ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2269.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 2269/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Ing. M. Š. , b) M. Š. , a c) M. N. , zastoupených JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Praha 7, Milady Horákové 28, proti žalované V. K. , zastoupené Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem se sídlem Praha 3, Jeseniova 837/10, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 31/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2010, č. j. 16 Co 222/2010-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 2. 2010, č. j. 5 C 31/2008-63, uložil žalované vyklidit byt č. 21, v 5. patře domu č.p. 8 v Praze 3 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), do 3 měsíců od zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 6. 2010, č.j. 16 Co 222/2010-88, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do 12 měsíců od zajištění přístřeší, jinak jej potvrdil a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a přisvědčil i jeho právnímu posouzení věci. Ve shodě s ním neshledal důvodnou námitku neplatnosti výpovědi z nájmu bytu z důvodů, že neobsahuje poučení o tom, u kterého orgánu lze podat v 60-ti denní lhůtě žalobu na určení její neplatnosti, že k ní nebyla připojena plná moc, zmocňující žalobce a) k jejímu podání ostatními spoluvlastníky předmětného domu (žalobci b/ a c/) a že je v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu soudu, jmenovitě na jeho rozhodnutí sp.zn. 26 Cdo 778/2008, a sp.zn. 26 Cdo 2813/2007. Rovněž tak neshledal opodstatněným požadavek žalované na zajištění vyšší formy bytové náhrady s poukazem na to, že nemá oporu v ustanovení §712 odst. 5 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (rozhodnutí sp.zn. 26 Cdo 134/2009). Změnu rozhodnutí o vyklizení bytu (prodloužení lhůty k plnění) odůvodnil sociálními a zdravotními poměry žalované, jakož i jejím věkem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (změněn byl toliko v části, týkající se lhůty k plnění, a to ve prospěch dovolatelky), aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (který byl zrušen uplynutím dne 31. 12. 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatelka v dovolání opakovaně vznáší námitky, s nimiž se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal odvolací soud. Vzhledem k tomu, že jde o právní otázky, které byly již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny – viz judikaturu, na niž odvolací soud odkázal, a dovolací soud nevidí důvodu se od ní v dané věci odchýlit, nemohou tyto otázky založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl vzhledem k ustanovení §242 odst. 4 o.s.ř. zabývat dalšími námitkami vznesenými v podáních z 22. 12. 2010, z 18. 1. 2011 a z 7. 6. 2011, doručeným soudu po uplynutí dovolací lhůty.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., jakož i o skutečnost, že žalobcům (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu