ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1752.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1752/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce Ing. K. Ú. , zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Zýkou, advokátem se sídlem Plzeň, Jiráskovo náměstí 27, proti žalované Ing. E. Ú. , zastoupené JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Plzeň, Mikulášská třída 9, o zaplacení částky 105 000 Kč a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 9 415 Kč , vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 6 C 399/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2011, č. j. 15 Co 465/2010-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce a je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 12 360 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Reisera, advokáta se sídlem Plzeň, Mikulášská třída 9.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobce (dále také „dovolatel“) řádně zastoupený advokátem podal dne 7. 4. 2011 včasné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2011, č. j. 15 Co 465/2010-171, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 20. 4. 2010, č. j. 6 C 399/2009-103. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Dovolatel v dovolání především namítá, že:
a) Dohoda o uspořádání vzájemných vztahů týkajících se rodičovské péče a společného majetku v souvislosti s rozvodovým řízením ze dne 8. 2. 2005 (dále také „dohoda ze dne 8. 2. 2005“ nebo dle kontextu jen „dohoda“) se netýká st. parcely č. 85/2 a st. p. č. 85/3 v k. ú. Ch. u P., ohledně nichž rovněž požadoval vydání bezdůvodného obohacení; v rámci řízení proto nebyl vyčerpán celý předmět žaloby,
b) i v případě, že by část dohody upravující užívání nemovitostí náležejících do SJM (dále také „předmětné nemovitosti“) bylo možné považovat za platnou, nebylo sjednáno jejich bezplatné užívání; žalovanou opakovaně žádal o úhradu za užívání předmětných nemovitostí a to již dopisy ze dne 29. 6. 2005 a 11. 7.2005,
c) účelem dohody ze dne 8. 2. 2005 bylo vypořádat SJM a nikoliv upravit užívání předmětných nemovitostí, pokud by k vypořádání SJM nedošlo; jednotlivá ustanovení této dohody jsou proto od sebe neoddělitelná,
d) k řízení nebyl připojen a jako důkazní prostředek nebyl použit spis vedený u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 4 C 173/2005, z něhož by bylo možno jednoznačně zjistit vůli účastníků dohody ze dne 8. 2. 2005,
e) skutečnost, že žalobce se nedomáhal užívání předmětných nemovitostí, je pro posouzení věci nerozhodná.
Dle vyjádření žalované ze dne 4. 5. 2011 soudy dostatečně zkoumaly vůli účastníků dohody ze dne 8. 2. 2005 a dovolání dovolatele je proto nedůvodné.
Jelikož dovolání v posuzované věci směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci, a naopak je vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o.s.ř.) nebo namítanou vadou řízení [§241a odst. 2 písm. b)]. To však dovolatel částečné přehlíží, jak bude uvedeno dále.
1) K námitce ad a) týkající se bezdůvodného obohacení požadovaného za užívání st. parcely č. 85/2 a st. p. č. 85/3
Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Pro posouzení výše uvedené námitky (a částečně i dalších námitek) jsou rozhodné především dále uvedené (a mezi účastníky nesporné) skutečnosti. Účastníci řízení se na základě notářského zápisu z roku 1993 stali majiteli st. parcely č. 85 o výměře 515 m2 nacházející se v obci Ch., v k. ú. Ch. u P. Následně došlo k rozdělení této st. parcely na tři st. parcely a to na st. parcelu č. 85/1, st. parcelu č. 85/2 a st. parcelu č. 85/3 (dále také „předmětné stavební parcely“). Dne 8. 2. 2005 uzavřeli účastníci Dohodu o uspořádání vzájemných vztahů týkajících se rodičovské péče a společného majetku v souvislosti s rozvodovým řízením , která byla systematicky rozdělena do čtyř částí. V první části této dohody označené „A rodičovská péče o nezletilého syna M.“ se účastníci dohodli, že jejich doposud nezletilý syn M. bude po rozvodu účastníků svěřen do péče žalované a dovolatel se zavázal přispívat žalované na jeho výživu. V druhé části dohody nazvané „B vypořádání části společného jmění manželů“ se účastníci dohodli, že jejich osobní automobil Peugeot 309 bude darován synovi žalované T. a že automobil Suzuki Baleno připadne žalované. Dovolateli podle této části dohody připadnou sekačka na trávu, přímočará pilka a svářečka. „ Ohledně v dohodě neuvedených movitých věcech“ dle dohody platí, že „jsou ve vlastnictví toho z účastníků, který je má v době uzavření této dohody v držení.“ Účastníci dále v této části dohody uvedli, že účet vedený u ČSOB (specifikovaný v dohodě uvedeným číslem účtu) včetně podúčtů a jejich zůstatky připadnou žalované a že „ostatní (v dohodě) neuvedené účty včetně jejich zůstatků připadnou do vlastnictví pana Ing. K. Ú.“, tj. do vlastnictví dovolatele . V třetí části dohody „C Nemovitý majetek účastníků“ účastníci uvedli, že „si za trvání manželství pořídili rodinný dům v Ch. v ul. N. V. 73, stavební parcelu č. 85/1 o výměře 515 m2, vše vedeno na LV č. 620 pro obec a k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – jih.“ Rodinný dům v dohodě popsali a mimo jiné uvedli, že „na dvoře u domu se nachází dílna postavená z tvárnic.“ Obsah čtvrté části dohody koresponduje s jejím označením „D Závěrečná ustanovení“ .
Je zřejmé, že způsob, kterým účastníci v třetí části dohody specifikovali nemovitosti náležející do jejich SJM, je nepřesný a neodpovídá ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona (dále jen „katastrální zákon“) [k. ú. Ch. neexistuje (naproti tomu však existují k. ú. Ch. u P. a k. ú. Ch. u L. ; v dohodě nebylo uvedeno, na kterém pozemku se nachází rodinný dům; st. parcela č. p. 85/1 má výměru 213 m2 a nikoliv 515 m2]. Pokud by proto tato dohoda měla být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, příslušný katastrální úřad by s ohledem na citované ustanovení katastrálního zákona musel návrh na vklad zamítnout. V rozsahu, v jakém se dohoda účastníků netýká převodu nemovitostí nacházejících se v jejich SJM, ale toliko jejich užívání, není důvod na ni vztahovat přísné formální požadavky stanovené katastrálním zákonem pro převody nemovitostí a považovat ji pro nesplnění těchto požadavků bez dalšího za neplatnou. Naopak, s ohledem na prioritu výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03), a ustanovení §35 odst. 2 obč. zák., je třeba zkoumat, k čemu směřovala vůle účastníku dohody ze dne 8. 2. 2005.
Cílem dohody uzavřené v souladu s §24a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“) je zpravidla komplexní řešení všech právních následků s rozvodem spojených v okamžiku rozhodování o rozvodu, čímž má být manželům umožněn důstojný rozchod se současným řešením všech jeho právních následků nejenom ke vztahu k dětem, ale i společnému majetku a bydlení (srov. Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání, C. H. Beck v Praze r. 2009, s. 78.). Pokud má být tohoto cíle dosaženo, musí se uzavřená dohoda týkat všech věcí a závazku, jež by se jinak v budoucnosti mohly stát předmětem dalších sporů a soudních řízení. Je zcela zřejmé, že k tomuto cíli směřovala druhá část dohody účastníků (srov. ustanovení dohody, dle kterého „Ostatní neuvedené účty včetně jejich zůstatků připadnou do vlastnictví pana Ing. K. Ú.,“ a dle kterého „Ohledně v dohodě neuvedených movitých věcech platí, že jsou ve vlastnictví toho z účastníků, který je má v době uzavření této dohody v držení“ ) a bez jakýchkoliv pochybností k tomuto cíli směřovala i třetí část dohody. Na závěru, že vůlí účastníků řízení bylo upravit užívání všech nemovitostí náležejících do jejich SJM, totiž nemůže nic změnit ani skutečnost, že v dohodě byla namísto předmětných stavebních parcel (tj. st. parcely č. p. 85/1 o výměře 213 m2, st. parcely č. p. 85/2 o výměře 247 m2 a st. parcely č. p. 85/3 o výměře 55 m2) uvedena jen st. parcela č. p. 85/1. Rodinný dům č. p. 73 totiž tvoří se st. parcelou 85/1, na které je postaven, a st. parcelami č. 85/2 a č. 85/3, jež slouží jako dvůr tohoto domu, jeden funkční celek. Postrádalo by jakoukoliv logiku, účel a smysl, pokud by účastníci zahrnuli do jejich dohody pouze rodinný dům a pozemek, na kterém je tento rodinný dům postaven, a vědomě opomněli dvůr tohoto domu, bez kterého dům prakticky nelze užívat a který je naopak bez tohoto domu zcela nevyužitelný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. IV. ÚS 508/98). Tento závěr platí tím spíše, že st. parcele č. 85/1 byla v dohodě přiřazena výměra 515 m2, tj. výměra odpovídající součtu výměr všech tří st. parcel (213+247+55); dále že tyto tři st. parcely byly původně (v době, kdy je účastníci nabyli) vedeny v katastru nemovitostí pod jednotným parcelním číslem a konečně, že dohoda účastníků se týkala rovněž dílny postavené z tvárnic na dvoře u domu (tj. na st. parcele č. 85/2 nebo st. parcele č. 85/3).
Pokud dovolatel namítá vadu řízení spočívající v tom, že soudy nižších stupňů nerozhodly o jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení požadovaného za užívání st. parcely č. 85/2 a st. p. č. 85/3, a v rámci řízení proto nebyl vyčerpán celý předmět žaloby, je v první řadě třeba znovu uvést, že v souladu s výše citovaným ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže být přípustnost dovolání v posuzované věci založena namítanou vadou řízení. Nad rámec je pak možno uvést, že soudy v odůvodnění rozhodnutí sice explicitně neuvedly, že dohoda ze dne 8. 2. 2005 se vztahuje i na st. parcely č. 85/2 a č. 85/3, ale z této skutečnosti zjevně (a jak plyne z výše uvedeného, také správně) vycházely. Nemůže být rovněž žádných pochyb ani o tom, že soudy rozhodly o celém žalobním nároku [srov. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, dle kterého: „Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna zaplatit mu částku 105.000,- Kč jako náhradu za to (…), že užívala společnou věc, a to dům č. p. 73 (…) a dále pozemky st. p. č. 85/1, 85/2, 85/3 (…) se zamítá.“ ]
2. K námitce ad b) týkající se úplatnosti užívání předmětných nemovitostí
V třetí části dohody ze dne 8. 2. 2005 se účastníci dále dohodli, že předmětné nemovitosti bude po rozvodu užívat žalovaná spolu s nezletilým synem účastníků M. a jejím zletilým synem T. Žalovaná se v dohodě zavázala hradit přímé náklady spojené s užíváním předmětných nemovitostí (tj. náklady na elektřinu, vodné a stočné, vytápění a odvoz odpadu) a žalobce se jí zavázal přispívat na provoz předmětných nemovitostí a náklady s těmito nemovitostmi spojenými částkou ve výši 500 Kč měsíčně. Dále se účastnící dohodli, že plánované opravy nebo úpravy předmětných nemovitostí, jejichž cena přesáhne 10 000 Kč, společně projednají a budou se na nich podílet rovným dílem. Účastníci v dohodě rovněž uvedli, že žalobce má svou bytovou potřebu zajištěnou na jiném (v dohodě specifikovaném) místě. Nejpozději do konce roku, v němž syn účastníků M. dosáhne zletilosti, tj. do 31. 12. 2011, mu dle dohody měly být předmětné nemovitosti darovány.
Za situace, kdy si účastníci v dohodě dojednali, že předmětné nemovitosti bude po rozvodu užívat výlučně žalovaná s nezletilým synem účastníků M. a zletilým synem žalované T., a v dohodě podrobně upravili, který z nich ponese náklady spojené s užíváním, provozem a případnými úpravami předmětných nemovitostí, aniž však výslovně uvedli, že žalovaná má povinnost poskytovat dovolateli za užívání těchto nemovitostí nějakou náhradu (naopak dovolatel se v dohodě zavázal přispívat žalované na provoz nemovitostí částkou 500 Kč měsíčně), je možné bez jakýchkoliv pochybností dospět k závěru, že bylo úmyslem účastníků umožnit žalované užívat předmětné nemovitosti bezúplatně. K tomuto závěru je nutno dojít tím spíše, že předmětné nemovitosti měly být dle dohody později darovány společnému synovi účastníků, a část dohody týkající se užívání předmětných nemovitostí proto měla mít pouze dočasný charakter. Pokud dovolatel následně, měsíc po právní moci rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 10. 5. 2005, č. j. 5 C 20/2004 (srov. kopii tohoto rozsudku založenou na č. l. 7 a 8), kterým bylo manželství dovolatele a žalované na základě předložené dohody ze dne 8. 2. 2005 rozvedeno, dospěl k závěru, že tato dohoda je pro něj nevýhodná, a vyzval proto dopisem žalovanou, aby mu začala poskytovat úhradu za užívání předmětných nemovitostí, nemůže to mít na výklad vůle účastníků, stejně tak jako na výše uvedené závěry, žádný vliv.
3. K námitce ad c) týkající se účelu dohody a oddělitelnosti jejich jednotlivých části
Podle §41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
Lze souhlasit s dovolatelem, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu (§41 obč. zák.), je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou(více)stranného právního úkonu, sledovali (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, zveřejněný v časopise Právní rozhledy 6/1998; z navazující judikatury pak např. rozsudek ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 379/2001). Jak již bylo uvedeno výše, účelem dohody uzavřené v souladu s §24a zákona o rodině je mimo jiné upravit právní následky rozvodu a to nejenom ke vztahu k dětem, ale i ke společnému majetku a bydlení. Je rovněž možno připomenout, že v první části dohody ze dne 24. 12. 2005 účastníci upravili svůj poměr ke svému nezletilému synovi M., v druhé části vypořádali majetkové vztahy k movitým věcem a bankovním účtům; v třetí části dohody upravili užívání předmětných nemovitostí a dohodli se, že tyto nemovitosti darují svému synovi M. (jakmile dosáhne zletilosti). Není tedy pravdou, že by účelem dohody ze dne 8. 2. 2005, ke kterému směřovala vůle dovolatele a žalované, bylo toliko vypořádat SJM účastníků a že by další části této dohody bylo možno považovat jen za jakési vedlejší ujednání vypořádání SJM účastníků. Naopak, části dohody, kterými účastníci vypořádali své SJM a část dohody, ve které upravili užívání předmětných nemovitostí (stejně jako část, ve které upravili poměr ke svému nezletilému synovi), jsou relativně samostatné a mohou existovat i samy o sobě. Zákon ostatně ani nepředpokládá, že by všechny tyto dohody musely být inkorporovány v jedné listině [srov. plurál „písemné smlouvy“ užitý v §24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině]. Pro úplnost je možno uvést, že z dohody ze dne 8. 2. 2005 ani neplyne (a žalobce to ani netvrdil), že by oprávnění žalované bezplatně užívat předmětné nemovitosti bylo kompenzováno v jiné části dohody (např. právě při vypořádání SJM)]. Za této situace je možno uzavřít, že i případná neplatnost části dohody ze dne 8. 2. 2005, která se týká vypořádání movitého či nemovitého majetku účastníků, nezpůsobuje neplatnost části dohody, kterou účastníci upravili užívání předmětných nemovitostí.
4. K námitce ad d) týkající se nepřipojení spisu vedeného u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 4 C 173/2005
Touto námitkou dovolatel namítá vadu řízení, která však, jak již bylo opakovaně uvedeno výše, v posuzované věci v souladu s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustnost dovolání založit nemůže (srov. str. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.).
5. K námitce ad e) týkající se skutečnosti, že dovolatel se nedomáhal užívání předmětných nemovitostí
Již s ohledem na skutečnost, že žalovaná, jak bylo objasněno výše, oprávněně užívala předmětné nemovitosti na základě dohody ze dne 8. 2. 2005, lze souhlasit s dovolatelem, že pro posouzení věci je zcela bez významu, zda se domáhal, nebo naopak nedomáhal, užívání těchto nemovitostí. Pokud se proto odvolací soud touto otázkou zabýval, činil tak nadbytečně, a námitka dovolatele proto v posuzované věci přípustnost dovolání založit nemůže.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz nebo v uvedené literatuře, rozhodnutí Ústavního soudu na nalus.usoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalobce jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000,- Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4, §15, §14, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 20 %, celkem tedy 12 360 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu