soudem prvního stupně vzal zejména za prokázáno, že žalobkyně (vykonávající správu předmětného bytu, jenž je ve vlastnictví hl. m. Prahy) dala dopisem ze dne 6. 6. 2007 žalovanému (nájemci bytu) výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“) z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), opírající se o tvrzení, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu za období od října 2002 do března 2003, že Výpověď byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 22. 6. 2007, že ve lhůtě 60-ti dnů od jejího doručení nepodal žalobu na neplatnost Výpovědi a že po uplynutí výpovědní lhůty (dne 30. 9. 2007) byt nevyklidil. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že jelikož žalovaný na doručenou Výpověď (obsahující všechny zákonem předepsané náležitosti) ve lhůtě 60 dnů stanoveným způsobem (tj. podáním žaloby na její neplatnost) nereagoval, užívá byt od 1. 10. 2007 bez právního důvodu; žaloba je proto podle §126 odst. 1 obč. zák. opodstatněná. Rovněž shledal správným závěr soudu prvního stupně, že povinnost žalovaného k vyklizení bytu lze vázat toliko na zajištění přístřeší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, které doplnil prostřednictvím advokáta, jenž mu byl ustanoven soudem. Přípustnost dovolání opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, „zda-li je účinný právní úkon (v tomto případě Výpověď) vůči osobě, která trpí duševní poruchou činící ji nezpůsobilou k právním úkonům“. V této souvislosti namítá, že pokud trpí duševní poruchou mající podstatný vliv na jeho způsobilost k právním úkonům, která není jen přechodného charakteru – což bylo soudu známo z jeho činnosti, když obsah soudního spisu k tomu poskytuje dostatek pokladů – je k účinnosti jemu adresovaných právních úkonů nezbytné, aby byly doručeny jeho opatrovníkovi; Výpověď proto považuje za neúčinnou. Vyjadřuje názor, že dovolací soud by měl – shledá-li dovolání přípustným – přihlédnout ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. též k vadám přecházejícího řízení, zejména k vadě uvedené v §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. K doplnění dovolání (podáními danými k poštovní přepravě dne 13. 5. 2011 a 3. 8. 2011), učiněnému po uplynutí dovolací lhůty, nemohl dovolací soud přihlížet (§242 odst. 4 o. s. ř.).
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání stručně uvedla, že jí není známo, že by žalovaný byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, ani že by absolvoval lékařské vyšetření, na jehož základě by byla zjištěna jeho duševní porucha a konstatovala, že Výpověď považuje za účinnou.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání není v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11) přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnil, a to námitkou, „že pokud trpí duševní poruchou mající podstatný vliv na jeho způsobilost k právním úkonům, která není jen přechodného charakteru, je k účinnosti jemu adresovaných úkonů nezbytné, aby byly doručeny jeho opatrovníkovi“ . Je přitom nerozhodné, že v této souvislosti formálně odkázal na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navíc uvedenou okolnost tvrdil až v dovolání a tím zároveň uplatnil tzv. skutkovou „novotu“. V dovolacím řízení ovšem platí (ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř.) zákaz skutkových novot (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, nakladatelství C. H. BECK, strana 1004, bod 6.).
Zbývá dodat, že pokud dovolatel – v rámci své obecně formulované námitky, že dovolací soud by měl přihlédnout k vadám předcházejícího řízení (z níž však nelze na existenci konkrétní vytýkané vady usoudit) – poukazuje na (zmatečnostní) vadu řízení uvedenou v §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud přihlíží ke zmatečnostním vadám, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a samy způsobilým dovolacím důvodem nejsou. Proto také nelze jejich prostřednictvím založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 3. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3351/2008). K účinné ochraně práv účastníků těmito vadami postižených slouží (tam, kde přípustnost dovolání není nebo nemusí být dána ani při uplatnění způsobilého dovolacího důvodu) jiný mimořádný opravný prostředek, totiž žaloba pro zmatečnost (srov. §229 a násl. o. s. ř.).
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelně vynaložené považovat, neboť citované vyjádření se minulo důvody, pro které bylo dovolání odmítnuto, a bylo proto bezvýznamné pro rozhodnutí o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu