ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1566.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1566/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Alexejem Přečkem, advokátem se sídlem v Praze 18, Ostravská 626, proti žalované N. R., zastoupené JUDr. Milanem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 5, o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 132/96, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011, č. j. 27 Co 221/2011-632, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 12. 2011, č. j. 27 Co 221/2011-632, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 11. 2010, č. j. 5 C 132/96-586, který zamítl žalobu o přechod vlastnického práva k nemovitostem, blíže specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalobce uhradit žalované na nákladech odvolacího řízení 9.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 30. 1. 2012 podání označené jako „odvolání proti výroku o nákladech“. Namítal, že existují závažné důvody nepřiznání náhrady nákladů žalované, a že výše částky je nemorálně vysoká.
K výzvě soudu prvního stupně doplnil své podání v zastoupení JUDr. Alexejem Perečkem, advokátem. Podle obsahu doplnění je toto podání odvoláním do výroku II. rozsudku shora uvedeného odvolacího soudu a navrhuje se přezkoumání a změna výroku ve smyslu nepřiznání nákladů řízení při řízení před soudy obou stupňů ve věci samé.
Krajský soud v Praze, jemuž bylo toto odvolání předloženo, vrátil věc soudu prvního stupně s tím, že k podání žalobce není dána funkční příslušnost žádného soudu. Poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle něhož k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je příslušný Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy soudů, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku (dovolání) proti rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3025/2010 ze dne 17. 2. 2011 nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99). Z toho důvodu dal pokyn soudu prvního stupně k předložení podání žalobce Nejvyššímu soudu k rozhodnutí.
Podle §201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval jako soud odvolací – srov. ustanovení §9, 9a a 10 o. s. ř.). Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu §104 odst. 1 a §243c odst. 1 o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání.
Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení, jestliže proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 85/2001).
Za situace, kdy zde není – jak je výše uvedeno – soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011, č. j. 27 Co 221/2011-632, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobce zastavil (§243c, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.)
Nad rámec uvedeného dovolací soud uvádí, že i kdyby žalobce své podání obsahově formuloval jako dovolání, takové dovolání by nebylo přípustné, neboť napadený nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1133/2005) a přípustnost nelze dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o. s. ř. (srov. též usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. za situace, kdy žalované – která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu – v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu