ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1630.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1630/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Ing. P. K., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, za účasti společnosti DPÚK a. s., se sídlem v Praze 5, Lumiérů č. p. 181/41, PSČ 152 00, identifikační číslo osoby 25497961, zastoupené Mgr. Bc. Jiřím Podpěrou, advokátem, se sídlem v Praze – Smíchově, Holečkova 105/6, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 315/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. prosince 2009, č. j. 14 Cmo 380/2008 – 54, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti DPÚK a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč, k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení ze dne 4. června 2008, č. j. 72 Cm 315/2007-21, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Dopravní podnik Ústeckého kraje, a. s. (dnes DPÚK a. s., dále jen „společnost“), konané dne 27. června 2007 (dále jen „usnesení valné hromady“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Námitkou, podle níž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť „není zřejmý myšlenkový postup, který vedl senát a jeho předsedu JUDr. T. k tak podstatné změně judikatury“, dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. jenž však nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. k dispozici (srov. ustanovení §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.) a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze (srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani výklad ustanovení §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Je tomu tak proto, že otázku, na jejímž řešení založil odvolací soud napadené rozhodnutí, již Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 253/2010. V něm vysvětlil, že z ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. požadavek, aby akcionáři měli na valné hromadě schvalující transakci podléhající tomuto ustanovení k dispozici znalecký posudek, stanovící hodnotu převáděného majetku, neplyne.
Jelikož namítané porušení právních předpisů (odůvodňující podle dovolatele vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady) není dáno, nemůže rozhodnutí odvolacího soudu činit zásadně právně významným ani otázka aplikovatelnosti ustanovení §131 odst. 3 písm. a/ obch. zák.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatele Nejvyšší soud odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů.
Podle ustanovení §7 písm. g/ a §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu