ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3942.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3942/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů České republiky , IČ: 00006033, se sídlem Praha 2, Tyršova 6, zastoupen Mgr. Petrem Jahodou, advokátem v Praze 3, Plavínová 12, proti žalovanému: ZO Odborový svaz státních orgánů a organizací Semčice, IČ: 71161716, se sídlem v Semčicích, zastoupenému JUDr. Pavlem Srbem, advokátem v Praze 2, Chodská 23, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 142/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2011, č. j. 20 Co 40/2011-207, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, jak výše označeno, byl rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 10. 2010, č. j. 3 C 142/2009-154, jímž bylo určeno vlastnictví žalobce k nemovitostem – domu čp. 75, pozemku parc. č. 87 (plocha zastavěná domem) a pozemku parc. č. 433 v kat. úz. F., zrušen (vyjma výroku II.) a řízení zastaveno. Stalo se tak pro překážku věci rozsouzené podle §159a odst. 5 o. s. ř. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl v něm nesprávné právní posouzení věci a dovodil, že pokud byla již dříve (rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 5. 2005, č. j. 3 C 189/2004-98) jeho žaloba na určení vlastnictví ke shodným nemovitostem pravomocně zamítnuta, stalo se tak pro předčasnost – nebyla provedena likvidace žalovaného, jenž přešel do jiného odborového svazu pod novým IČ. Nyní již překážka předčasnosti odpadla. Žalovaný byl navíc již od počátku nynějšího řízení považován za subjekt s novým IČ 71161716. Dovolatel navrhoval zrušit usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (nesprávně, rozhodný je „poslední“ procesní stav) a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn, jak vyplývá i z textu dovolání, podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné, neboť jeho objektivní přípustnosti založené ustanovením §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. brání nenaplnění podmínky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí (odkaz na §237 odst. 3 v §239 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.
Odvolací soud založil své úvahy o překážce rei iudicatae na totožnosti 1) předmětu řízení (týž soubor rekreačních nemovitostí) a 2) účastníků (žalovaný vystoupil ze svazu a přihlásil se do svazu jiného, jako subjekt však zůstal zachován a měl již každopádně v předchozím řízení o určení vlastnictví IČ 71161716). Tyto závěry jsou správné.
Stran toho aspektu koaliční svobody (čl. 27 Listiny), jenž umožňuje sdruženému subjektu ze svazu vystoupit, odkazuje Nejvyšší soud, vedle závazného rozhodnutí v této věci sp. zn. 28 Cdo 3894/2009, na nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/02, Pl. ÚS 40/06 a I. ÚS 635/05. Dovolací soud se již konstantní judikaturou řídí i v takřka souběžně vydávaných rozhodnutích s podobnou problematikou (28 Cdo 3607/2011 a další).
Dovolatel namítá, že předchozí řízení sp. zn. 3 C 189/2004 u téhož prvostupňového soudu bylo (při zamítnutí jeho žaloby) věcně postaveno na předčasnosti žaloby – mezi odborovým svazem a z něho vystupujícím subjektem (ZO) ještě neproběhlo majetkové vypořádání či přesněji „likvidace organizační složky“. Dovolací soud je však toho názoru, jak to ostatně nepřímo vyjádřil již v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 5099/2007, že není hmotněprávně vázán (ne)existencí majetkového vypořádání mezi dotčenými subjekty. Podstatný je právní – vlastnický – stav v době nynějšího rozhodování.
Zbývá jen dodat, že některé aspekty vztahu odborový svaz – základní organizace (jako člen svazu) zákon č. 83/1990 Sb. uspokojivě či vůbec neřeší. Stanovy odborových svazů tak získaly prostor, skrze nějž v některých případech omezují práva členů spolků (svazů, občanských sdružení) pod úroveň zaručenou právní úpravou základních práv (kromě čl. 27 Listiny viz dále čl. 20 odst. 1, 3 Listiny, též §3 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.). Interpretace nyní posuzované věci tedy může podpůrně vycházet i z úpravy spolku v novém občanském zákoníku. Tam se již nepočítá, a to i v rámci svazu, se zastaralou konstrukcí organizační jednotky občanského sdružení, ale jasně se deklaruje, že spolky se sdružují ve svaz („zdola“); nelze přitom předpokládat, že by měly být dosavadní základní organizace svazů pojímány jako tzv. pobočné spolky, zanikající se zánikem spolku hlavního (§214 odst. 2, §219, §230 nového kodexu).
Nejvyšší soud shledal právní posouzení věci odvolacím soudem jako správné. Dovolání tak nenaplňuje podmínky stanovené pro jeho přípustnost v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., postrádá – shrnuto – judikatorní přesah, a proto bylo jako nepřípustné odmítnuto (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.).
Úspěšnému žalovanému vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání, žádné mu však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu