ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3748.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3748/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně Ing. Z. M. , bytem v P., zastoupené JUDr. Janem Svatoplukem Bílým, advokátem se sídlem v Praze 4, Jihlavská 823/78, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 2.284.822,- Kč , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 246/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2011, č. j. 35 Co 45/2011-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. října 2010, č. j. 12 C 246/2009-75, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.284.822,- Kč.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. října 2006, č. j. 9 C 1945/2001-500, bylo rozhodnuto o vypořádání společného jmění manželů (SJM) žalobkyně a Ing. L. M. Označenému soudu žalobkyně vytýká nečinnost a pochybení při zjišťování skutkového stavu, jež mělo za následek, že při rozhodování o vypořádání nezahrnul do masy SJM cenné papíry (znějící na jméno jejího manžela), čímž žalobkyni vznikla majetková újma odpovídající hodnotě těchto cenných papírů.
Dle závěru odvolacího soudu však žalobkyní tvrzené skutečnosti nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), neboť daný postup při zjišťování skutkového stavu (včetně posouzení, které z žalobkyní označených důkazů soud provede či nikoliv; §120 občanského soudního řádu) jež se bezprostředně odrazil v obsahu vydaného rozhodnutí; to však nebylo pro (tvrzenou) nezákonnost změněno ani zrušeno (§8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Bez naplnění těchto podmínek odpovědnost státu za škodu nenastává.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. K otázce jeho přípustnosti uvedla toliko, že „je přesvědčena, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. Za nesprávný má žalobkyně závěr odvolacího soudu, že podmínky vzniku odpovědnosti státu za škody splněny nebyly. Postup Okresního soudu Praha – západ v řízení o vypořádání SJM pokládá totiž za nesprávný úřadní postup, namítajíc, že soud byl v řízení liknavý a pochybil zejména při opatřování jí navržených důkazů, zejména jde-li o výpis ze Střediska cenných papírů, jímž prokazovala rozsah majetku náležejícího do SJM. Nesprávně aplikoval i ustanovení §150 odst. 4 občanského zákoníku, přehlížeje, že „podáním žaloby o vypořádání SJM se běh lhůty na vypořádání věci movitých, spadajících do SJM, zastavil“. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocného rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.) a v lhůtě stanovené §240 odst. 1 o.s.ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán jiný rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Právní otázku, pro kterou má žalobkyně dovoláním napadený rozsudek za nesprávný, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou (nerozpornou) judikaturou; pro její jiné posouzení dovolací soud důvody neshledává. Již odvolací soud správně připomněl, že zákon č. 82/1998 Sb. rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem veřejné moci (§5). Základní podmínkou vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle §8 odst. 1 je zrušení či změna rozhodnutí po jeho nezákonnost. Soud, který rozhoduje o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad rozhodnutí se zákonem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4030). Druhá forma objektivní odpovědnosti státu (§13) se spojuje s nesprávným úředním postupem, jímž je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Oproti tomu shromažďuje-li orgán státu podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí, a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle §1 - 12 zákona č. 82/1998 Sb. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, 1/2000, pod č. 5, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 430/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1000).
Žalobkyní namítaná pochybení soudu v předchozím řízení o vypořádání SJM nemohou proto zakládat odpovědnost státu ani za nesprávný úřední postup ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., má-li jít (dle okruhu vylíčených skutečností) o chyby při shromaždování podkladů pro rozhodnutí (případně též o nesprávnou kvalifikaci zjištěných skutečností, jež vedla soud k vyloučení části majetku z masy SJM), tedy o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí, jež se projevila v obsahu tohoto rozhodnutí o vypořádání SJM.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.) a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek tudíž přípustný není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání, nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2012
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu