ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1324.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1324/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně HEIM Trade SE , se sídlem v Brně, Vídeňská 264/120b, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 26 97 08 05, proti žalovaným 1) SD INVEST, a. s. – v likvidaci , se sídlem v Brně, Řezáčova 1, PSČ 624 00, identifikační číslo osoby 64 50 98 93, 2) Ing. I. D., 3) JUDr. H. V. a 4) Ing. T. H., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11/42 Cm 142/2003, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 2009, č. j. 14 Cmo 21/2009-323, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Třetí žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 22. srpna 2008, č. j. 11/42 Cm 142/2003-272, v části, v níž Krajský soud v Brně ve vztahu ke třetí žalované ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 22. února 2001, č. j. 42 Sm 484/2000-49, co do částky 3,000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. února 1998 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 10.000,- Kč a ve výroku o nákladech řízení ohledně částky 120.400,- Kč.
Odvolací soud především přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého třetí žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že účastníci směnečného vztahu rozhodčí doložkou sjednanou v úvěrové smlouvě (z níž měla vzejít směnkou zajištěná pohledávka) podřídili spory vzniklé z této smlouvy rozhodčímu řízení, přičemž taková rozhodčí doložka by se navíc ani nedotýkala sporu o zaplacení směnky, byť by i šlo o směnku zajišťovací, neboť dle „všeobecné rozhodovací praxe“ směnečné závazky jsou závazky samostatnými. Ve shodě se soudem prvního stupně proto uzavřel, že námitka třetí žalované, podle níž měla být věc podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, není důvodná.
K námitce, že „směnka nebyla podepsána v souladu s výpisem z obchodního rejstříku výstavce a příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku“, odvolací soud uvedl, že v situaci, kdy třetí žalovaná ve včas podaných námitkách nekonkretizovala, v jakém směru měl být podpis výstavce směnky v rozporu s výpisem z obchodního rejstříku, nelze takto uplatněnou obranu považovat za určitou a projednatelnou námitku. Tvrzení, že osoby, které za prvního žalovaného (výstavce směnky) směnku podepsaly, jednaly jako prokuristé, aniž by ovšem tuto skutečnost na směnce výslovně vyjádřily, pak třetí žalovaná uplatnila až v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud se jím proto – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení vyjádřené v ustanovení §175 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – nezabýval.
V průběhu dovolacího řízení byla původní žalobkyně (O + P, s. r. o.) ke dni 1. prosince 2010 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu přeshraniční fúze sloučením s nástupnickou společností HEIM Trade SE. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. usnesením ze dne 23. května 2012 rozhodl, že v dovolacím řízení bude pokračovat jako se žalobkyní se společností HEIM Trade SE.
Dovolání třetí žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěr, podle něhož lze správnost směnečného platebního rozkazu prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek, jednoznačně vyplývá z ustanovení §175 odst. 1 a 3 o. s. ř. (k tomu, že v takovém případě nejde o otázku zásadního právního významu, viz např. důvody usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. 29 Odo 6/2006 a ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 1941/2009, která jsou – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ani Nejvyšší soud přitom nemá žádné pochybnosti o tom, že uvedla-li třetí žalovaná ve včas podaných námitkách (ve vztahu k podpisu výstavce směnky) jen to, že „směnka nebyla podepsána v souladu s výpisem z obchodního rejstříku výstavce“, nelze takto formulovanou námitku (v situaci, kdy podle zápisu v obchodním rejstříku mohou dotčenou právnickou osobu zavazovat vedle statutárního orgánu také další osoby – prokuristé) považovat za určitou (řádně odůvodněnou) námitku, jíž by se soud mohl při posuzování správnosti vydaného směnečného platebního rozkazu v námitkovém řízení zabývat.
Z ustanovení čl. I. §32 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, se ostatně výslovně podává, že dovolatelkou namítaná vada podpisu výstavce směnky (prvního žalovaného) nemohla mít (se zřetelem k tomu, že se nemělo jednat o vadu formy podpisu), vliv na platnost závazku třetí žalované coby směnečné rukojmí, která se za zaplacení směnky zaručila.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak nelze spatřovat ani v řešení otázky, zda posuzovaná věc měla být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Prostřednictvím námitek, podle nichž si soud prvního stupně i přes návrh dovolatelky nevyžádal úvěrovou smlouvu, jejíž součástí měla být i tvrzená rozhodčí doložka, od osob, které tuto smlouvu uzavřely, dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Dovolatelkou vytýkané vady řízení však podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnují.
V posouzení povahy směnečných závazků coby závazků samostatných (na němž soudy nižších stupňů založily svůj závěr o tom, že rozhodčí doložka vztahující se na spory ze smlouvy o úvěru, bez dalšího nezakládá pravomoc rozhodce také k rozhodování sporů ze směnky, jíž byly pohledávky ze smlouvy o úvěru zajištěny) je pak rozhodnutí soudů nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Srov. k tomu např. rozsudek ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí nebo rozsudek ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v nichž Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba i v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek). Přitom nelze přehlédnout, že třetí žalovaná v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnila výhradu, podle níž „závazky z úvěrové smlouvy, k jejichž zajištění žalovaná směnka sloužila, neměly být v souladu s čl. 10 rozhodčí doložky řešeny krajským soudem“ (viz č. l. 57 spisu), tj. nikoli že spor o zaplacení směnky náležel do pravomoci rozhodce.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetí žalované bylo odmítnuto a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012, 10.000,- Kč, a z náhrady hotových výdajů určené podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Celkem tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. května 2012
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu