ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4542.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 4542/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce B. V. , bytem v Č., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 50.000,- Kč , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 146/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2011, č. j. 15 Co 542/2010-51, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21. 7. 2010, č. j. 12 C 146/2008-26, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 50.000,- Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2011, č. j. 15 Co 542/2010-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost ani důvodnost blíže nespecifikoval.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila (nebylo jí doručováno).
Žalobce ve svém dovolání toliko požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, přičemž tato žádost byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2011, č. j. 12 C 146/2008-54, zamítnuta. Následně byl žalobce usnesením téhož soudu ze dne 11. 10. 2011, č. j. 12 C 146/2008-57, vyzván k tomu, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 10. 2011). K tomu mu byla stanovena lhůta 20 dnů; současně byl žalobce poučen, že jinak bude dovolací řízení zastaveno.
Podle §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka povinného zastoupení, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen dne 16. 4. 2011. Dovolání proti němu podal žalobce dne 20. 4. 2011, aniž by obsahovalo určení rozsahu, v jakém je rozsudek odvolacího soudu napadán, a z jakých důvodů se tak činí (jednalo se o tzv. blanketní dovolání). O uvedené náležitosti žalobce dovolání nedoplnil. V posuzované věci lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody a rozsah dovolání žalobci marně uplynula nejpozději ve druhé polovině září 2011 (viz doručenka na č. l. 55 spisu).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které - jak je z výše citovaných ustanovení zákona patrno - může dovolatel doplnit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, resp. podle dalších pravidel stanovených §241b odst. 3 o. s. ř. Citované ustanovení zde zamezuje tomu, aby podáním tzv. banketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení. Lhůta určená tímto ustanovením je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se (původně odstranitelné) vady řízení stávají neodstranitelnými; dovolací soud tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2, věty první o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004).
Navíc by nemohlo být shledáno přípustným ani s ohledem na ust. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2012
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.
předseda senátu